Comet

Je tam něco z filmů Věčný svit neposkvrněné mysli a 500 dní se Summer, a snad i Annie Hallová, ale přitom si to jde svou cestou, a film je to v mnohém ohledu originální a filmařsky invenční i zajímavý. Několik lidí zde před mnou zmínilo averzi k herci Justinu Longovi - i já jsem s ním dost bojoval, herecky je sice velmi přesvědčivý, ale dívat se na tu jeho křivou hubu je dost utrpení (ze stejného důvodu nemůžu vystát Bena Stillera, o němž platí totéž v bleděmodrém). Emmy Rossum naštěstí mnohé zachraňuje, v mnoha scénách je skutečně okouzlující, a její herectví mě baví (přijde mi mimochodem zajímavé, jakou ženou mnoha tváří se v tomto filmu ukáže být - jeden by nevěřil, jak výrazně lze změnit image s pomocí brýlí a různých účesů a outfitů - i proto s ní Justin Long tak bolestně kontrastuje, protože s výjimkou trochu jiného střihu vlasů je v celém filmu vizuálně zoufale stejný; a proč to nepřiznat, samozřejmě bych rád na jeho místě viděl sebe, haha). Se samotnou ukecaností filmu ani nápadem celý ho postavit na dvou postavách problém nemám, dialogy jsou podle mě napsané velmi dobře a často jsem se díky nim dobře bavil. Horší je, že mě celý film dost minul emočně - asi jsem už otupělý, ale celé mi to bylo dost lhostejné, v horším případě jsem film shledal až zoufale fádní (je otázka, jestli jde o vztazích říct ještě něco nového a jestli mě to samotné téma už neomrzelo - a to jsem ho kdysi tak miloval!). Díky dobrým hercům, kvalitnímu scénáři a nádherné kameře ale za sebe nakonec nemám problém dát filmu 4 hvězdy - pokud máte tento typ filmů v oblibě, pak si asi přijdete na své - některé scény zde člověka dokáží okouzlit natolik, že si dokážu představit, že v jiném paralelním vesmíru bych se dokázal do tohoto filmu zamilovat. (28.10.2015)

Vážně teď uvažuji nad svým filmovým vkusem, protože mi poslední dobou stačí k radosti, když si pustím vlažnou vodu z kohoutku a hned to vesele běžím vypětkovat na čéséfédé. Už je to se mnou tak moc zlý, že se dojímám i nad hipsterskejma romantickýma bijákama, kde se za hodinu a půl vlastně vůbec nic nestane. Jako fakt vůbec nic. Jenom hlavní hrdina střídavě nosí a nenosí červenýho kulicha. Člověk se do toho tak zapeče, že nervozitou ani nedýchá, jestli v dalším záběru ta zmijovka bude či ne. Nakonec jsem tomu přišla díky svému vysokému IQ, které se až nebezpečně přibližuje například takovému kávovaru, na kloub. Ta čepice (všimněte si, kolik synonym jsem schopná vyplodit na téma kulich) je tam čistě účelově, aby bylo i těm méně vnímavým jasný, že se skočilo v čase. Jinak se tam vlastně jen poměrně zábavně žvaní a filozofuje nad tím, zda láska doopravdy existuje. Což mě málem dohnalo až k slzám, nicméně já jsem poslední dobou načatá, když už se vztah může rozpadnout i Dádě Patrasovej a Felixi Slováčkovi, tak jaký jistoty sakra v životě máme?! (28.08.2015)

Strašne ma tento film potešil. . Koncepčne, žánrovo aj štýlovo exactly my cup of tea. Komorná, vynaliezavo urobená vzťahovka so sympatickými, dobre zahranými postavami a množstvom pôsobivých scén. Má to problémy s tempom a ten pokus o nejednoznačnosť emočnému dopadu trochu ubližuje, no aj tak som si to veľmi užil. 8/10 (17.05.2016)

-3* sci-fi v žánrech mě nalákalo na tuto neokoukanou nezávislou romanci, u které chápu rozporuplné hodnocení uživatelů. Hodně totiž u ní záleží na Vašem aktuálním rozpoložením kromě teda vašeho vkusu. Sci-fi v ní rozhodně nehledejte a jediný jeho náznak najdete v úvodních titulcích, kde se oznámí, že se film odehrává v průběhu 6 let v paralelních dimenzích. Není to však špatný film, vizuálně i myšlenkově zajímavý, se slušnými hereckými výkony, kteří snad hubu za celou dobu nezavřou ;-). Prostě něco na způsob klasických filmů Woody Allena. Nakonec zůstanu u svých standardních 3 hvězdiček a nemám důvod doporučovat. [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] - motto na závěr: neobvyklá ukecaně zasněná romantika (24.02.2021)

Nějak se nemohu ubránit myšlence, že by byl film o moc lepší, kdyby byl o něco méně ukecaný. Ta přemíra, většinou utrápených, dialogů mi poněkud kazila dojem z jinak celkem atmosférické pocitovky. S Justinem Longem nemám žádný problém, ale byla to právě jeho postava, která mi svými přechytralými průpovídkami postupně lezla čím dál víc na nervy. Naopak při mlčenlivé scéně v pařížském pokoji, když se odhodlává k požádání o ruku a je od Kimberly nevědomky odbyt, je v jeho pohledu tolik zraněné nejistoty, že mi byl najednou o moc bližší. A tak to bylo vlastně se vším. Občas jsem se pousmála při vtipné poznámce, jindy jsem si u nějaké hezké scény pomyslela, že na tom něco je, ale že bych byla z celého snímku nějak u vytržení, na to bych potřebovala nějaký zajímavější příběh a to nevytrhnou ani ty, dnes už v romantickém žánru nikterak originální, paralelní reality. (16.04.2016)