Muži, ženy a deti

v podstatě jen takový slabší odvar dva roky starého Disconnect, který působí po všech stránkách poněkud nedotaženě.. znepokojivé to bylo, to ano, ale rozhodně zde byl potenciál na daleko ucelenější film, který nebude působit tak, jako když jen hodíte hromadu neduhů současné společnosti do jednoho pytle.. (14.04.2015)

Jason Reitman tvoří neuvěřitelně zajímavé filmy, ale nemůžu se zbavit dojmu, že velikost těch nápadů vcelku často pohltí skutečnost, že o filmech samotných ví strašně málo lidí, což je neuvěřitelně na škodu. Muži, ženy a děti jsou totiž přesným odrazem naší dnešní společnosti. Je o vztazích mezi rodiči a dětmi, ale i o tom, jak se dnešní generace upíná k internetu. O tom, že dnešní doba není jednoduchá stejně tak, jako všechny ostatní doby. A hlavně by tenhle film třeba za sto let mohl ukázat, jaké malichernosti se tady řešily a jak snadno se naše mozky dokázaly už tenkrát ovlivňovat skrz věci, které ani neměly duši. (12.06.2015)

Širší souvislosti s vesmírem, naší existencí a smyslem života jsou v tom úplně zbytečně, vypravěč taky. Některé charaktery jsou příliš extrémně vychýlené od normy jenom, aby se ukázalo, jak nás informační technologie ovlivňují a hlavně deformují náš úsudek a smýšlení (jedno jakým směrem - někdo jim nerozumí vůbec, někdo málo, někdo zase až moc atd.). Na druhou stranu zajímavý (ne)vývoj postav, hrátky s vševědoucí narací skrze informativní smartphonové a jiné titulky a vynikající soundtrack (Bibio!). Film i přes výtky drží pohromadě, po Juno a Lítám v tom jsem od Reitmana nicméně čekal ambicióznější a méně schematické projekty (i na poli nezávislého filmu se dá vymyslet leccos). (28.01.2016)

Frustrace, deprivace, esemeskování osobě, která stojí vedle vás ... roztodivný virtuální svět to všechno zalepí, položí hlavu na rameno, obejme a štípne, abychom věděli, že jsme ještě živí, že vibrujem. Do košíku si k tomu můžete přidat Medianeras nebo Já, ty a všichni ostatní a zadělat si na trpce sladkou melancholii. (22.03.2015)

Patřím také do "fucked up" generace a divím se, že toto téma jsou v podstatě jen dva známé filmy (ten druhý je Disconnect). Reitman umí točit filmy u kterých není třeba zapínat mozkové závity a naopak na Vás působí silou vztahů mezi postavami. Třeba krásný vztah mezi hlavními postavami v Juno mi připomněl vztah mezi holčinou fízlovanou matkou a klukem závislym na Guild Wars. Mrzí mě ale, že Reitman dost zjednodušuje realitu a vše žene do extrémů, kterým se prostě nedá věřit. Takže.. hezky se na to kouká, protože se cítíte jakousi součásti filmu (nebo spíš naopak cítíte, že film je vaší součásti), ale zároveň vám nějaký hlas v hlavě říká, že tohle snad nemůže být ani možné. PS: Jennifer Garner hraje opravdu mega sviňskou matku.. a ne poprvé (29.03.2015)