Annabelle

Po dlhej-predlhej dobe mi pri nie jednej scéne prešiel mráz po chrbte. Nemá to úplne rovnakú mrazivú atmosféru ako v oboch "Zajatiach démonov", no neviem prečo by sme mali toto dielo k nim prirovnávať. Ten mráz som mal práve pri pohľade na rohatého "kozo démona". Pretože ja mám na hororoch najradšej práve strach, ktorý ide z toho, čo sa na plátne odohráva a nie z tých lacných lakačiek, kedy na vás niečo vyskočí a príde do toho dramatický tón. Práve vďaka tomuto, je pre mňa tento horor skutočne hororom. Annabelle ako horor je pekne spracovaný vrátane efektov. Film sa mi veľmi páčil, milo ma prekvapil a je tu podhodnotený a preto tomu plesknem za plný počet. Síce si myslím, že množstvo ľudí si neprečítalo alebo nepochopilo tento príbeh a preto tu sú na tento film také negatívne reakcie, ale nebudem im ich názor brať. Annabelle je pomerne kvalitný duchársky horor, hoci to nie je žiadny zázrak. Navyše ústrednej dvojici to spolu svedčí a pôsobí naozaj sympaticky. Práve kvôli úžasnej a sexi Annabelle Wallis je táto sníma o triedu na vyššej úrovni. (01.06.2019)

║Rozpočet $6,5milióna║Tržby USA $84,273,813║Tržby Celosvetovo $256,873,813▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $3,928,355║ Tržby za predaj DVD v USA $6,297,332║ klasický horror, podľa zaužívanej schémy, taká rutina ale má to aspoň ako takú atmosféru, napätie, pozerateľný priemer, narozdiel od inej americkej horrorovej produkcie posledných rokov /60%/ (23.01.2015)

Tak a dost kurva! Cituji matičku všech pseudointelektuálů, kteří by bez její existence byli vylízaní jak dóza od paštiky v průměrné somálské vesnici, a to sice madam Wikipedii: "Horor (z angl. horror - hrůza, zděšení) je umělecký žánr, jehož cílem je u čtenáře nebo diváka vyvolat pocit strachu a děsu.". Nikde na Novinkách jsem v posledních dnech nečetl, že by se nějaký kretén vrátil v čase, análně znásilnil tehdejšího krále římské říše, kompletně tak změnil interpretaci latinského písma a tudíž se tam ve skutečnosti píše "Horor (z nazi. höven - sračka, průjem) je strašná kokotina, jejíž cílem je člověka nasrat a nudou ho donutit myslet na sex s vlastní sestrou.". Tak proč se mi to sakra zase dělo? Jasně, protože na to myslím bez přestání denně, ale přesto! Strašidelná panenka, bububu! Místním kritikům, jak tak koukám, stačí k pořádně propocenému vyděšení s náběhem na infarkt i jedno extra tiché "baf" od čtyřleté neteře, která se v kavárně, kam jste si spolu zašli na dýňové latté, vynořila zpoza rohu. Kdybyste ji alespoň den předtím znásilnili a zakopali na zahradě, tak už by se to pochopit dalo, ale takhle? Avšak zpět k filmu. Nejen, že to nebylo děsivé, ale taky to nebylo zábavné, takže bych pro příště raději třídil sůl od pepře v boxerských rukavicích, se zavázanýma očima hádal jména štětek podle pohlavních nemocí, nebo prostě dělal cokoliv zábavnějšího, tedy naprosto cokoliv. Hvězdu dávám za jednu solidní lekačku. Když jsem z nudy během projekce v náprsní kapse napoprvé nenahmatal svůj sáček kokainu, lekl jsem se k posrání. (03.10.2014)

Neprávem opomíjený horor. // Annabelle se dalece vzdálila úzkoprsému výčtu žánrových konvencí a vydala se směrem k maloměstskému hororu o nástrahách mateřství. Do vyprávění se opakovaně navrací motiv hrůzy, kterou zažívá žena v domácnosti. Mateřství je vyčerpávající sérii konfrontací s všudypřítomným nebezpečím, v níž se stereotypní trávení volného času se stává hrozbou (šicí stroj, telenovely v televizi). Ne nadarmo film pomrkává po Rosemary má děťátko Romana Polanského – hlavní hrdinka Annabelle se jmenuje Mia, hrozivou rekvizitou se stává stejný kočárek a podobnosti nalezneme i v kostýmech či prostředí městského bytu. // Ve světě Annabelle, na rozdíl od Conjuring, neexistuje bůh, s jehož pomocí démony překonáme. Pokud ve filmu hledáme všudypřítomnou entitu, která do vyprávění otevřeně proniká, je to Satan. Jeho krutý svět nezná odpuštění ani milost, smrt musí být vykoupena smrtí. Nikdo jiný neexistuje. I tímto tematickým rámcem odkazuje k Rosemary, kde jedna z postav spirituální nerovnováhu fikčního světa přímo popíše: „God is dead! Satan lives!“ // John R. Leonetti konečně vytěžil delší záběry a práci s hloubkou prostoru. Rád inscenuje ve dvou plánech, přičemž v pozadí se odehrává něco zneklidňujícího, co hlavní hrdinka nevidí. Tenzí mezi pozadím a popředím vytváří nádherně napínavé momenty. Nejvýraznějším příkladem je scéna prvního napadení členy kultu, kdy v jednom delším záběru stupňuje napětí za pomoci několika rychlých přerámování a naprosto precizní inscenací. Díky delším záběrům může diváky trápit nekonečným čekáním na lekačku, která nemusí vůbec přijít (fenomenální scéna ve výtahu ze sklepa). (13.07.2018)

Na režisérské stoličce Leonetti alias prznitel Osudového doteku. Mělo mě napadnout, že se mi opět dostane odfláknuté slátaniny, nicméně panenkové horory mám docela v oblibě, a tak jsem tajně doufal v zázrak. Samozřejmě nepřišel. Annabelle je kokotina s několika málo světlejšími okamžiky. Vykrádá bezostyšně Chuckyho a půjčuje si ze všech možných moderních duchařin , asi nejvíc z Insidious, Leonetti u něj stál za kamerou, jaké překvapení, a předkládá jen vyfiltrovanou a nudnou směsku nedotažených lekaček a příběhově nanicovaté vaty s tečkou o nevyzpytatelných cestách Páně a osudu. Zmíněná pointa mne málem přivedla k odpadovému hodnocení. Z lásky k panenkám a za scénu ve sklepě ale nakonec uděluju přehnané dvě hvězdy. Viděno během Season Challenge tour 2015 (19.08.2015)