Kukuričný ostrov

...a jeho obyvateli, připraven buď na mraky, které připlují. Jen vidět prosté člověčenství, nepoddajné zákonitosti přírody. Ze semínek rostlá. Vlahá, úrodná. S láskou a trpělivostí obdělávaná. Jímavý kousek ráje, sklizeň bohatá a po žních, políčko se rozvodní. Pro jednoho konečná čára, pro druhého nový začátek života... (05.07.2017)

50% Děd a jeho afektovaná hipster vnučka /krkolomná Mariam Buturishvili/ v roztříštěném snímku, který si neumí vybrat, jestli chce být němou lyrickou oslavou farmářství v těžkých časech anebo introvertním psychologickým dramatem a nakonec není ničím. Příběhové linky /sexualita hlavní představitelky, pasáž se zraněným vojákem/ nejsou vůbec dotažené, když už ten minimalismus rozčísne nějaký rozhovor, jedná se spíše o banalní dialog, kdy se děd zeptá vnučky, jestli ještě stále studuje, ačkoliv je jejím jediným opatrovníkem a měl by to nejspíš vědět. Lyrickou linku pak zase narušuje poněkud dramatická hudba, která nevhodně dokresluje momenty, kdy se nic neděje. Chemie mezi dědem a vnučkou nulová. Těžko věřit tomu, že se na psaní CORN ISLAND podíleli rovnou tři lidi! Kdyby dědek nekoukal půlku filmu na píšťalku, co vyhrabal v zemi a sklidil kukuřici o den dřív, zdaleka by ho to tolik nezaplavilo. Pokud chcete vidět film, který podobným způsobem znázorňuje farmářskou řeholi, je minimalistcký, lyrický a němý, protože realita života postav jim snad ani nenabízí možnosti dialogu, podívejte se na HADAKA NO SHIMA z roku 1960. (20.01.2015)

Jeden z nejlepších filmů poslední doby, ať se jde Hollywood schovat hodně hluboko pod zem. Krásný lyricko-dramatický příběh o boji člověka s přírodou na hranici mezi Abcházií a zbytkem Gruzie, připomínající vzdáleně novelu Stařec a moře. Starý muž a vnučka jsou spolu takřka doslova pobytem na malém ostrůvku uprostřed řeky, kde si postaví dřevěnou boudu a všude kolem zasejí kukuřici, aby pak v okamžiku sklizně přišla povodeň, která spláchne celý ostrov a sotva se zachrání mladá dívenka, která na ostrově prožívá osudový přechod od dítěte v ženu, symbolizovaný panenkou, kterou si přiváží s sebou, a prvními menses i skotačením s nepřátelským vojákem, jemuž s dědou zachrání život. Nádherný zážitek. A že to nemá žádný děj? Naopak, ten děj je hluboký, jenže jej člověk musí prožívat s sebou. Prostě film z těch nej nej nej! (14.01.2015)

Vo svojej podstate mi to dosť pripomínalo motívy kórejského poetického filmu Spring, Summer, Fall, Winter... and Spring, avšak v tomto prípade sa to posolstvo kolobehu života až tak krásne neprejavilo. Okrem krásneho vizuálu scenérii rieky Inguri ma akosi nič nejako extra neoslovilo. Určite som v tom čakal nejaký väčší zmysel alebo že dej bude o čosi viac epický. Táto lyrizácia tomu príliš nepomohla... Keď už nejaký dramatický film o abcházsko-gruzínskom konflikte, tak určite treba siahnuť radšej o vynikajúcom estónskom filme Mandariinid. (14.05.2015)

Každé jaro řeka Inguri přináší kameny a úrodnou půdu ze svahů Kavkazu. Nese je k Černému moři a vytváří ve svém korytě malé ostrůvky. Tyto ostrůvky jsou požehnáním pro všechny místní rolníky, kteří se na nich usadí a obdělávají nanesenou úrodnou půdu. V průběhu léta tam mohou vypěstovat dostatek kukuřice aby uživili svoje rodiny v době dlouhé a chladné zimy. Samozřejmě pouze tehdy pokud jim to příroda dovolí. Děda, vnučka, ostrov, voda která ho obklopuje, loďka jako dopravní prostředek, vojáci, vzdálená střelba, počasí, okolní příroda a samozřejmě kukuřice. Minimum hudby a ještě míň slov. I přesto tento film dokáže vyprávět velký příběh. Čím víc se blížil film ke konci tím víc mi bylo jasný jak to asi dopadne. I přesto jsem tak nějak doufal... 4hvězdy (23.08.2024)