Motýle

Vizuální dokonalost, kde perfektní kamera (záběry na venkovní schodiště pokryté podzimním listím, hrátky s odrazy zrcadel) výborně doplňuje atmosféru bezčasí, kdy vůbec není jasné, kdy se film odehrává a může se jednat o stylizovanou první polovinu 20 století, ale stejně tak se může jednat o hru dvou hlavních protagonistek... Které jsou mimochodem perfektně zahrané a především Sidse Babett Knudsen dokáže jedním pohledem zahrát tolik odstínů nálady, že by za to zasloužila velebit minimálně tři dekády v kuse. Hrozně fajn je, že přestože se jedná o art, tak děj ubíhá a zároveň nezklouzne k melodramatu, ani zbytečně explicitním lesbickým scénám a když už je tam něco víc vidět (pokud pomineme takové zábavnosti, jako zavírání do dřevěné komody), tak je to natočeno decentně za pomocí originálních kamerových vyfikundací. Jednoduše je to fakt dobré drama s psychologickými prvky, film o jednom vztahu a představách o jeho pokračování a fungoval by úplně stejně i kdyby tam byli úplně jiné postavy, jen by asi nefungovala skvělá nadstavba v podobě brilantní atmosféry. PS: nevíte, co je to vifikundace? Pořiďte si plzeňsko-českej slovník! (09.03.2018)

[Febiofest 2015] Keď milenci začnú vypadávať zo svojich rolí a zväzujúcich rituálov... Strickland pokračuje vo svojej sérii (teraz už možno hovoriť o potenciálnej trilógii) filmov s dôrazom na audiovizualitu. Mávnutím motýlích krídel prenáša diváka do prízračného sveta žien, vyberá dva skvostné exempláre a rozpovedá ich príbeh, oscilujúci medzi čiernou komédiou a romantickou melodrámou. Z distingvovanej réžie priam sála britská kultivovanosť a cit pre mieru i detail. Strickland po celý čas drží erotický náboj na uzde a nenechá humor skĺznuť do trápnosti. Čo ma však prekvapilo omnoho väčšmi, bola žánrová príslušnosť snímky, nakoľko nielen režisérova predchádzajúca tvorba, no i diela podobného rázu (za všetky spomeňme Amer a L'étrange couleur belgického tandemu Hélène Cattet a Bruno Forzani) koketujú so škatuľkami hororu, ale The Duke of Burgundy je od úvodných po záverečné titulky "len" drámou o ťažkom období jedného lesbického vzťahu. Atypickosť tu mimo námetu vyviera zo zvláštneho fikčného sveta (občas mi skrsla v hlave myšlienka, či sa to celé neodohráva za múrmi rozľahlého prepychového sanatória, vyvolávajúceho zdanie absolútne voľnosti a slobody, ktorú si vzápätí začínajú ohraničovať samotné milenecké páry) a skúsenej práce so zvukom (zriedkavo používaná nediegetická hudba, ktorá obracia pozornosť k diegetickým prvkom špecifickej zvukomalebnosti filmu je menej podstatná ako to, že Strickland používa autentické nahrávky zvukov rôznych druhov hmyzu a motýľov s datovaním začínajúcim už v 70. rokoch). Rozprávanie je zarámované veľmi podivuhodne, no v záujme nevyzradenia brilantnej pointy o ňom radšej viac nepoviem. Ako spomína anicin, film zobrazuje čistú a esteticky uhrančivú krásu (čo sa týka titulkov, mimo spodného prádla sú v nich uvedené i všetky čeľade motýľov a chrobákov, ktoré sa vyskytujú vo filme), ale odhaľuje aj jej vnútornú krehkosť a podpovrchové napätie. Psychológia postáv i postoj k lesbickej komunite sú maximálne neobvyklé a ja priam túžim prečítať si nejakú antropologickú štúdiu, či aspoň rozsiahly analytický rozbor, na ktorý je The Duke of Burgundy ako stvorený. 85% (04.04.2015)

Můžete někoho utlačovat tím, že chcete, aby vás trápil? Bizarní odpověď najdete v The Duke of Burgundy. A taky tam najdete skvělé výtvarné momenty, skvělou hudbu a jednu skvělou scénu s pořizováním postele, ale jinak nic. Umění pro umění, které zaujme vizuální stránkou, ale příběh mu schází. Rozesměje a zaujme, ale hádám, že v hlavě nezůstane. (16.04.2015)

Ve filmu se nevyskytují žádní muži, jen čistá krása (ženy, motýli, spodní prádlo - má vlastní credits v titulkách, kozačky, můry, knihy). Velmi zábavné je prohlédnutí hry dvou hlavních postav, správně absurdně funguje ženská akademická půda aka dýchanky odbornic na motýly, britský všudypřítomný humor, který situace zlehčuje, ale hned vzápětí vede k uvědomění si smutných skutečností. Stačilo by ale prvních šedesát minut pro obsažení výše popsaného, druhá polovina filmu se táhne jak smrad ve znamení zdlouhavých artových surreálů, které tu jistě budou pseudointelektuálové vyzdvihovat. Za mě vzdělávací P.S. V jeden moment filmu jasný odkaz na dílo - http://en.wikipedia.org/wiki/Mothlight (01.02.2015)

Poetický film s vytříbeným vizuálem a uhrančivou hudbou nedisponuje nijak komplikovaným dějem. Proč také, když se jedná o čistou lyriku, která již ze své podstaty děj nemá. Intimní, erotická, ale i přírodní a společenská lyrika vyjádřená působivými obrazy dokládajícími, že se jedná o film, využívající naplno své výrazové prostředky. Pestrobarvec petrklíčový není ani feministický, byť zde vystupují jen ženy, není ale ani lesbický, jak by se z některých scén mohlo zdát. Jednoduše je - o lásce. Cynthia a Evelyn se oddávají hrám a fantazii, aby nakonec zjistily, že k obyčejnému štěstí stačí společná postel. Jakmile je napovězeno, že jde o hru, může se divák začít domnívat, kým ony dvě ženy jsou ve skutečnosti. Tajemství, jež je rafinovaně odhalováno a opět skrýváno, tříbí fantazii. Svět motýlů. Zde si lze symboliku domýšlet různě - krása, přelétavost (zde však ne), erotika oproštěná od citu (viz Ze života hmyzu bratří Čapků) - zde však také ne, tajemství, denní a noční, soumračník a lišaj smrtihlav, proměna dokonalá. Paní a služka, S/M (škoda jen, že nedošlo na bičování), vzdor a pokora. Pro menšinové publikum, které naplno ocení vše, co pro něj P. Strickland uvařil. (19.05.2020)