Muži, ženy a deti

Ačkoli téma rozličného a deviantního vnímání sexuality bylo již propíráno jinými filmy i seriály, z nichž bych vyzvedl především Disconnect a pak také Six Feet Under a Pretty/Handsome, zdál se mi přístup Reitmana stále docela originální. Postavy nepůsobí jako z druhé ruky, každá má své unikátní prožívání, své vnitřní touhy a choutky, které jsou skrz obrazovku patrné. Ve filmu pak nemusí dojít ani k doslovné propojenosti (setkání postav), aby jednotlivé příběhy vykreslily jeden celistvý obraz o dnešní společnosti. Troufám si říct, že ač tento film není žádný zázrak, svého cíle dosáhl bez sebemenšího zakopnutí. 9/10 (09.02.2015)

Filmy Jasona Reitmana mi sedí, zejména svou poutavostí jinak poměrně všedních situací. Men, Women & Children je příběhem několika rodin se zaměřením na mezilidské vztahy a negativní vlivy informačních technologií - tedy něco podobného, jako předvedl předloňský Disconnect. Záměrně některé situace žene do extrémů, tak, abych byla zdůrazněna ona pointa, ale ne zase natolik, aby působily nereálně. Kladem je hodně příjemné obsazení, nejvíce mi asi sedla dvojice Ansel Elgort/Kaitlyn Dever - tenhle typ romance můžu kdykoli. Na scéně se nečekaně objevil i Adam Sandler, který opět dokazuje, že když zrovna ze sebe nedělá idiota, tak hrát opravdu umí. V podobných rolích bych ho velice rád viděl častěji. Příjemnou roli má i Dean Norris, který se tentokrát namísto minerálů stará o svého životem utrápeného synka. Film obsahuje i některé vedlejší dějové linky, které by si však zasloužily více dopointovat a poté bych možná i uvažoval o plném hodnocení. Disconnect byl možná hlubší, ale Men, Women & Children se příjemněji sleduje. (09.01.2015)

Filmová zpráva o stavu západní civilizace. Dost smutná. Říká se v ní ale, že ve všech těch šméčkách existuje ještě i nějaké stopové množství čisté lásky. Je pěkné to vědět... -------------- Jason Reitman navazuje v mnohém na skvělý Rubinův Disconnect, který taktéž popisuje proměnu západní civilizace způsobenou fenoménem sociálních sítí a Internetu, narozdíl od Disconnect ovšem nevyzdvihuje především rizika světa ,,on-line", spíše se zaměřuje na nové způsoby komunikace a nové komunikační kanály také zakomponovává přímo do formální stránky díla - do obrazu implementované grafické prvky a metatitulky simulující prostředí chatu a diskuzních fór, aplikací a programů sloužících ve 21. století ke komunikaci mezi lidmi. Režisér Jason Reitman navazuje na trend mozaikovitě skládané narace filmů několika se navzájem ovlivňujících a kooperujících hrdinů (Magnolia, Crash, 21 gramů, Babel etc.), stejně tak ale rozvíjí i svou návaznost k poetice amerického nezávislému filmu. (11.01.2015)

Jeden z těch filmů, co vám fakt něco dají, donutí vás přemýšlet a často se k nim v myšlenkách vracíte. Nemyslím si, že by byl každý z nás totálně polapen virtuálním světem, ale rozhodně nejde o příběhy unikátních jedinců. Možná že i já bych měla radši mazat ven a podělit se o své pocity z filmu se svými přáteli, místo abych seděla s notebookem v klíně a ťukala tu tenhle komentář. :-) Na druhou stranu, v tom nevidím zas takový problém, pokud tomu člověk naprosto nepropadne. Internet, chytré telefony a všechny ty aplikace v nich nám jsou užitečné, často nám usnadní život. A je na nás, jestli si z nich budeme brát jen to dobré, nebo jim úplně podlehneme a přestaneme vnímat realitu. Neříkám, že Muži, ženy a děti otevřou oči všem závislákům, a ti už nikdy nezasednou k počítači, ale možná aspoň ještě jednou zváží, jestli tohle je ta správná cesta. Moc se mi líbilo, že se scénář vyhýbal snad všem klišé. Mockrát došlo na situace, které známe z jiných filmů, ale myslím, že ani jednou se nestalo to, co bych čekala. Žádná nemožná náhodná setkání, zaslechnuté rozhovory a další berličky, po kterých scénáristé často sáhnou, když dojdou nápady. Tady je to všechno pěkně tak, jak to známe z normálního života. Herecké výkony byly taky slušné. Klidně bych poplácala po zádech i Adama Sandlera, ke kterému jsem si v poslední době vypěstovala skoro až averzi. Pěkný, 4* (19.08.2015)

Patřím také do "fucked up" generace a divím se, že toto téma jsou v podstatě jen dva známé filmy (ten druhý je Disconnect). Reitman umí točit filmy u kterých není třeba zapínat mozkové závity a naopak na Vás působí silou vztahů mezi postavami. Třeba krásný vztah mezi hlavními postavami v Juno mi připomněl vztah mezi holčinou fízlovanou matkou a klukem závislym na Guild Wars. Mrzí mě ale, že Reitman dost zjednodušuje realitu a vše žene do extrémů, kterým se prostě nedá věřit. Takže.. hezky se na to kouká, protože se cítíte jakousi součásti filmu (nebo spíš naopak cítíte, že film je vaší součásti), ale zároveň vám nějaký hlas v hlavě říká, že tohle snad nemůže být ani možné. PS: Jennifer Garner hraje opravdu mega sviňskou matku.. a ne poprvé (29.03.2015)