Nonstop party

Tak tohle je vážně film pro zasvěcené znalce brtské hudební scény. Já k nim nepatřím, takže můžu ocenit leda Stevea Coogana. Ale ten vážně stojí za to! Skvěle vyhmátl rétoriku tehdejších moderátorů BBC: nijak se netvářit a mluvit jako s plnými ústy mokrého toaletního papíru. Tohle uměli skvěle vystihnout Pythoni a možná není náhoda, že mi Nonstop párty nutkavě připomíná film Erica Idlea Rutles. 60% (04.11.2005)

Jaké to úžasné vcelku zapomenuté období. Hlavně u nás. Pokud někomu oznámím, že mám rád krom tohohle a tamtoho ještě new wave, tak nedostanu reakci ani po vyjmenování kapel. Factory je na mém žebříčku 'chtěl bych zažít' za Cavern Clubem a Wembley. Cooganova pohlednice z výletu do historie je bohužel (bohudík) asi jen pro lidi, kteří mají aspoň základní povědomí o tomto období. -"Factory Records are not actually a company. We are an experiment in human nature." (19.12.2011)

Joy Division, New Order, Happy Mondays, Clash, Sex Pistols, Siouxsie and The Banshees, Buzzcocks...doba, kdy muzika přicházela stále s něčím novým, kdy se v rámci New Wave rozjíždí punk, new romantic, gothick rock, kytarová indies scéna (Stone Roses, Inspiral Carpets), EBM, ska a postupně taneční scéna a pořád pryč až do doby, kdy všechno začíná jít do kopru a hudební mrtvolu dorazí internet. Při zpětném pohledu více než komedii vidím tragédii, na druhou stranu ta svoboda - sex, drogy a muzika (nejen rock) - se už nikdy nevrátí. Lituji, že jsem nezažil na vlastní kůži anglické kluby té doby, nebo alespoň americký CBGB. Dnešní neposlouchatelné sračky způsobují, že hudba místo vývoje stojí a vrací se skupiny a zpěváci 80.let. Byla to fajn muzika, ale kam tohle povede? Nejlepší je nálet otrávených holubů. ,,Žrádlo pro králíky! Jo, chtěl bych bejt jak voni při šukání, ale to žrádlo stojí za hovno!" (28.11.2013)

Televizní moderátor Tony Wilson (Steve Coogan) jako první ucítí novou hudební vlnu, která na dlouhá léta pozvedne Manchester do výšin hudebního nebe. Zakládá studio Factory Records, a díky netradiční smlouvě s kapelami se okamžitě stává jedním z předních producentů. Mimo aktivity v nahrávací branži také Wilson provozuje známý klub Hacienda, ve kterém mají kapely možnost prezentovat svoji tvorbu... Na tento film musím nahlížet ze dvou rovin - první je ta hudební, a ta mne bohužel až tolik nezaujala, protože většina z prezentovaných kapel jde úplně mimo moji oblast zájmu (snad až ke konci jsem se trochu začínal chytat), ale jinak je mi osud většiny z těchto kapel i jejich hudba úplně ukradená (čímž jim ale nechci ubírat přínos k hudebnímu žánru). Po filmové stránce se mi naopak film líbil moc, rozhodně se divák leccos zajímavého dozví ze zákulisí nahrávacích studií (dokud to nebyly multimiliardové nadnárodní korporace), a navíc je zde brilantní herecký výkon Steve Coogana (a stejně tak některých dalších). Takže když to sečtu, tak mi vychází jen o chlup lepší průměr, pokud jste ale fanda do této muziky, můžete si přidat libovolný počet hvězdiček... (19.09.2013)

Musím se přiznat, že plným počtem hvězdiček hodnotím spíše kapely a onu hudební scénu a žánry ve filmu zmiňované než samotný postmoderně koncipovaný film, kdybych si sám na vlastní kůži teenagera nezažil éru indies a manchesterské scény (a dozvuky punku, alespoň tedy v té době tady u nás v Čechách), asi bych hvězdičkové absolutorium nedal. Chápu, že pro ctitele jiných žánrů je to sotva průměrný film s ulítlým britským humorem a jako jediný nadčasový element tu ční herectví Steve Coogana - tolikrát pak odkazované a citované v jiných médiích a filmech (viz třeba Jarmuschovo Kafe a cigára) a jeho úžasná stylizace do postavy Tonyho Wilsona, ale mě z nostalgie a hudební piety velí srdce dát ***** (28.05.2007)