Intolerancia

Dnes takřka nehodnotitelné. Jedno z nejvelkolepějších děl němé éry kinematografie je pro dnešní diváky pouhou zajímavou exkurzí do počátků filmové režie, v níž se mísí úžas nad rozmáchlou výpravou, masovými scénami a novátorským propojením čtyř narativních linií v různém čase a prostoru, s nechutí nad přepálenou tříhodinovou stopáží, která je subjektivně k nevydržení. V době uvedení rozdělené na více dílů to mohlo fungovat, dívat se ale na tenhle epos v kuse vyžaduje hodně velkou dávku trpělivosti. Budou za sto let takto nudné i dnešní "blockbustery"? (22.11.2012)

Nelze dát méně než pět. Samozřejmě, tomuto filmu se dá vytknout kopa věcí. Já osobně bych nejvíc ze všeho vytkl, že francouzský příběh a příběh s Ježíšem jsou jenom do počtu, tvoří zanedbatelný zlomek celého filmu a zrovna u příběhu s Ježíšem mi to přijde jako docela škoda. Také můžeme vytknout přílišnou patetičnost díla, protože celé tři hodiny nedělá nic jiného, že nám hustí do hlavy, jak je netolerance špatná. Dále si můžeme stěžovat, že koukat tři hodiny na černobílé obrázky bez jediného mluveného slova je zdlouhavé. Vytknout režisérovi můžeme nestřídmost, megalomanství. Všechno je to pravda. Ale jedno mu upřít nemůžu. Intolerance je největším a nejimpozantnějším velkofilmem jaký znám. Když si spojíte obrovské kulisy a tisíce komparzistů (včetně slonů a cvičených holubic) s rokem vzniku, poděláte se. Natočit tohle v samých začátcích kinematografie, to je prostě něco nepochopitelného. Nelze dát méně než pět. (14.07.2009)

Nehodlám se přít s filmovou historií. Ale tříhodinový gigantický spektákl, který je tu jen proto, aby mi do hlavy neustále vtloukal, že se mají mít lidi rádi, to je na mě trochu moc. Shodou okolností jsem film viděl prakticky současně s „Metropolis“, u kterého jsem prodělal něco podobného, který ale díky hudbě, vizuální a filmové vytříbenosti dopadl o poznání lépe. Ta kolébka mě bude strašit ještě hodně dlouho. Pro poznání vývoje kinematografie ovšem zásadní dílo. Mimochodem, krásně tenhle film humorně zvaríroval Buster Keaton ve svých „Three Ages“. (26.03.2007)

Intoleranci jsem viděla až po Zrození národa, ale u mě to zafungovalo naprosto opačně. Zatímco Zrození národa byl komerční hit, mně se moc nelíbil. Intolerance měla ještě větší ambice, ale nenaplnila je a nebyla moc úspěšná. Zato mi se líbil tento film mnohem více. Určitě se jedná o zásadní dílo kinematografie, takže každý, kdo do toho chce trochu kecat, by Intoleranci neměl minout. Na můj vkus sice na němý film dost ukecaný (množství vysvětlujících mezititulků), ale i tak dobrý. Zase inovace co se týče stylu točení, techniky, po technické stránce na svou dobu dost dobré. Příběhy silnější i slabší, ale celkově nápad fajn. Na začátku nám Griffith vysvětluje, kde se příběh odehrává, pak s tím přestává a to nahrává tomu, že příběhy začínají splývat a říká nám to jediné: zlo je stejné v každé době. (15.06.2013)

(Verze: 163 minut) Ještě jednou mi někdo ukáže tu kolébku a asi k němu budu fyzicky intolerantní! Ale teď vážně, stopáž je vzhledem k předvedenému totálně přepálená a zkouknout film najednou vyžaduje nemálo sebezapření (gratuluju těm, kdo si „střihli“ tu o půl hodinu delší verzi). Střídání časových rovin možná bylo tehdy pokrokové, ale nalijme si čistého vína, 2 z těch 4 jsou tu úplně zbytečně (Jeruzalémem si režisér čistě jen ukájel své náboženské choutky, a v případě Paříže je to jen a pouze o tom slavného masakru, bez něho by vyšla tato „intrikánská“ linie také úplně naprázdno). No a zbývající 2 časové roviny do sebe sice něco mají, ale znovu toho zase tak moc nenabízejí. „Malý Drahoušek“ (ostatně i ten její „chudák gauner“) je totálně mimo (a ne, nejsem spokojený s koncem jejich příběhu…tak málo stačilo a bylo hotovo!), Horalka na mě co do sympatií působila úplně stejně (obě dámy byly tak říkajíc „na-přes-držku“). Ovšem v případě babylonské linky si člověk alespoň může užít kvalitní výpravy, slušně zvládnutých davových scén a především pořádné války (!). Ta mě zcela vytrhla z apatie a donutila hltat záběr po záběru, protože bojové scény byly natočeny zatraceně dobře, místy působily skoro až realisticky, a kdyby se celou dobu místo natřásání věčně nespokojené „Plané růže“ raději bojovalo, dost možná bych chrochtal blahem po celou její délku alespoň u téhle časové roviny. No a o prostřizích na tu….věc ze dřeva jsem se už zmínil. Dohromady mi to dává ještě slabší průměr, víc ani omylem. (01.06.2015)