Réžia:
István SzabóScenár:
István SzabóKamera:
Sándor SáraHudba:
János GondaHrajú:
András Bálint, Miklós Gábor, Dániel Erdély, Katalin Sólyom, Klári Tolnay, Zsuzsa Ráthonyi, Ilona Petényi, Rita Békés, Judit Halász, Anna Nagy, Zsuzsa Balogh (viac)Obsahy(1)
Hrdinom filmu s autobiografickými črtami je mladík, ktorého otec umrel keď on bol ešte len malý chlapec. Film je emotívnym rozpamätávaním sa na voľne súvisiaci reťazec epizód z detstva a dospievania. Odkrývaním života svojho otca Bence pátra po vlastnej minulosti a objavuje samého seba. Otec vykresľuje nielen obraz osobnej histórie, ale aj pohnutého obdobia maďarských dejín. István Szabó pritom vyvažuje atmosféru nostalgie a smútenia vľúdnym humorom. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (10)
Svěží film jednoho z největších klasiků maďarské kinematografie – Istvána Szabó. Apa vypráví o zdevastovaném Maďarsku po válce, o generaci dětí bez otce. A právě osud jednoho takového chlapce sledujeme. Takó si svého otce jako malý kluk velmi idealizuje a postupem času zjišťuje, že otec nebyl takový, jakého si ho jako dítě vysnil (a to doslova – ve filmu najdeme mnoho snových sekvencí). Na filmu mě kromě hrátek s časoprostorem zaujala práce s kamerou (POV, nájezdy, dialog u stolu, záběry zdevastovaného města) a hudbou, která společně s komediálními prvky přináší svěží vánek do této intimní zpovědi jedné generace. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] ()
Otec je velice osobní a intimní film, kterým se zřejmě Szabó vypořádával z vlastní minulosti. Vztah filmu k realitě a skutečným událostem je podtrhován scénami připomínajícími výpovědi v dokumentárních filmech i zařazením skutečných archivních materiálů (pochodující vojska, zdevastovaná Varšava). Charakter osobní zpovědi je posilován i subjektivizujícími prvky: point-of-view záběry, snovými scénami se zpomalenými záběry, a také sekvencemi, ve kterých sledujeme idealizované představy hlavního dětského hrdiny. Ty mají podobu hollywoodských kriminálních filmů a gangsterek. Kouzlu filmu hodně přidává výtečná kamera Sándora Sáry. ()
Nádherný film. Černobílý obraz, výborné obsazení (včetně skvělých dětských herců), velmi pěkná hudba, mistrné namíchání komediálních momentů s těmi dojemnými, a v závěru velmi silné vyústění. V tom filmu - který mi přišel velmi čistý a filmařsky přesně dle mého gusta (takový správný filmový oldschool à la čs. nová vlna) - je přesně všechno, co z něj dělá velký zážitek (nejen) pro každého správného filmového staromilce. Neviděl jsem moc maďarských filmů, ale tento rozhodně řadím k těm nejhezčím. István Szabó - palec hore! ()
Zajímavý filmový počin Istvána Szabó, jenž pojednává o tehdejším Maďarsku v poválečném období, tak i o jedné generaci dětí bez otců, kteří zemřeli ve válce. Právě očima jednoho kluka nahlížíme na tuto dobu a také na to jak on sám vzpomíná na svého otce. Některé příběhy, události si vymýšlí, především ty, které vypráví v první části jako malý chlapec. V druhé polovině snímku ho naopak sledujeme jako dospělého, který se vypořádává se svou současnou situací, s tím jak se snaží vymanit z minulosti, otcova sevření a tím dosáhnout osamostatnění. Intimní film režiséra, který použitím např. snových záběrů či humorných scén předkládá velmi intenzivní zážitek z této doby i samotné jedné generaci. ()
Fajn film evokující ze startu mírně Obecnou Školu (je to ostatně stejné období), akorát v poválečném Maďarsku. Kluk vyrůstá bez otce, ve kterém vidí svůj vzor a nepřekonatelý ideál, který mu naboří až tvrdý střed s realitou všedního dne - ve které místo na hrdinství není. Nejsilnější je střední pasáž filmu zachytávající právě takový střet ideálu s realitou, v tak specifických podmínkách, ve kterých chlapec vyrůstá. Pro pochopení děje ani nějak není důležité znát historické pozadí socialistického Maďarska, stejně se mu jde pod kůži jen majinko. ()
Reklama