Gomora

„Svět se dělí na ojebávače a ojebávané“, vcelku trefně poznamenal v jedné ze svých paknih investigaytivní renegát Bobo Saviáno, který velmi precizně, přesvědčivě a pro sebe dost riskantně na dřeň odkopal koncentrovanou realitu současného neapolského dezorganizovaného zločinu, jenž pomalu prorůstá celým Schengenem. Satanžel psát o tom moc neumí a co do čtivosti jsou jeho knihy spíše smirkovým hajzlpapírem než literaturou a dost bolí. Bolel taky původní film Gomora, který se tvůrci snažili udělat přesně podle knihy a výsledkem byl jen rozpačitý, nekonzistentní a místy až otravný bezladoskladný chaos. Pak to ovšem vzal do svých geniálních rukou Štefan Solima, který ze Saviána zaplaťsatan jen informačně čerpal a nenechal jeho ego do ničeho kafrat, našež uplácal snad nejlepší (nejen)mafiánský seroš všech dob. Seroš plný výhradně zmrdů, zkurvenců, vypatlaných socek, jejich ještě vypatlanějších potratů, mocichtivých Babišů, bezskrupulózních narkáčů a jiných animálních hovad či ojebávačů bez jakékoliv úcty k životu, společnosti, řádu či čemukoliv jinému kromě peněz. Scénáristická i režijní genialitka na poměrně malém časovém prostoru ukazuje poutavě, záživně a surově nejen běžné praktiky Smolíkovic kočky v nejhnusnější evropské skládce Neapoli a naprostou bezradnost korupčně prolezlého státu s tím cokoliv udělat, ale také famózně mapuje pohnutky a patopsychologický vývoj všech zúčastněných hlavních bezcharakterů, aniž by to jakkoliv narušovalo spád a brutální obludnost děje. Ten sice v průběhu prozatímních čtyř řad začne být kapku šablonovitý – v rajónu relativně vládnoucí skupiny bezskrupulózních zmrdů se objeví ještě bezskrupulóznější zmrd, který se snaží stávající zmrdy ozmrdovat o drogy / prachy / území / moc, ovšem i tak to skoro nejde vypnout, a ten neustálý vražedný boj zkurvenců o rajóny a vliv je až návykový a způsobuje kruhy pod očima. Může se stát, že k některým z těch zmrdů časem přilněte a začnete jim i fandit, ovšem Štefan se z nich rozhodně nesnaží dělat kůl Pačíny a dobré a spravedlivé mafoše, a vždy v pravý čas pravidelně zatáhne za zmrdí brzdu a naprudko vám připomene, co je to ve skutečnosti za animální zmrdy. Totální zmrdská dokonalost a děsivé memento, kam až se to může zvrhnout ve státě, jemuž vládne nenažraná zkorumpovaná hrabivá kunda, co skoupila média, a zneužívá jej výhradně pro své vlastní obohacení! (26.05.2020)

Hra o trůny na mafiánsky spôsob. S postavami si servítky nikto neberie. Smrť strieda smrť. Prestrelky vyzerajú a znejú lepšie než z Hollywoodu. Ďalším plusom sú herci a prostredie sídlisk. Odohrávajú sa tu presvedčivo pôsobiace kšefty a vybavovačky. Miestami dostávate súboj gangov pomaly ako v Záhade hlavolamu, len samozrejme oveľa krvavejšieho charakteru. Drsné, bez cenzúry, bez kladných postáv či sympatických postáv. Zmrdi proti zmrdom vo svete, kde prežije len ten najkrutejší. Len tých dielov malo byť menej. Gomora rieši minimálne pocity postáv (na rozdiel od Rodina Sopránů) a takmer vôbec nerieši políciu, vládu (na rozdiel od Narcos). No aj tak série zbytočne naťahujú čas. Ale to bude talianske dedičstvo ešte z čias Corrada Cattaniho (Chobotnice). Najlepší mafiánsky seriál? Ano!...veľká škoda poslednej 5. série, kde žiadna postava nevidí za najbližší roh, v každej tretej scéne niekto zomrie, alebo zmení kabát. Blbosť a teatrálnosť víťazí nad všetkým. Nevydarená tečka. (13.04.2020)

Itálie (a její podsvětí) tak ji většinou neznáme.Antihrdinství představitelů podobných gangsterských počinů je většinou ospravedlňováno aspoň částečně. Na dobro a zlo, morálku nebo nějaké mafiánské kodexy se tu ale vskutku nehraje. Těžko se tomu zpočátku věří, a podvědomě napřed hledáte, kdo je tedy ten nejkladnější (resp. nejméně záporný) hrdina, ale Gomorrah vás velmi rychle ujistí, že hrdinství zde hledat nejde. Minimálně tedy ne v tradičních podobách. Hledat přestanete také mimojiné i přesto, že ústřední postavy se začnou obnovovat takřka díl od dílu. Působí to svěže. Silnou stránkou krom syrovosti scénáře je překvapivě i vysoká produkční hodnota a filmařská kvalita. Trošku jsme si možná v posledních letech díky rostoucím rozpočtům televizní a zejména VOD tvorby na filmovou kvalitu, ale to co předvádí Gomorrah (zatím v) 48 epizodách je obdivuhodné. Občasné zaváhání co se týče některých dějových linek, je vzhledem ke spádu série snadno odpustitelné, stejně tak velmi sporadické zapojení policie, které působí mnohdy vyloženě jako scénáristická berlička. Jednoduchý (ale o to účinnější) elektronický hudební podkres se divákům vryje do kůže tak silně, že by jeho použití schválil i I.P.Pavlov. (27.04.2020)

„Chátra, socky, feťáci... mafii se vyplácí.“ Děkuji italským kronikářům Saviano a Fasoli i celé filmařské mafii za dokumentární, časosběrné i mrtvolsběrné dílo Gomora a za vyvedení z omylu, ve kterém jsem dosud žil. Že v novém miléniu je mafie v Itálii už mrtvá, resp. transformovaná do ekonomicko korupčních syndikátů, kde místo kulek lítají miliony na úplatcích u státních zakázek, a že samopalům, coby komunikačnímu prostředku, už odzvonilo. Velký omyl. Ostatně, z tak kvalitního zločineckého podhoubí, jakým je například neapolská čtvrť Scampia (vhodný kandidát pro družbu s mosteckým Chánovem), rostou mladí gangsteři jak houby po dešti kulek. Velmi realistický seriál, bez jakékoli mafiánské „romantiky“, tedy žádný epický Kmotr či sympaticky vychechtaní Mafiáni. Zlým, surovým a hloupým (!) primitivům z Gomory není důvod fandit. Je to drsná sociální sonda do špinavé reality feťáckých „plácků“ mezi činžáky. Tragédie a všudypřítomný strach v ulicích Neapole, hlavního města Camorry (neplést s kalábrijskou mafií 'Ndrangheta, nasáčkované spíš do Milána, viz Lo spietato), kde při válkách klanů krev teče proudem. Jen křivokrký Ciro mi seriál kazil. Bych chtěl vidět v barvách, v realitě, jak nějaký SPOILER vocas ze sirotčince jednomu bosovi skoro ugriluje mámu, druhému bosovi mámu rovnou zabije... a oba pak ukecá, že jako „co jsme si, to jsme si, do smrti dobrý.“ Naprosto nevěrohodné. Ciro je divně napsaná postava, až příliš překombinovaně intrikující. Omnibusovo turistické MAFIÁNSKÉ OKÉNKO: [][] Která místa činu jsem navštívil? Ꙭ Ruiny Pompejí v Neapoli. Ne, selfíčko s donem Savastanem nemám. Ꙭ Sicilské Palermo. R.I.P prefekt, generál Chiesa. Ꙭ Sicilské městečko Corleone. Poseděl jsem v uličce, na schodech domku s cedulkou: „Zde se narodil Don Vito Andolini Corleone,“ čili fiktivní filmová postava z Kmotra :-). [][] První série stoprocentní, přežilo ji méně než 10% postav. Nevadí, stejně to byli samí zmrdi. Od druhé série už je reálnost děje slabší, začínají přibývat typické seriálové nešvary. (06.09.2023)

Většinou hodnotím po sériích, ale tady jsem to všechno vzal tak nějak jedním vrzem. Jo, docela mě to nadchlo... ze začátku víc než ke konci, protože pak se už všechno skoro tak nějak opakovalo. Ale to je jedno - kladem je to, že je to hodně realistické, násilné a mafiánské. Místama mi to hodně připomínalo Nula nula nula a hle, on to má na svědomí také Stefano Sollima, Leonardo Fasoli a Roberto Saviano. K ději: pořád se to točí kolem velkejch prachů, ale stejně jsme pořád ve čtvrtích, kde to vypadá jak někde v chudinském ghettu nebo na sídlišti Chánov. Soupeří se tam v ovládání míst, kterejm bych se já zdaleka vyhnul. Ono i to lepší prostředí pro smetánku není zrovna moje představa luxusu. K Itálii a Italům najednou cítím tak trochu pohrdání, že ten jejich stát vlastně stojí za hovno. A asi proto se jim tam tak dobře hraje na mafiány. Ale to nic nemění na tom, že i když to postupně začíná skomírat, pořád to je seroš, kterej mě chytnul a užil jsem si ho. Ještě pár poznámek: každej je tady černovlasej a tím myslím opravdu každej - náznak blonďáka potkáme jen, když se tam objeví Rusové. Italské ženy nejsou pěkné a nikdy se nesmějí. Oni všichni jsou tady neustále vážní jak tvrdej chleba na topení. Kvízová otázka na konec: kolikrát si myslíte, že jsem si říkal: "karta se obrací"? Odpověď: sám nevím, protože to bylo furt. Sliby, důvěra, zrada a furt dokola. Marco D'Amore mi do role moc neseděl a navíc začal postupně přibírat na váze a chovat se pitomě... celé to postupně trochu zhlouplo, hlavně v páté sérii. Bylo to dobré, ale jednou stačilo. (02.04.2024)