Gomora

Drsná sonda do neapolského sídláku a ve třetí sérii i do centra. Je to naprosto profesionálně natočené a má to stále spád. Vraždy jsou na denním pořádku, ale to jsem čekal. Co mě na Gomoře utkvělo nejvíc je velice povedený vývoj postav. Jasně, chcípá to tam hodně a často, ale ti přeživší se musejí měnit, aby přežívali dále. Taky kvituji, že nedošlo k nějakému zromantizování mafie, ale opravdu tu jsou všichni zmrdi. Není tam kladná postava. A i když někomu fandíte, tak byste vedle něj určitě nechtěli bydlet, protože všichni tam páchají nejtěžší zločiny na nevinných lidech. Vztahy mezi hlavnímy protagonisty se divoce mění a já si blahořečím, že žiju v ČR a nemusím tohle řešit. Kdybych žil jejich život, tak dostanu infarkt už ve dvaceti letech. (24.04.2018)

K čemu jsou takové sračky? Panička (čti zkurvené nefachčenko) domlouvá kriminální kšefty a ještě je tak drzá, nazývat všechno kolem prací ("Najdu vašemu synovi nějakou práci, .... odvedl dobrou práci..." atd.). Feťáci kupují stříkačky, podíváme se i na výrobu drog, ale ne proto, že by do toho všeho přišel zátah policie, ale proto, aby jsme se podívali, jak feťáci kupují stříkačky a jak se dělají drogy. Kurva proč? Aby se úchyláci radovali, jak zase jednou zlo zvítězilo nad dobrem? Svět jde do prdele a za chvilku budou legální seriály i o pedofilech, protože další a další generace jsou tak tupé, že nepoznají princip krájeného salámu (srovnejte postupy cenzur mezi desetiletími .... a pak udělejte skok - co se nesmělo v padesátých letech a co se smí dnes). Strašně mě pobavilo, jak se všude fetovalo, kradlo, stříleli se lidi a pohodička, kafíčko, ale jakmile socha panenka Marie přišla o hlavu, tak se z toho celá čtvrť mohla posrat. Celé bych to tam spálil napalmem doufajíc, že plameny dosáhnou až do pokojů místních pětihvězdičkářů a přiškvaří je v křeslech v poloze s rukou mezi nohama. Amorální zvratek. (13.02.2016)

„Svět se dělí na ojebávače a ojebávané“, vcelku trefně poznamenal v jedné ze svých paknih investigaytivní renegát Bobo Saviáno, který velmi precizně, přesvědčivě a pro sebe dost riskantně na dřeň odkopal koncentrovanou realitu současného neapolského dezorganizovaného zločinu, jenž pomalu prorůstá celým Schengenem. Satanžel psát o tom moc neumí a co do čtivosti jsou jeho knihy spíše smirkovým hajzlpapírem než literaturou a dost bolí. Bolel taky původní film Gomora, který se tvůrci snažili udělat přesně podle knihy a výsledkem byl jen rozpačitý, nekonzistentní a místy až otravný bezladoskladný chaos. Pak to ovšem vzal do svých geniálních rukou Štefan Solima, který ze Saviána zaplaťsatan jen informačně čerpal a nenechal jeho ego do ničeho kafrat, našež uplácal snad nejlepší (nejen)mafiánský seroš všech dob. Seroš plný výhradně zmrdů, zkurvenců, vypatlaných socek, jejich ještě vypatlanějších potratů, mocichtivých Babišů, bezskrupulózních narkáčů a jiných animálních hovad či ojebávačů bez jakékoliv úcty k životu, společnosti, řádu či čemukoliv jinému kromě peněz. Scénáristická i režijní genialitka na poměrně malém časovém prostoru ukazuje poutavě, záživně a surově nejen běžné praktiky Smolíkovic kočky v nejhnusnější evropské skládce Neapoli a naprostou bezradnost korupčně prolezlého státu s tím cokoliv udělat, ale také famózně mapuje pohnutky a patopsychologický vývoj všech zúčastněných hlavních bezcharakterů, aniž by to jakkoliv narušovalo spád a brutální obludnost děje. Ten sice v průběhu prozatímních čtyř řad začne být kapku šablonovitý – v rajónu relativně vládnoucí skupiny bezskrupulózních zmrdů se objeví ještě bezskrupulóznější zmrd, který se snaží stávající zmrdy ozmrdovat o drogy / prachy / území / moc, ovšem i tak to skoro nejde vypnout, a ten neustálý vražedný boj zkurvenců o rajóny a vliv je až návykový a způsobuje kruhy pod očima. Může se stát, že k některým z těch zmrdů časem přilněte a začnete jim i fandit, ovšem Štefan se z nich rozhodně nesnaží dělat kůl Pačíny a dobré a spravedlivé mafoše, a vždy v pravý čas pravidelně zatáhne za zmrdí brzdu a naprudko vám připomene, co je to ve skutečnosti za animální zmrdy. Totální zmrdská dokonalost a děsivé memento, kam až se to může zvrhnout ve státě, jemuž vládne nenažraná zkorumpovaná hrabivá kunda, co skoupila média, a zneužívá jej výhradně pro své vlastní obohacení! (26.05.2020)

Gomora dává úplně nový rozměr proslulému výroku Vidět Neapol a umřít. Nekonečná, odpadky a chudobou zamořená panelová sídliště, komunity, které se chovají podle zastaralých a morálně nepřijatelných norem, selhávající instituce, strach, korupce a beznaděj - to všechno je součást světa, které ovládá Gomora. Americké seriály mají tendenci organizovaný zločin často líčit romantizujícím způsobem, jeho zločiny relativizují a dávají jim punc zábavy, uhlazují je a banalizují. Autoři Gomory na to jdou jinak a organizovaný zločin demýtizují. V čele klanu stojí zbohatlická rodina bez vzdělání a dobrého vkusu (jediný záběr na kýčovitý portrét rodiny visící na zdi hovoří za vše) s velmi svérázným pojetím univerzální a osobní morálky. Šéf gangu považuje své podřízené za spotřební materiál, bez zaváhání řadu z nich obětuje pro posílení osobní prestiže. Scénárista sice sleduje osudy členů gangu, ale spíš než o zachycení osobních dramat mu jde o popsání fungování mafie jako celku, jako patologické organizace, která na společnosti parazituje a rozkládá ji. Divák se nejspíš se členy Gomory neztotožní, bude je pozorovat jako rybičky v akváriu. Celkový dojem: 90 %. (03.02.2016)

Většinou hodnotím po sériích, ale tady jsem to všechno vzal tak nějak jedním vrzem. Jo, docela mě to nadchlo... ze začátku víc než ke konci, protože pak se už všechno skoro tak nějak opakovalo. Ale to je jedno - kladem je to, že je to hodně realistické, násilné a mafiánské. Místama mi to hodně připomínalo Nula nula nula a hle, on to má na svědomí také Stefano Sollima, Leonardo Fasoli a Roberto Saviano. K ději: pořád se to točí kolem velkejch prachů, ale stejně jsme pořád ve čtvrtích, kde to vypadá jak někde v chudinském ghettu nebo na sídlišti Chánov. Soupeří se tam v ovládání míst, kterejm bych se já zdaleka vyhnul. Ono i to lepší prostředí pro smetánku není zrovna moje představa luxusu. K Itálii a Italům najednou cítím tak trochu pohrdání, že ten jejich stát vlastně stojí za hovno. A asi proto se jim tam tak dobře hraje na mafiány. Ale to nic nemění na tom, že i když to postupně začíná skomírat, pořád to je seroš, kterej mě chytnul a užil jsem si ho. Ještě pár poznámek: každej je tady černovlasej a tím myslím opravdu každej - náznak blonďáka potkáme jen, když se tam objeví Rusové. Italské ženy nejsou pěkné a nikdy se nesmějí. Oni všichni jsou tady neustále vážní jak tvrdej chleba na topení. Kvízová otázka na konec: kolikrát si myslíte, že jsem si říkal: "karta se obrací"? Odpověď: sám nevím, protože to bylo furt. Sliby, důvěra, zrada a furt dokola. Marco D'Amore mi do role moc neseděl a navíc začal postupně přibírat na váze a chovat se pitomě... celé to postupně trochu zhlouplo, hlavně v páté sérii. Bylo to dobré, ale jednou stačilo. (02.04.2024)