Ip Man 4: The Finale

"Sebevědomí a sebejistota je na prvním místě a nejdůležitější... Ať jsi, kde jsi..." Vyvrcholení velké ryzí čínské martial arts série, která trvala krásných 12 let, a pro mě nejspíš i nejlepší díl celé série. Je to absolutní MASTERPIECE, který má velmi silný, emotivní a dojemný příběh, který obsahuje špičkové až bezchybné souboje (a že jich je!!). Donnie Yen se vydává do Ameriky, aby nalezl školu pro svého neposlušného syna, ale dostává se do komplikací a je zde hezky vyobrazen rasismus i šikana tehdejší doby (scéna, kdy je čínská studentka šikanována svými spolužáky je velmi silná) a potěší i Bruce Lee, poměrně neznámý Chris Collins či nekompromisní Scott Adkins, který si dává záporáka opět ve velkém. Každý souboj má něco do sebe, a především je nádherná výměna jiných stylů (Karate vs Wing Chun) a u finále jsem řval radostí tak, že mi v baráku praskaly všechny zdi. "Ip Man 4" je pořádná čistokrevná martial arts rubačka s velmi poutavým a hezkým příběhem. Donnie Yen je ikona a IP man s ním. /100% + FILM ROKU/ (17.08.2023)

Táto séria mi doteraz príliš nesadla. Od začiatku sa brala príliš vážne, ale Ip Manov príbeh nikdy nebol poriadne pútavý a riešili sa v ňom jednoduché zápletky. Od začiatku bol podaný rasisticky voči nepriateľom. V jednotke boli ako prehnané karikatúry vykreslený Japonci, v dvojke Briti, v trojke černoch z USA a tentoraz všetci amíci. Preto nechápem kritiku na prehrávajúceho Adkinsa od ľudí, ktorí dali dvojke vysoké hodnotenie, pričom Darren Shahlavi v nej stvárnil ešte prehnanejšiu a viac od reality odtrhnutú karikatúru, ktorá bola ďaleko za hranicou trápnosti. Pre mňa je Adkinsova postava presne na tej hranici prehnanosti, ktorá mi nevadí, ale pripadá mi zábavná. Zápletka o zmierení sa Ip Mna s jeho synom mi tiež zo všetkých dielov sadla najviac. No a to telenoveloidne naivné pobehovanie po amerických školách s cieľom uprosiť zlých a chamtivých amíkov, aby prijali na školu chudáka šikmoočka, mi spríjemňovala nádherná Vanda Margraf a jej priateľstvo s Ip Manom ma tiež bavilo. Takisto to súperenie s majstrom Tajči. Konečne adekvátny priestor dostal aj Bruce Lee a po jeho strápnení Tarantinom ho v očiach súčasných divákov adekvátne rehabilitovali. Najviac ma ale na filme prekvapili a potešili bitky. Do traileru dali snáď všetky chvaty, ktoré sú zbytočne hnusne predrátované alebo dokonca CGI. Pritom našťastie tvoria maximálne 5% bitiek. Väčšinou sa jedná o nejaký finálny chvat. Paradoxne najviac týmito zbytočnostiami trpia bitky s Adkinsom, ktorému nedovolili predviesť žiadny náročnejší akrobatický kúsok a keď sa sem tam o niečo pokúsi, tak poskakuje na lanách alebo nereálne hádže súperom jak keby bol z papiera. Ale to je len minimum bitiek. Väčšina chvatov je neskutočne rýchla, uveriteľne kontaktná a tvrdá. Najviac sa mi páčil súboj Donnieho s Adkinsovým poskokom Chrisom Collinsom a výprask, ktorý štedrí Bruce Lee bielym tváram. Kwok-Kwan Chan má Brucove chvaty a mimiku dokonale naštudované. Ostatné zložky ako veľkolepá výprava, nádherná hudba, prehľadná kamera je zbytočné spomínať. To je u takýchto filmov samozrejmosť. Záver pekne a celkom dojímavo uzavrie celú sériu, takže tento diel by mal byť pre Donnieho fakt posledným a som rád, že vznikol, lebo po rozpačitej trojke napravil sérii povesť a pre mňa je to najlepší diel. Po prvom pozretí dávam spokojných 8/10 a pri ďalšom pôjdem s hodnotením pravdepodobne vyššie. P.S: Adkins konečne zlomil prekliatie: oholený Adkins = nepodarený film. Ale to trvalo. (11.04.2020)

Moc hezky natočené a sestříhané mlátičky, které zůstávají maximálně přehledné i v případě, že jste po trojnásobné lobotomii a máte šedý zákal. Ty jsou fakt moc fajn a daly by se sestříhat do atraktivního klipu. Zbytek je ryzí blinkáníčko - monstrózně černobílá, hyperkorektní, patetická pohádka o správňácích a hajzlech, která je v extrémní křeči pokaždé, kdy má někdo promluvit či jednat. Direktem přímo na solar jsou povinné scény s Ípáčkovo kouřením a rakem. Když vidíte, jak ten megasprávňas důležitě pokuřuje a osudově kašle, působí to zhruba stejně věrohodně, jako pětiletý skautík vysávající gramovou lajnu koksu. Tenhle film je ryzím důkazem, že formální pozlátko na hotovou věc nestačí. P.S. "Based on true story" - opravdu jen "based". (27.09.2020)

Příběh Ip Mana se uzavírá ve čtvrtém pokračování. Co na tom, že se skutečným životem tohoto mistra má pramálo společného a drží se jen několika stěžejních životních bodů? O milence, závislosti na opiu, jeho touze po penězích, atd. se tu nehovoří, protože by to narušilo auru, kterou mu tvůrci filmu vytvářejí již od prvního snímku. Jako filmová série to však funguje skvěle, na čemž má svůj podíl excelentní choreografie, výtečná hudba (zejména ten ikonický motiv) a parádní Donnie Yen. Vzhledem k tomu, že Wing Chun praktikuji, byť zatím na opravdu nízké úrovni, tak do soubojů trošičku vidím a ne vždy to je Wing Chun jak má být. Ale nevadí mi to, nepohoršuje mě to. Jsem rád, že o "mém" stylu existuje zdařilá filmová série, v níž je hlavní hrdina právě legendární SiFu Ip. O to víc pak potěší pěkně pojaté Chi sao, Pun sao, údery z krátké vzdálenosti, řetězové údery, Lan sao, Bong sao, atd. atd. Kvalita všech dílů je proměnlivá, ale ten závěrečný dle mého o kousek překonává trojku, byť těch dílčích zápletek (navíc svým vývojem předvídatelných) je tu jaksi moc a americká základna tomu dala korunu. Tím však nehaním pěkně zpracované souboje Geddese (můj oblíbenec Adkins opět potvrzuje své kvality) s mistrem Wanem a Ipem (Ty údery prsty na oko a krk! Wow!). Závěr u dřevěné panny je dojemným pomkrnutím na všechny, kdo vědí něco o Wing Chun a Ipovi, konkrétně na skutečné video, na němž umírající Ip Man cvičí. Potěšilo také zapojení (konečně!) Bruce Lee do příběhu, protože ten by tu neměl chybět. (25.10.2020)