U anjela strážneho

Tak tenhle film je v trvalé opozici s myšlenkou Járy Cimrmana, chlast - slast. Na tenhle film se dobře nekouká a ani žádný dobrý pocity se z něj nedostaví, snad jedině pocit štěstí, že vyjma piva už jsem se na chlast vysral a tudíž snad nehrozí abych skončil jako Jerzy, kterýho naprosto dokonale vystihl Robert Więckiewicz. Neučesaný vyprávěcí styl, podpořený anarchistickou kamerou mě zrovna dvakrát neseděl, pravdou však je, že depresi rozdává film po kilech. (03.01.2015)

O žádný polský Requiem za sen pochopitelně nejde. Oba sice pojednávají o závislostech a oba mají potenciál být drtivým mementem, ale jen Aronofského majstrštyk tohoto cíle i dosáhl. A to ve stejné míře depresivní studií úpadku člověka, jako geniálním Mansellovým motivem. Ten vytvořil jakýsi pevný bod kterého se divák mohl zachytit a koneckonců jím zůstal i po všech těch letech, kdy část scén z filmu dávno vymizela z paměti. Wojciech Smarzowski na chronologickou naraci rezignoval a příběh roztříštil do chaoticky poskládaných scének, záblesků, zmatených vzpomínek a polozapomenutých prožitků. Tím sice působivě přiblížil život alkoholika, ale zároveň znemožnil divákovi aby se s ním ztotožnil. Vtahující schéma "krásní a šťastní lidé podléhají droze a ta jim dělá ze života peklo" vystřídalo odpuzující "podívejte se jak dopadnete když budete pít". Jerzy sympatický není, nebyl a nebude. Z pohledu kamery je jen opilcem a proto je lehké si od něho držet odstup. Silný a pocity přinášející motiv, ať už hudební a nebo jiný také chybí. Ta spousta drobných odporných momentů ho zkrátka nenahradila. Slabší čtyři hvězdičky. Přesto však čtyři, takže pokud by šlo o český film, tak by v naší produkci čněl nad ostatními jako titán nad trpaslíky. (21.12.2014)

Nevím, jestli je to tím, že jsem se příliš těšil, ale tentokrát mě Smarzowski zklamal. Ohledně jeho trademarkové brutální syrovosti nemám výhrad, ale působivějším filmem o chlastání vodky je pro mě paradoxně Zvjagincevův Leviathan - jakkoliv o Leviathanu jako o chlastacím filmu překvapivě skoro nikdo nemluví. Největší slabostí Smarzowského filmu je absolutní rezignace na chronologický, respektive jakýkoliv děj a místo toho zobrazuje pouze stovky za sebou naskládaných drobných epizodek a prostřihů, jejich časové zařazení je různorodé, aniž by však v konečném součtu mělo jakýkoliv význam. S tím souvisí další věc, se kterou jsem měl problém a tou je zcela zběsile rychlý střih - docela by mě zajímala průměrná délka záběru. Proto si nelze žádnou scénu, záběr ani hlášku ryze užít, jelikož vše je pryč rychleji, než dvakrát zamrkáte. Takže to v praxi vypadá tak, že se bez zjevného systému skáče z místa na místo a a myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že cíleně se zde nerozvíjí snad ani několik minut chronologického děje v rámci dvou a více na sebe navazujících scén. Dojem naštěstí lehce napravil výborný závěr (kde celý ten výše kritizovaný systém získá určité opodstatnění), Wieczkiewicz je opět skvělý, ale přesto tentokrát rejžovi nedám víc, než průměrné hodnocení. (07.11.2014)

Další studie alkoholika. Robert Więckiewicz je jako troska spisovatele na stálé trase mezi odvykací klinikou a titulní hospodou v Krakově přesvědčivý, režisér stejně jako u svého předešlého filmu dokazuje, že má řemeslo v malíčku, ale prostě mi připadá, že už jsem pár takových filmů viděl, a tenhle je jen další v řadě. V temném a špinavém filmu se najde i trocha humoru, ale do jaké míry je k smíchu třeba kněz zvracející při půlnoční mši a podobné scény, to je značně individuální (70%). (23.03.2015)

Ne, nebyl to hezký film a nedoporučuji ho nikomu, kdo má špatnou náladu nebo deprese. U koho hrozí, že by se mohl taky napít. Protože tento film je o všem hnusném a špinavém, co alkoholismus přináší. O tom všem zápachu, výkalech a zvratcích, které kolem sebe alkoholici už ani nevnímají. A taky trochu je o jejich okolí, o lidech, kteří musejí alkoholismus svých blízkých se vším všudy snášet. Nemyslím si, že na tento film ještě někdy kouknu, vážně je hnusný a chtěla jsem ho v průběhu sledování několikrát vypnout. Nakonec jsem to ale vydržela, protože je to nesmírně pravdivý film. (01.04.2019)