Réžia:
Damien ChazelleScenár:
Damien ChazelleKamera:
Sharone MeirHudba:
Justin HurwitzHrajú:
Miles Teller, J.K. Simmons, Paul Reiser, Melissa Benoist, Austin Stowell, Nate Lang, Chris Mulkey, Damon Gupton, Max Kasch, Jayson Blair, April Grace, C.J. Vana (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Andrew Neiman je devätnásťročný jazzový bubeník, ktorý sníva o sláve a je rozhodnutý dostať sa až na vrchol. Jeho odhodlanie ešte prehĺbi náhodné stretnutie s dirigentom Terencom Fletcherom, uznávaným, ale aj obávaným kvôli svojmu nemilosrdnému prístupu ku študentom. Fletcher ho vezme pod svoje krídla a to mladému hudobníkovi navždy zmení život... (STV)
(viac)Videá (5)
Recenzie (1 394)
Film jsem dlouhou dobu z hlediska žánru ignoroval, ale Dámský Gambit v mém filmovém srdci probudil něco nového a tedy zalíbení ve Sportovních či Hudebních filmech především o cestě za slávou, kde outsider všem vytře zrak a tady to platí i o Miles Tellerovi, který předvádí skvělý výkon. Celý film z nadprůměru do dokonalosti však tahá J.K Simmons, který naštěstí pokrývá 70% stopáže a kdykoliv je na scéně, je z toho strhující, šokující, vtipný, drsný a nekompromisní film. Předvedl démonický herecký výkon a dlouho z nikoho ve filmu nešel respekt tak jak z něho. Překvapivě zábavné a poutavé od začátku do konce a finále je exquisite.V žánru Drama" Hudební si myslím špička. 10/10. ()
Už jen pro poslední scénu... Inteligentní, svým způsobem odtažitá a realisticky působící cesta "na vrchol" bicmanského řemesla. Chazelle nestraní ani jednomu pohledu, je mu jedno jestli je hudba posedlostí nebo zábavou, není ani na straně učitele, ani žáka a oba dva vám budou během celého snímku připadat jako ujeté svině i jako citlivé bytosti, které jsou si vědomy svých nedostatků. Neskutečně fyzický až vyčerpávající (i z diváckého hlediska) výkon Milese Tellera zastiňuje jen na Oscara sebevědomě sahající J.K. Simmons jehož dokonalé ztvárnění Terence Fletchera dělá z celého filmu o třídu lepší podívanou. Hrané skladby patří k tomu nejlepšímu co může jazz nabídnout a už jen poslouchat je, vidět v tom dokonalém střihu a provedení, je emocionální jízda. ()
Vůbec by mě nenapadlo, že se dočkám tak skvělého a poctivě natočeného dramatu. Žánr hudební tu sice má své místo, ale podstatný je příběh a vztah dvou hlavních protagonistů tohoto filmu. Mladej a talentovanej Andrew, kterého naprosto luxusně hraje Miles Teller, dostává školu od brutálního dirigenta Terence Fletchera, který nemá daleko k nejlépe hláškujícímu hajzlovi v tomhle tisíciletí. To, že tu herce J.K. Simmonse srovnávají s jinými filmovými psychopaty například z filmů Olověná vesta nebo Apokalypsa je opravdu na místě. Dokud to neuvidíte, tak ničemu neuvěříte. Nicméně neuvěříte ani samotnému závěru, který se u mě rázem stal jedním z nejvýznamnějších a nejzásadnějších dramatických filmových konců, co jsem kdy viděl. Zíral jsem a potil se za herce. Tohle byl jeden z nejnáročnějších filmů, co jsem za hodně dlouhou dobu viděl...ale stálo to za to! ()
Film, který ve mně probouzí emocionální pocity při kterých jsem si zamiloval kinematografii. A to jsem jazz nikdy neposlouchal. ___ To procítění do melodie, rytmu, citu klepnutím do bubnů, lehkým dotykem na nástroj, vše musí pasovat (nejen ve vážné hudbě) do nejmenších detailů. Každý hudebník má v duši zápal do melodie, je to ten kdo ovládá svůj nástroj a když začne rezonovat, jeho umění proniká do naší duše. Podobný postup má i filmová režie - práci s herci a divákem, tvůrcovi myšlenky přenesení na stříbrné plátno. _______ Démonický J.K. Simmons. Skvělý Miles Teller. Perfektní režie. Whiplash má v mém srdci stejnou váhu jako Billy Elliot. ()
Když tady mezi těmi extatickými výkřiky tak osaměle rebeluju s třemi hvězdičkami, možná bych měl trochu vysvětlit proč. Whiplash je totiž bohužel jeden z těch filmů, které se tak zoufale snaží u diváka vyvolávat co nejsilnější emoce, až se přitom uchylují k těžko obhajitelné manipulaci. V případě Chazellova snímku to zdaleka není taková tragédie jako třeba u Broken Circle Breakdown, ale schválně si s odstupem všímejte všech těch scénáristických berliček, které se objevují z ničeho nic, nejsou nijak motivované a jejich jediným účelem je ještě víc vyhrotit už tak vyhrocenou situaci. Čímž se dostávám k dalšímu problému Whiplashe, totiž že není zajímavý formálně. U hudebních dramat je to častý problém a tady alespoň nutno přiznat působivé stylistické ztvárnění jednotlivých muzikálních čísel, kdy se spolu s gradací songu (bubnování) zrychluje střih, převládají detaily a tak dále. Jenže vyprávění převážně stojí na hereckých výkonech (Tellerově fyzickém, Simmonsově hlasovém), což film posouvá směrem k vypočítavým oscarovým dramatům. V dialozích je opět nepřehlédnutelný důraz na maximální přepjatost, všechno směřuje k co největšímu citovému vykolejení diváka, který v rozrušení nemá vůbec prostor všímat si, že je jím celkem nevybíravě manipulováno. Závěr filmu pak jenom potvrzuje, co jsem napsal výše - je to znovu hra na co největší okamžitý efekt, která hraničí se škemráním o potlesk vestoje. Sorry, ale tohle prostě nežeru. ________ Recenze psaná pro A2 ()
Galéria (47)
Zaujímavosti (31)
- Ve scéně na rande s Nicole (Melissa Benoist) zazní v pozadí píseň, kterou Andrew (Miles Teller) pozná jako od Jackie Hill z roku 1938. Žádný takový jazzový umělec se jménem Jackie Hill ale neexistuje. Tato píseň, stejně jako mnoho dalších skladeb, které ve filmu zazní, jsou dílem skladatele filmu Justina Hurwitze. (Borrtex)
- Andrew (Miles Teller) se objeví v každé scéně filmu. (cihlenka)
- Na začátku filmu Andrew (Miles Teller) poslouchá CD Buddyho Riche. Buddy Rich byl bubeník nechvalně proslulý svou vznětlivou povahou a pravidelně nadával a slovně urážel své kolegy z kapely za to, co považoval za horší muzikantské umění; to předznamenává Fletcherovo hrubé zacházení se svými studenty. (Borrtex)
Reklama