Motýle

Na Pestrobarevce jsem se podíval hlavně proto, že se mi líbil debut Petera Stricklanda Katalin Varga. Film to určitě špatný není, ale pro mě osobně kvalit zmiňovaného debutu nedosahuje. Možná je to tématem, které mě zrovna neoslovilo, nebo délkou... na to, že se toho neděje mnoho, je to dlouhé až příliš. Atmosféru tvořenou hlavně hudbou si film udržuje, stejně tak herecké výkony jsou dobré. Ale jak už tu bylo psáno, i já bych to viděl spíše na povídku. 50% (20.04.2015)

Pestrobarvci nelze upřít specifická výjimečná atmosféra, ale stejně jako ve Stricklandově předchozím filmu Berberian Sound Studio jsem měl pocit, že se až moc okatě snaží okouzlovat právě formálními hrátkami a upozaďuje zajímavé postavy. Jen v málo sekvencích jsem se do toho dokázal ponořit a většinou jsem vnímal spíše tu snahu zaujmout a zhypnotizovat. Nejpůsobivější tak v mých očích stále zůstává Stricklandův debut Katalin Varga. 70%. P.S. Pinastri! http://en.wikipedia.org/wiki/Sphinx_pinastri (31.01.2015)

Je to rozhodně unikát :) Ve všech směrech :) Jelikož právě takové filmy miluji nejvíce a vyrostla jsem na Filmovém Klubu, Projektu 100 a Febiofestu - tohle mi do toho skvěle zapadá :) Je to bravurní...Všechno :) Jak je to natočené, jak je to klidné, pomalé, srdcervoucí, smutné, zároveň je to o lásce, která má mnoho podob, o tom, že společná cesta může být velice "trnitá", o motýlech a podobných, o kterých toho moc nevíme...Ale hlavně - je to stále dokola a dokola začarovaný kruh...A pro někoho je velice těžké z něho vyskočit...Obě hlavní představitelky jsou neskutečně odvážné a jejich výkon je pro mě nezapomenutelný... :) :) Paní, která pije hodně vody, slečna, která kdyby se setkala s dnešním panem "Greyem" byla by blahem vlhká během sekundy a dům, který bych ohromně ráda prolezla, abych viděla, jaké unikáty mimo truhly se tam nacházejí..Rozhodně film není pro každého a tím je právě skvělý :) (22.12.2015)

Je skvělé, že ony role, jež na sebe někdy více než méně dobrovolně a někdy zase více než méně nedobrovolně bereme pro potěšení partnerovo i své, nejsou povětšinou tak jasně vymezeny, aspoň se je nač koukat. Ležet jen po celou stopáž Evelyn v truhle, divák jako já by se navzdory podmanivé a smyslné atmosféře nudil, naštěstí si Cynthie pěstuje neopětovanou zálibu v sběru motýlů a já mohu opovrhovat. Čím? Tím falešným pocitem, jež byl nabyt, že si k sobě našly cestu, totiž že jsou absolutně zharmonizovaný skrz poslušnost jedné vůči druhé, hlavně však tou po mém skromném soudu tou nejhloupější formou vyjádření lásky, to jest tím, že si nakrásně řeknu, že já a jen já nejlépe vím, co znamená a milovat a obětovat a miluji a obětuji ze všech sil, tedy je vše, jak má být a ideálnější to být nemůže. Vážně, Evelyn jsi husa. Jsi ještě větší hlupák než já, a to už je co říct, to mi věř! No nic, nerad bych se dostal někde, kde jsem se dostat nechtěl. Už tak jsem se dosti vzdálil a vlastně nekomentuji film v celku, jako spíš chování jedné z postav, navíc dosti osobitě. Věřím však, že náhodnému čtenáři, kterýžto má s daným dílem zkušenost, a snad nejen jemu, je můj text s to něco říci a že jsem jej nesepisoval zbytečně. 75% (13.08.2015)

Artové filmy mám rád, ale tu artovost preferuji spíš ve scénáři než ve vizuálnu. Pestrobarvec petrklíčový je právě opak - scénář využívá asi čtyři momenty a opakuje je pořád dokola, zatímco v estetické stránce si meze neklade a záběry motýlů zde střídají ženy oděné ve stylu šedesátých let (styl šedesátých let je pro artové filmy zřejmě jaksi obligatorní). Hra na dominu a podřízenou byla zajímavá pouze když člověk nevěděl, co je součást hry a co je už skutečnost. Nejlepší scéna byla ta s prodavačkou "speciálních" postelí, která byla podaná tak, jako by to bylo zboží denní potřeby ("I Ambrosie odvedle si jednu pořídila!"). Celkový dojem je spíše rozpačitý - film neměl žádný děj, ani začátek ani konec, prostě jenom plynul ve svém hypnotickém tempu. (16.04.2015)