Fargo - Season 4

"Life is nothing but a competition to be the criminal rather than the victim." _____________ Tam, kde všichni SJW a woke fanatici žalostně sbíraj kramfleky, tak přesně tam ikonické Fargo bezprecedentně exceluje. Leč Noah Hawley, dle mě nejtalentovanější scenárista současný televizní sebranky, buď přes první diskovlnu koronapičusu moc prokrastinoval, anebo se přidal do sekty lazy writerů.... Čtvrtá série si sice udržuje svý klasický žánrový proporce - když vezmu v potaz dosavadní syntézu seriálu - ale v mnoha ohledech vyzní velmi antiklimaticky, a evokuje velmi zmatečnou mozaiku rádoby random vygenerovaných kriminálních storek, jež na sebe velmi sporadicky navazují. Což nemusí být nutně pejorativum, ale v rámci téhle kultovky je to neodpustitelný stigma a těžce promarněný potenciál. Radši ani nemluvě o hereckém charismatu Chrise Rocka, kterého jsem zpočátku považoval za tahouna příběhu - ale skutek utek. Velmi výrazně zde až akutně chybí ta komplexní scenáristická sofistikovanost, díky níž Fargo vždycky tak notoricky vybočovalo z regulérní seriálové rutiny - navíc kontinuita s předchozími řadami je prakticky nulová a skalní fanboys mohou tak jedině žalostně šoupat dřevákama. Mezi superlativy a jiný plusový devizy se tak bezesporu řadí typicky Coenovský černý humor, filozofický synekdochy které slouží jako kritika americké společnosti a nihilistická existenciální moudra. Nelze taky ani opomenout klasický étos show, tedy (doslova) pestrobarevné panoptikum kuriózních postaviček - nejpozoruhodnějšími vagabundy jsou bezpochyby Timothy Olyphant a jeho šmakulózní obsese mrkví, taliánský šibal Schwartzman který si každou scénu krade pro sebe, no a manipulativní sestřička Jessie Buckley která je takový chodící clusterfuck. Přestože jde ve výsledku o kvalitativně ambivalentní řadu, stále je mnou mülované Fargo nejen v rámci krimi žánru nadstandardní pozlátko současné quality TV a seriálového neo-formalismu........ [VERDIKT: 7,9 negr-amotných gangsterů z 10] (02.12.2020)

Nemám ve zvyku komentovat každou řadu zvlášť, vždy jen celý seriál najednou - a tuto zásadu musím zrovna tady porušit. Zatímco první tři sezóny byly variací motivů z původního Farga, ta čtvrtá se vymyká, a nemá se stylem bratří Coenů již vlastně nic moc společného (a to včetně žánrově spřízněného Millers Crossing). Jde vlastní cestou, vypadá spíš jako další Boardwalk Empire, ale tady se mi to nelíbí - místo, aby to pomohlo originalitě, jí to spíš ubírá - těch mafiánských opusů je mnoho a mnohem lepších. Změna dobového zasazení přitom vypadala jako dobrý nápad, pomáhají pěkně sesazené scény s hudbou, používají se tu zajímavé slovní obraty, ale už to prostě není vtipné, zbyla jen manýra. Postavy jsou stejně vypatlané, jako obvykle, ale tentokrát jsou mi navíc všechny úplně ukradené a krajně nesympatické. Cris Rock potom je totální miscast, a vůbec to nedává. Celkově se jedná o velké zklamání, mám chuť dát ještě o hvězdu míň, a s tímto seriálem už do budoucna nepočítám. (02.12.2020)

Vážně by mě zajímalo, jestli by tomuhle dalo místni osazenstvo 70%, kdyby to nevyšlo pod značkou Fargo.___________ Viděli vůbec tvůrci této série první, nejúspěšnější sérii Farga, která z ní udělala pojem? Kdy tam bylo jen asi 8 opravdu důležitých postav a každá dostala spoustu prostoru? Tak tady dostane prostor úplně každý, ať už je jejich příběh pro děj prospěšný nebo ne a ve finále nemáte ponětí, o kom ten příběh má vlastně být. Výsledkem je slepenec zdánlivě souvisejících událostí, nesympatických postav a velmi špatně napsaných postav (duo Gaetano&Calamita by zasloužilo nějakou cenu za "Nejhůř napsané postavy 2020")._________ Slogan "TOTO JE SKUTEČNÝ PŘÍBĚH" je naprosto bezcenný, když je ten příběh o hovně. Bída, další už prosím ne. (16.03.2021)

Mafiánské tření fungovalo ve druhé sérii na výbornou, zkusit to s ním ještě jednou by nemusel být špatný nápad, jenže to by to celé muselo být jinak. S přidanou hodnotou rasismu bych vzhledem k době, ve které se děj odehrává, neměl problém, kdyby ovšem nebyla tolik na sílu tlačená, z toho jsem totiž Smutny. Postav je tu až příliš, těch skutečně zajímavých je však velmi málo a díky prostoru pro vypravěčku a její nezajímavou rodinu toho moc nepředvedou. A tak je jediným světlým momentem černobílá devítka, ve které má konečně větší prostor jeden ze zajímavých, Rabbi Milligan a jeho "syn", příjemný, za to dost očekávaný odkaz. Právě devítka má i několik velmi povedených záběrů kamery, které zbytek série překvapivě zase postrádá. A aby toho nebylo málo, i jedinou solidní přestřelku, což na tu kameru vlastně navazuje. I přes zmíněné mafiánské tření jsou přestřelky neuvěřitelně slabé, někdy třeba stačí, když se vše odehrává za zavřeními dveřmi. Ovšem ta očekávaná nádražní náročnou přípravou a místem dává vzpomenout na Neúplatné. Jenže u vzpomínky také zůstane, zavřené dveře v tom zase hrají svoji roli, tentokrát sledujeme Odisův boj s nimi. Přitom se jedná o finální konfrontaci silné dvojice Dick Wickware a Odis Weff, která tu samozřejmě je, ovšem jen ona. 50% (08.01.2022)

fakt mě tady v týhle řadě baví jak si Hawley hraje s popkulturníma odkazama mafiánskejch filmů. všechno plyne přirozeně, nikde se záměrně netlačí na pilu. scény, který mají bejt výrazný výrazný jsou, ale ne nijak trapně. neni tady nic novýho a objevnýho, ale jako celek to funguje naprosto v pořádku. při čekání na pátou řadu si tohle asi dám ještě jednou. (02.07.2022)