Gomora

Jako první mě napadlo, že členové Camorry nemají vkus. Teplákovku pokládají za společenské oblečení, v domě je pozlacené všechno od rámu televize po záchodovou štětku a kdo nemá v uchu diamantovou náušnici, jako by nebyl. Pak se děj rozběhl a já jsem podobné úvahy pustil z hlavy. Neapolská mafie je parta opravdu drsných chlapů, kteří žijí podle svého vlastního kodexu. Ten stojí na třech pilířích - loajalita ke klanu, láska k rodině, víra v Boha. V tomto pořadí. Vše ostatní je slabost. Zapomeňte na Kmotra a jeho téměř romantické líčení mafiánských praktik. Gomorra ukazuje podsvětí v celé jeho syrovosti, odpornosti a nekompromisnosti. Pro spoustu lidí to může být problém, protože se není s kým ztotožnit. Všechny postavy jsou záporné, nemorální, špatné a jejich neúspěch je zisk pro společnost. Vtip je v tom, že sledujete "svoje" zlé bojující proti zlým, jejichž příběh neznáte. Postavy si tuto ironii pochopitelně neuvědomují, při pohledu zvenčí je ovšem nepřehlédnutelná. Gomorra je těžko stravitelná, jak pro svou morální relativitu, tak pro svůj občas až dokumentární styl. Nedává odpovědi, neidealizuje ani neodsuzuje. Nezúčastněně popisuje tu část společnosti, kterou by většina lidí pro svoje vlastní dobro nejraději sprovodila ze světa. Díky vynikající atmosféře, skvělým hereckým výkonům a zdrcujícímu ději je ovšem vysoce návyková. (11.10.2016)

Ani jsem nečekal, že mi tenhle seriál přiroste až tak k srdci, že mi bude líto, když dohraje poslední 12. díl první série. Příběh mi sedl od prvního dílu, ale pod kůži se dostával stále víc, nemalou zásluhu na tom měla i fantastická hudba. V rámci žánru dokonalost. Skvěle natočeno, perfektní vývoj postav, hlavně u Gennyho Savastana, ale i jeho matka a Ciro jsou zajímavé charaktery. Chci víc! (07.03.2016)

K čemu jsou takové sračky? Panička (čti zkurvené nefachčenko) domlouvá kriminální kšefty a ještě je tak drzá, nazývat všechno kolem prací ("Najdu vašemu synovi nějakou práci, .... odvedl dobrou práci..." atd.). Feťáci kupují stříkačky, podíváme se i na výrobu drog, ale ne proto, že by do toho všeho přišel zátah policie, ale proto, aby jsme se podívali, jak feťáci kupují stříkačky a jak se dělají drogy. Kurva proč? Aby se úchyláci radovali, jak zase jednou zlo zvítězilo nad dobrem? Svět jde do prdele a za chvilku budou legální seriály i o pedofilech, protože další a další generace jsou tak tupé, že nepoznají princip krájeného salámu (srovnejte postupy cenzur mezi desetiletími .... a pak udělejte skok - co se nesmělo v padesátých letech a co se smí dnes). Strašně mě pobavilo, jak se všude fetovalo, kradlo, stříleli se lidi a pohodička, kafíčko, ale jakmile socha panenka Marie přišla o hlavu, tak se z toho celá čtvrť mohla posrat. Celé bych to tam spálil napalmem doufajíc, že plameny dosáhnou až do pokojů místních pětihvězdičkářů a přiškvaří je v křeslech v poloze s rukou mezi nohama. Amorální zvratek. (13.02.2016)

Gomora dává úplně nový rozměr proslulému výroku Vidět Neapol a umřít. Nekonečná, odpadky a chudobou zamořená panelová sídliště, komunity, které se chovají podle zastaralých a morálně nepřijatelných norem, selhávající instituce, strach, korupce a beznaděj - to všechno je součást světa, které ovládá Gomora. Americké seriály mají tendenci organizovaný zločin často líčit romantizujícím způsobem, jeho zločiny relativizují a dávají jim punc zábavy, uhlazují je a banalizují. Autoři Gomory na to jdou jinak a organizovaný zločin demýtizují. V čele klanu stojí zbohatlická rodina bez vzdělání a dobrého vkusu (jediný záběr na kýčovitý portrét rodiny visící na zdi hovoří za vše) s velmi svérázným pojetím univerzální a osobní morálky. Šéf gangu považuje své podřízené za spotřební materiál, bez zaváhání řadu z nich obětuje pro posílení osobní prestiže. Scénárista sice sleduje osudy členů gangu, ale spíš než o zachycení osobních dramat mu jde o popsání fungování mafie jako celku, jako patologické organizace, která na společnosti parazituje a rozkládá ji. Divák se nejspíš se členy Gomory neztotožní, bude je pozorovat jako rybičky v akváriu. Celkový dojem: 90 %. (03.02.2016)

Talianska odpoveď na akúsi hibernáciu žánru naberá rozmer dráždivého sociálneho komentára, nakoľko s pokojom Angličana a s určitou dávkou zveličenia až cynickým odstupom nepredpojatého pozorovateľa ilustruje život organizovaného zločinu pod sopkou Vezuv, kde si kriminálne živly hľadajú šťastie v skratkách násilia a nelegálnej činnosti. Špinavou a surovou autenticitou kovaný seriál nevkladá dej do politických súvislostí ani nenaštrbuje verejnú dôveru v inštitút polície, reflektujúci pohľad vrhá na celé panoptikum fiktívnych postáv vo väzbe na realistické prostredie (viď sídlisko Scampia – najväčší trh drog v Európe), kde tieto (predovšetkým) morálne skorodované charaktery kríži naprieč prehľadnou sieťou intríg a mocenských záujmov. Skupina tvorcov okolo režiséra Stefana Sollimu príliš neplytvá kyslíkom na slová a namiesto verbálneho stavia v rámci narácie do popredia zdelenie obrazové. Filozofiou za tým je snaha klásť akcent na vyznenie, ktoré prostredníctvom inscenovania scén neustále pripomienkuje dokumentárny charakter nastolený už Garroneho filmovým prepisom s rovnomenným názvom. Názvom, ktorý sa stáva synonymom dementovania romantizujúcej podoby mafie. (21.06.2016)