Moloch

Synonymem filmového umění se pro mě pomalu, ale jistě začíná stávat jméno Alexander Sokurov, jeden z nejuznávanějších ruských tvůrců současnosti. Jeho inovační a neméně originální postupy slaví úspěchy jak v domácím Rusku, tak i v "západním světě". Stejně jako v Matce a synovi je Sokurovův režijní rukopis rychle rozpoznatelný. Buď si jeho styl zamilujete, nebo vám bude přinejmenším velmi nepříjemný. Já se přikláním k těm prvním. Snímek, jenž na mě zapůsobil zejména svým omračujícím vizuálem. Sokurov dokázal vdechnout život nehybným obrazům, jejichž magičnost ale v určitých momentech kontrastovala s až přílišnou dějovostí. Ta na mě částečně působila jako rušivý element. Zobrazení pomalého rozpadu Hitlerovy osobnosti vnímám jako paralelu ke stavu dnešní společnosti, taková sofistikovaně zaobalená apokalypsa. [==] "Filmové umělecké dílo není natáčeno, nýbrž komponováno." (25.10.2007)

Když se vám chce spát, nekoukejte na filmy..:) Co budete dělat, až uvidíte Ruskou archu? Tento film se mi naopak jeví jako povedené (ačkoli v jádru nijak objevné, umělecky ale skvěle zpracované) Sokurovovo odhalení podstaty nacistické ideologie... šílenství, myšlenková pomýlenost, hlupství obalené do intelektuálních frází o nadřazenosti jedné rasy... to vše odehrávající se v chladných zdech monstrózního sídla, v němž lidskost a lidská přirozenost působí jaksi nepatřičně. Jak už bylo řečeno jinými, nejsou podstatné reálie, nýbrž duch a podstata celého režimu. Nejde si nevšimnout těch kontrastů, kterých je film plný... počínaje protikladem Eva vs. Adolf + hosté a konče všudypřítomným napětím mezi zábavou ve vile a vzdáleným běsněním na bojištích a koncentračních táborech. Tedy nuda? Pro mě ne.. (26.10.2007)

Na ICQ probíhá zapálená debata s uživatelem Pshimi na téma sex se dvěma a více ženskejma. Když v tu ránu začíná Moloch. Řikáme si, stojí to za to, nestojí to za to...Při prvním pohledu na takřka nahé tělo Evy Braunové se zarazíme a začneme řešit jak by to s ní asi fungovalo, jenže debata spěla do takových extrémů, že Pshimi nevydržel a odešel si pustit Světáky a já se pokusil vnímat první setkání se Sokurovem. Jenže ono to skutečně opravdu nešlo. Poslední dobou diváci a kritici nadávají jak je Hitler polidšťován a bůhví co ještě. Tady ho hraje Rus, hrozně a nevěrehodně. Ne tedy herecky ale vizuálně. Vůbec na něj nevypadá a celkově je to hrozně vyřešené. Ale když se tohle přejde. Vznikne z toho taková kravina, o které nevím co si po shlédnutí myslet. Na Sokurova příště už nejsem zvědavý to je jasný. Na druhou stranu, jak zde fašismus je zobrazován nechává rozum stát. Radši jsem měl zůstat u debaty nebo se odebéřet na Světáky též. Tohle mi za to fakt nestálo. (26.10.2007)

Druhé a opět tragické setkání Alexandera Sokurova se mnou. Opět jsme zalitoval. Tentokrát ne tolik z obrazových důvodů a nudy jako u filmu Matka a syn. Moloch mi přišel od první minuty jako velký výsměch fašismu a všem důležitým postavám. Od počátku jsou všichni kromě Evy trapně groteskní a odporní. Každý je něčím přímo úchylný. Pokud někomu vadilo, jak byl Adolf Hitler ztvárněn v několika nedávno kritizovaných snímcích jako třeba Pád Třetí říše, pak bude tento snímek nenávidět. Adolf Hitler je zde naprostá troska, která nemá s vůdcem nic společného. Mohl bych pokračovat, protože každá postava tu vypadá škaredě a nesympatický. I živá Eva je vlastně jen ženou, která cítí, že vládne prvnímu muži Třetí říše. Která žena by nechtěla mít takového milence? Podle obsahu tu jde o osobitou vizi, která je alegorií fašismu, ale já měl pocit, že je to parodie na všechny důležité postavy Třetí říše a vyzvednutí jedné ženy. V neposlední řadě velmi nudné a pomalé. Podle mě by u uměleckých filmů nemělo být autorovo umělecké cítění tím jediným plusem v jinak velmi špatném snímku. (26.10.2007)

Vizuálně typicky Sokurovsky vytříbené (třeba už jen ta úvodní >baletní< scéna Evy v >árijském Ráji< je sama o sobě úžasná!) panoptikální podobenství jako bizarně surreálný jízlivý pohled do bytí Vůdce. Nu, jeden den stačil, že... . . . Ale já, ač si libuji ve všelijakých těch filmových podivnostech a filmy A.S. mám velmi rád, téhle >velko(h)říšské< hříčce jsem tedy na chuť moc nepřišel. Otázkou pak je, jak by takový film asi dopadl, kdyby ho natočil někdo jiný, než obrazový a myšlenkový mág kalibru tohohle režiséra... . . . Těžko přetěžko mi tedy zase hodnotit. Ano, i já jsem se >nudil< a vlastně ani moc nechápu, proč měl Sokurov tu potřebu a proč tenhle film vůbec vznikl. A tak tedy alibisticky matematicky: Pět hvězdiček bez výhrad za čistě vizuální formu, dvě hvězdičky za vší tou groteskností i vážností těžce uchopitelnou pointu a vyfabulovanou obsahovou machu - čili zprůměrováno na tři a půl - a z nutnosti tedy nakonec s těžkým srdcem zaokrouhleno nahoru... Protože přiznávám - ano, já mám filmy A. Sokurova prostě rád. - - - P.S. Kdysi jsem měl obdobný problém s přijmutím Abuladzeho filmu "Pokání" (...a jak tak hledím, ani jsem si ho zatím neohodnotil! No toto...). I když tyhle dva filmy nelze a samozřejmě ani nechci nijak srovnávat! - - - - - (Poprvé viděno s velkou únavou 12.5.2009 na pozdně nočním >Jiném prostoru< , komentář zde jako pětadvacátý - 12.5.2009) (12.05.2009)