Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

V Brother, My Cup Is Empty Cave zpívá, že je plonkovej, na další skleničku whiskey mu došly prašule a tak musí jít domů. Napadlo mě, když slaví tohle pěkný výročí, že mu toho jednoho panáka naleju u sebe. Jenže jsem si neuvědomil, že ty nuzný léta, kdy měl sotva na fet a cigára, jsou dávno pryč a on se má podstatně lépe, tudíž mé pozvání sotva přijme. Role jsme si tedy prohodili, já se vydal v tomhle dokumentu za ním a nechal ho hoďku a půl vykecat. Ještě že je to pohodovej chlápek, co se nebojí mluvit o minulosti, protože ta je rozhodně zajímavější než jeho současné já. Tak všechno nejlepší, Nicku .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (15.04.2015)

Cave stárne se ctí a Forsyth s Pollardovou o tom dokázali podat báječně sugestivní zprávu. Díky moři inscenačních libůstek, mimořádně invenčnímu střihu a charismatu hlavního představitele to má atmosféru jak bejk, náhled do Caveova tvůrčího procesu a jeho úvahy o muzice jsou ohromně inspirativní pro kohokoli, kdo se do ní snaží taky fušovat… Kdyby se to v závěru nepřehnalo s tlakem na mystickou pilu a kdyby se točilo na klasický filmový materiál a ne na studený digitál, bylo to pro mě za plný počet. — Po druhém zkouknutí, duben 2017: Ale tak jasně že se dědek stylizuje a sebedojímá, jenže to pro mě není rozhodující, učarovává mi tím, jak se i v té stylizaci (možná díky ní) dokáže s upřímností dotýkat podstatných věcí, víc pravda okolo tvorby než okolo života, ale z toho, abych chtěl slyšet životní pravdy zrovna od lehce dekadentních australských bigbítových šansoniérů, už jsem přece jen vyrost. (26.07.2014)

Tento dokument o výjimečné osobnosti světové hudby zcela ignoruje to, jak se podobný žánr obvykle dělává. Díkybohu. Neuvidíte žádné mluvící hlavy, žádné komentáře ve stylu ,,Nick Cave se narodil tehdy a tehdy tam a tam". Zcela v souladu se záhadnou a komplikovanou titulní osobností filmaři nedávají jasné informace, ale spíš rozehrávají fascinující, stylově vybroušenou, mysteriózní hru s divákem. Postupují spíš metodou volných asociací; o čem Cave zrovna v tomto svém životním období přemýšlel, to tu je. Ostatní ne. Nechce ho to popsat v úplnosti, protože je jasné, že by se to stejně nepovedlo (o tom vypovídá už název - 20 000 dní na Zemi je mnohem lepší a přesnější titul, než třeba Nick Cave: 55 let). Často není jasné, co je realita, co fikce, co je skutečný Cave, co postava hraná pro diváky, co jsou autentické myšlenky, co napsaný scénář. Například Cave jede v noci v autě a přemítá o svém vztahu s Kylie Minogue. Povídá si sám pro sebe, analyzuje, když náhle se ve střihu Kylie objeví na sedačce za ním a k rozebírání se připojí. Skutečně si ti dva něco vyříkávají nebo to je jen habaďůra a vše je napsané ve scénáři? A není to jedno, když je tak zajímavé to sledovat? Upřímně řečeno - jsem schopný uznat i negativní názory. Celé to může působit kýčovitě, onanisticky artově... Scén, kdy se Cave prochází po prázdné pláží, říká moudra o světě a do toho hraje jeho tklivá hudba, je tu pravda dost... A budou zřejmě tací, kteří to odsoudí. Ale já jsem byl od začátku ochoten na tuto podivnou hru přistoupit. Snad i proto mě to velmi zasáhlo a tento film považuji za jeden z nejlepších dokumentárních portrétů, co jsem kdy viděl. (08.08.2014)

Když jsem ho viděl 22.listopadu 2013 v Praze na živo, z prvních řad, byl to jeden z mých nejlepších hudebně divadelních zážitků, zkrátka skvělé vystoupení, které zapůsobilo velmi... Ale k filmu! Tohle je naprostá bomba! To jak Cave pojal tenhle dokument o sobě samém, je prostě geniální. Pro fanoušky povinnost, zkrátka naprostá laskomina. Ale myslím, že na tohle se může podívat kdokoliv... Chvílemi až divadelně hraná dokumentace, velmi originálně pojatá, chvílemi krásně informativní, vše vyloženo skrz Caveovy zpovědi, monology, skrz rozhovory mezi ním a lidmi, které ovlivnil, a kteří nějakým způsobem zasáhli do jeho života, a tyhle rozhovory jsou prostě...pojaté v naprosto originálním stylu. Je v tom melancholie, nostalgie, je v tom zkrátka Nick Cave. Rozporuplný člověk, s divokou minulostí, člověk, který toho má stále, neustále a pořád hodně, co říci. Nejen prostřednictvím hudby a textů, ale celkově. Nádherně mě to rozložilo.. A ten konec...... Těch posledních 8 minut... (07.06.2015)

Nick Cave je borec, to všichni ví, včetně něj. Nejsilnější mi přišly momenty, kdy tvořil a bavil se s Warrenem Ellisem, naopak poněkud rušivě působily scény, kdy nám Cave sděloval nejrůznější životní pravdy a moudra, to si mohl ušetřit (vyznělo by to asi jinak, kdyby to uvedl slovy jako "domnívám se, že..", "myslím si, že..", "jsem přesvědčenej o tom, že.."). Každopádně dokument nenudil, měl příjemné tempo, hudba pochopitelně dokonalá. Osobně mě mrzí, že dialog s Blixou byl poněkud krátký, Blixa má více co říct, než paní "prdýlka". (27.12.2014)