Pád legendy

Určite som čakal od tohoto filmu dačo oveľa viac. Už len štýl akým to bolo natočené ma moc teda neupútalo. Skôr som čakal súdny proces, kde by počas vypočúvania svedkov v retrospektívnom štýle ukázali čo sa dialo. Takto ma to teda za srdce nechytilo. Ak som to správne pochopil, ak by Armstrong zobral do týmu Floyda Landisa tak by proti nemu nesvedčil? Zahral sa na ohrdnutého? Či si zázračne potom prehodil hárdisk v hlave a zahral sa na moralistu? P.S teraz čakám filmy o Marion Jonesovej, Marií Sharapovej či iných ... ak sa do toho pustíte máte dokonca života čo robiť (08.07.2016)

Přesně trefený Ben Foster, jinak ale příliš chladná a oddosobněná mozaika, která je natočená ve stylu Rush, tedy polodokumentaristické/polofilmové, především ale strhující, dravé s tahem na branku, avšak zatímco prvně zmiňovaný film je i při razantním stříhání a zkratkovitém vyprávění na úkor drajvu spektakulární právě v tom, jak na malém prostoru dokáže zprostředkovat ryzí, hluboké emoce, The Program to nedokáže. Armstrong je tu až příliš chladný a nelidský, takže s ním nelze moc sympatizovat a nelze si z něj brát to či ono. Jako dokument to pak selhává ve výpovědi, která je s nabývajícími minutami stále více filmová. I tak ale respekt před tvůrci, protože tématika je to vcelku unikátní a těžko zfilmovatelná (11.05.2016)

Už jako dítě jsem se o Tour de France skoro nezajímal, přitom jsem velký sportovní fanoušek. Tak nějak jsem tušil, že to je levota. Lance byl pořádné hovado. Nešlo pouze o doping. Ze svým byznys plánem (nadace, rakovina, peníze, marketing) vytvořil bestii ovládající vrcholnou cyklistiku. Na svou nenažranost dojel (doslova). Ben Foster autenticky ztělesnil samolibého šmejda. Přenesl na plátno reálného Lance. Svým způsobem je dobře, že Armstrong i teď, když zažil totální krach se snaží parazitovat na cyklistice a nemocných rakovinou. Dokazuje tím, jak moc pohrdá lidmi i sportem. Pokoru a svědomí u něho nehledejte. 73%. (04.02.2016)

Stephen Frears již docela zesenilněl? Z takového příběhu udělá jen rutinní "postup práce", kdy jdeme z bodu A do bodu B a kde se už v rozjezdu vlastně ztratí veškeré napětí? A co ty školácké chyby? Za těch dvacet let tam skoro nikdo nezestárne, kompars vůbec neví, která bije a co má vlastně dělat, a film neustále omílá ty stejné informace dokola. Navíc ten film ani nemá nic a ani nikoho, kdo by se tam o něco pral. Postavit film na střetu Lance Armstronga a Davida Walshe, pasivní postavy, který v celém filmu toho moc neudělá a všechno vysvětlí v prvních dvaceti minutách? A postava Lance Armstronga? Dozvíme se z toho filmu vůbec něco o něm jako člověku? Dokážeme ho pochopit, cítíme z něj tu fascinaci stropem svého vlastního těla? A kde je ten obraz cyklistiky dnešních dnů, kdy lidské tělo už dávno narazilo na svá maxima a bez dopingu už to prostě nejde? Filmově ani tématicky ten film nemá, co nabídnout. Akorát opakuje ty stejná sportovní a mediální schémata, kdy popisuje vrcholový sport jako vzestup mafiánské rodiny, což není ani trochu podvratné natož svéží a originální. Děs běs! (13.05.2016)

"Mám ten závod opravdu rád, ale o soupeření chemiků nestojím." Lance Armstrong dopoval, o tom není pochyb, ale já ani nepochybuju o tom, že Lance Armstrong byl ve své době nejlepším cyklistou v celém nadopovaném pelotonu. Jeho tituly taky nikomu nepřipadly, aby se zase nemusely odebírat, takže pro mě stále je sedminásobným vítězem Tour de France. A taky velkým lidským hovadem, čehož jsem si kdysi při výšlapu na Alpe d’Huez nevšiml, ale už se to zkrátka provalilo, takže zpět k filmu. Na filmu mi trošku vadí, že jsem se nedozvěděl nic nového a taky to, že se toho zase tak moc nenašlapalo. Když už se z dokumentů musel stát hraný film tak budiž, Armstrongův život za to totiž stojí, ale žádný filmařský zázrak to tedy není. Tedy až na první trénink po rakovině, kdy dostal jedinečně naloženo od turistky - to mě hodně pobavilo. A protože rovněž chci být jedinečným cyklistou, tak si jdu dát EPO, krevní transfuzi a testoron, abych ten kopec za barákem už konečně vyjel. (14.03.2016)