Akame ga kill!

Z počátku velmi nepředvídatelné, barevné a téměř do posledních chvil zábavné. Už od prvopočátku lze však cítit, že funkčnost Akame ga Kill poněkud drhne, jelikož je nepříliš originální, nerozhodné a chvílemi neví, čím chce být. Jeden z plusů, které bych rád zvýraznil, totiž schopnost likvidovat postavy za účelem zlepšení citového prožitku, je postupem času bagatelizován, až někdy kolem dvacátého dílu překročí únosnou mez. Smrti přestávají být překvapivé nebo silně budící emoce, prostě dělají z hlavní postav součásti statistiky, paradoxně za doprovodu dojemné hudby a pokud možno neuvěřitelně patetických nebo srdceryvných frází. U takových seriálů se chci bavit, ne znuděně očekávat "kdo umře tentokrát". (15.12.2014)

První epizoda úžasná. Relativně tuctový příběh, který se ovšem změní v zajímavou psychologickou podívanou se sociálním přesahem. Má očekávání od zbytku byla tedy vysoká. Velké zklamání! Zbytek je jen rutinní fantasy anime s primitivním příběhem, plochými postavami, rádoby zvraty, hromadou klišé a dokonce lehkým ecchi nádechem. (26.11.2022)

Jedným slovom sa toto anime dá nazvať "vyvraždovačka". Ono totiž v Akame ga Kill! neviete kto prežije a ak si myslíte, že niekto proste musí prežiť lebo je dôležitý tak ste veľmi na omyle. Ťažko povedať čím okrem súbojov toto môže zaujať. Postavy sú celkom slušné aj keď na vysvetlenie svojich pohnútok dostávajú obligátnych päť minút a následne sa pokračuje ďalej. Teda do postáv úplne do hĺbky žiaľ vidieť nie je. Najkvalitnejšou aj keď v podstate zápornou postavou je Esdeath a u nej sa dá nad jej chovaním v celku zamýšľať a Esdeath ako postava má určitú hĺbku. Najhoršie je na tom bohužiaľ zo začiatku celkom sľubne vyzerajúca postava Seryuu, ktorá pre diváka z nepochopitelných príčin stáva "wtf" (čo to sakra je?) postavou. Seryuu sa stáva takouto nepochopiteľnou postavou hlavne, keď sa porovnáva jej vystupovanie počas anime. Pokus o dodanie nejakej hĺbky postavám tu je hlavne cez zobrazenie ich zvykov (radi jedia atď). Dosť zaujímavou otázkou by bolo či toto anime je hárem, alebo nie. Povedzme, že to je hárem s prižmúrením jedným okom. Hlavný hrdina je v celku normálny a bohužiaľ nie až taký zaujímavý ako by som chcel. Tatsumi je totiž v tieni lepších kladných postáv a jeho osobnosť, ako keby váhala či má mať ochranársky komplex, aký zažívame v mnoho anime, alebo nemá. Tatsumi hlavne nemá až takú silnú osobnosť a tak sa stáva v podstate obyčajnou aj keď hlavnou postavou. Tempo v anime kolíše a niekedy je fakt zdrvujúce a nestíhate ani dýchať ako, zomierajú vaše obľúbené postavy. Je tu pokus o to, aby si človek obľúbil aj druhú stranu a to cisárskych bojovníkov. Akame ga Kill! patrí k jedným z tých krvavejších a brutálnejších anime (nič pre slabšie povahy), kde sú techniky zabíjania prevádzané striekajúcou krvou. Samozrejme existujú aj brutálnejšie anime, ale Akame ga Kill! v tomto ukazovateli uspeje. Súboje sú čo sa týka konkurencie podobných anime na tom dobre a sú v podstate priemerné. Aj keď nečakajte nejaké súboje mozgov a extra taktiky. Toto je spôsobené možno (nie som si istý) aj tým, že ide o vrahov a tí musia proste zabíjať čo najefektívnejšie a najrýchlejšie. Súboje sú okorenené rôznymi schopnosťami zbraní, ktoré majú k dispozícii jednotlivý bojovníci (vrahovia atď). Tieto Cisárske zbrane "pasujú" sú kompatibilné len s niekým a to je v celku zaujímavé. Postavy síce trénujú, ale ich napredovanie v podstate vidíme veľmi málo a v tomto nie veľmi dlhom anime ani nešlo o to aby sa "from zero to hero" z nuly stal bojovník extra kvalít. Takže klady sú v tom, že Akame ga Kill! nenudí po celý čas, postavy sú milé a anime si neberie servítku pred ústa a zomrie ktokoľvek a kladom je aj dosť výrazná brutalita. Málo, ale veľmi málo v pozadí tu je aj nejaká politika a taktické myslenie jednotlivých postáv, ktoré bohužiaľ neukazujú aj iné možnosti, ako by sa mohli rozhodnúť. Riadil som sa teda hlavne tým, že ma to bavilo a nenudilo ani sekundu. Hudobne tento počin je dosť dlho nezaujímavý, ale neskôr sa objavujú pekné melodické kúsky (kde boli dovtedy?). (10.07.2015)

Oproti anime které znám obsahuje neuvěřitelné množství logických chyb (Imperial arms jde použít jen pokud jimi někoho zabiješ, protože jinak přestávají fungovat a přesto s nimi 5 minut před tím střílí po hlavní postavě a jen poboří zeď a přestanou; mistra bojových umění, který dokáže uhýbat kulkám drží kluk asi minutu a stíhá u toho vykecávat se střelkyní, aby jí dodal odvahu ho střelit do zad, zatímco ho "mistr" plácá pěstičkama po zádech) a prvoplánově dělí postavy na dobré a zlé... Čekal jsem od toho příliš, ale musím uznat, že krvavé to je pěkně (jenže takových anime je spousty a s lepším příběhem a postavami). Souhlasím se Zombiepodem. (02.10.2014)

V průběhu sledování tohoto seriálu a čekání na nové díly bylo zajímavé sledovat reakce uživatelů ČSFD či různých anime databází a porovnávat je s těmi mými. Zatímco z prvních dílů byli mnozí blahem bez sebe a seriál vyzdvihovali hodně vysoko, já jen nevěřícně ohrnoval nos nad plochými postavami, nikterak závratně krvavými scénami, téměř nepřítomnou hudbou, poněkud obstarožně vypadající kresbou a nevyhnutelným ečči. Tempo seriálu bylo velmi pomalé, děj byl jen zdánlivě posouván kupředu… nechybělo zkrátka málo k tomu, abych seriál zahodil a napařil sotva jednu hvězdu. Počínaje zhruba desátým dílem si však tvůrci náhle usmysleli, že mě začnou příjemně překvapovat, a tak představili nové, poměrně zajímavé postavy, postupně odpravili postavy nezajímavé a zbytečné, zlepšili kvalitu kresby i animace, přidali na krvi, ubrali na ečči, ba i nějaký hudební doprovod počal jsem registrovat. Nabyl jsem dojmu, že si tvůrci Akame konečně ujasnili, co ze seriálu chtějí doopravdy udělat – poctivé béčkové akční fantasy, jehož hlavní doménou jsou velmi slušné souboje, vyšší rating (množství krve srovnatelné s Berserkem ovšem nečekejte) a nepředvídatelnost osudů hlavních postav (s Georgem R. R. Martinem by si tvůrci v tomhle ohledu mohli podat ruce). Sice se rozhodně nedá říct, že by tímto mezníkem seriál eliminoval veškeré mé výhrady k němu, ale najednou jsem měl chuť si každou neděli večer nový díl pustit a uvolnit se alespoň u zdařile animovaných, svižných, dynamických a napínavých akčních pasáží. Momentem, kdy však mnoho fanoušků začalo anime posílat do pekel horoucích, byla závěrečná část seriálu, kdy se podobně jako u první adaptace Fullmetal Alchemist tvůrci odklonili od mangy a nabídli vlastní zakončení příběhu, které má děsivě rychlý spád a – jak již někdo poznamenal – trochu připomíná Battle Royale. Tady bych nejprve dal těmto kritikům částečně zapravdu v tom, že má seriál skutečně příliš rychlý spád a koncentrace úmrtí postav na díl je… hodně, hodně vysoká. Na druhou stranu však oceňuji, že se tvůrcům i přes zjevnou uspěchanost podařilo seriál zdárně uzavřít, vytvořit úspěšně katarzi a opět nějakým způsobem překvapit a překonat horizont očekávání diváka, což v období trendu téměř výhradně otevřených konců bez katarze à la „nechme to tak a uvidíme, jestli si na další řadu vyděláme” dovede příjemně potěšit. Ačkoli bych tedy seriálu mohl dát s čistým svědomím dvě hvězdy, přimhouřím v tomto případě oko a dávám tři. (20.12.2014)