Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

básnik, egocentrik, šialenec, spisovateľ, strom vo víchrici, austrálčan, divoch, bard, úchylný génius a šofér - novodobý romantik, edgar allan poe 21. storočia... najlepšia scéna je, ako so svojimi synmi žerie pizzu pred telkou - je tak šylizovaná no pritom autentická, tak úchylná a morbídna a pritom rodinná a príjemná, tak čudná, minimalistická, no pritom šialene plná... dokument to nie je zlý, hlavne je plný skvelej hudby, niekoľkých pekných myšlienok a jedného povznášajúco inšpiratívneho odkazu a brightonského neba; (28.12.2014)

Nevim, jestli je to tím, že jsem už dlouho nemasturbovala, takže mi to tlačí na kanálky, ale u (před)závěrečné střihové sekvence ukápla slzička i mně. .......... Kdo Kejva zná, nemohl čekat NORMÁLNÍ dokument - a tak je to dobře. Já budu sice vždycky preferovat jeho feťáckou verzi, ale krom osobního zážitku z koncertu je tohle pro fanoušky další jasný důkaz, že ten "usazený stařík", produkující převážně už jenom tklivý odrhovačky, to v sobě pořád má. A vždycky mít bude. (08.07.2014)

Jestli nemáte rádi Nicka Cavea, tak se na tohle zrovna vyserte. Dvojice tvůrců, která s australským zpěvákem nespolupracuje poprvé, totiž nevede diváka za ručičku, zásadně netitulkuje a nevysvětluje. Četli ste Smrt zajdy Monroea? Tak vás pobaví Caveovo vypnutí rádia, když začne hrát Can't Get You Out Of My Head. Poznej Blixu, poznej Kylie, poznej Warena a další, co se zpěvákem jezdí autem a u toho ho zpovídají. Jasně, konec trošilinku zavání kýčem, ale Jubillee Street chceš slyšet z dolby soundu! (LFŠ 2014) (27.07.2014)

Černokněžník Nick Cave přestal být kolem roku 2000 člověkem, když píše píseň, nechá v pokoji samotné dítě s mongolským psychopatem a klaunem na jednokolce, kterého zastřelí, na osmdesátá léta si moc nevzpomíná a se syny se dívá na Zjizvenou tvář. Není to rozhodně normální dokument (pokud to tedy dokument je), ale překvapil mě svojí přístupností a hlavně nedepresivností. Cavea ukazuje jako vtipného chlapíka s nesmírně uhrančivým pohledem, který kdysi bral kvanta drog, nicméně dnes je nejšťastnější, když může psát a zavřít se ve studiu s Warrenem Ellisem a zbytkem té jeho bandy.___P.S. Škoda, že Helena Rejžková přeložila jen text první písně a na další už se nedostalo. (23.10.2014)

Jednak mně nesedla zmatená koncepce dvaceti čtyř hodin v životě toho sebestředného bastarda, kterou rozhodně nebyl mapován jeho dvacátý tisící den na Zemi, ale několik dnů v jednom, druhak - na to, že mě pustil do svojí postele a koupelny, si držel až moc velký odstup... takže zbývá nepopiratelné kouzlo jeho hudby, něco krásně potemnělých myšlenek a obrovské osobní charisma. (12.01.2015)