Kukuričný ostrov

Vo filmoch som zvyknutá na minimum dialógov, ale v tomto padne za celý čas naozaj iba zopár viet. Je postavený na rozprávaní príbehu obrazom. Preto, ak vám tento štýl nevyhovuje, určite do toho ani nechoďte. Je to však veľmi pekný a smutný príbeh. A je veľkým umením využívať len zvuky prírody, samozrejme žiadne špeciálne efekty a takmer žiadne slová, ktoré by niečo navyše vysvetľovali tak, aby samotný príbeh dokázal divákov záujem udržať po celý čas. Život na malom ostrovčeku, kde si starec a jeho dospievajúca vnučka vybudovali skromný príbytok a zasadili si kukuricu, plynie väčšinou pomaly, miestami búrlivo. Tak ako samotná príroda navôkol. Domov na kúsku pôdy, ktorý ma pre nich tak veľký význam a ktorý môže v okamihu zaniknúť...pekný zážitok. (25.08.2019)

Totální masakr. V celém kousku jen pár vět ale kdyby jich bylo nedejbože víc bylo by to na škodu. Tohle bylo pohlazení na duši. Stařík se svojí vnučkou si na ostrově uprostřed řeky vybudují boudu a pěstují kukuřici pro svoji obživu. Tohle byla romantika pro chlapy. Uplně jsem se zasnil, opustil každodenní život ve městě a převtělil jsem se do staříka na ostrově. Achjoo to by byl klid a pohoda :-)) (13.12.2018)

Nádherný a silný film, který plyne jako řeka, která ovládá životy našich hlavních hrdinů. Abcházský stařec se svou vnučkou většinou nepotřebují zbytečná slova, oba vědí jaké je jejich místo a co mají dělat. Vzhledem k místu děje to ovšem vypadá, že napětí je tu téměř permanentní. Takže to jde i bez dialogů a s minimem děje, abych seděl, koukal a ani nedutal. Poklona! (14.01.2015)

Věřili byste, že lze natočit příběh, kde hlavní roli hraje ostrov kdesi na řece při úpatí Kavkazu? A na tom ostrově se zabydlí dědeček s vnučkou letos, stejně jako loni a dá-li Bůh i příští rok. Věřili byste, že se může celý film točit kolem toho, jak si staví z fošen dům a střechu z rákosí, jak se starají o mladé výhonky a čekají na kukuřičné klasy? Věřili byste, že jde takřka se zatajeným dechem sledovat dvojici, co nepotřebuje komunikovat slovy? Zatímco zpoza stébel kukuřice zní tklivá a silná píseň. Píseň o samotě a odloučení. Píseň o kráse a tíze života. Píseň o lásce a dospívání. Kukuřičný ostrov, filmový zázrak posledních let. (17.08.2017)

[IFF 2014] Prchavý lyricizmus, ktorého kúzlo sa s príchodom slov vytráca a zostáva len pocit síce dobrého, ale už videného. Viac viz. festivalový denník. UPDATE: Pôvodne som už nemal v pláne, vzhľadom na zhrnutie vo festivalovom denníku, hodnotenie meniť, ale nebudem sa držať späť. Ovašviliho podobenstvo zo mňa vyprchalo takmer okamžite po projekcii a spätne sa domnievam, že bolo len zbytočne naťahovanou a rozvláčnou stratou času. Neprináša totiž nič iné a vlastne ani zaujímavé, len povrchnú prvoplánovú symboliku a pekné, no bezcenné obrazy. 45% (10.11.2014)