Mefisto

Dlouho jsem váhal mezi 4 nebo 5 hvězdičkami, ale nakonec jsem se rozhodl pro maximální počet. Důvodem je fantastický Brandauer, jehož živelný výkon mě doslova ohromil. Obsah filmu je velice dobře popsán v ČSFD obsahu, takže nemá cenu ho sem psát. Já se spíš zmíním o scéně, které na mne nejvíc zapůsobila - odehrává se po představení hry Mefisto a hlavní herec jde do lóže za generálem. Pohledy všech lidí upřeně hledí na Mefista a generála jak si třesou pravicemi a se strachem sledují začátek nového spojenectví. Úžasná scéna, kterou činí výjimečnou především to, že se odehrává úplně bez zvuku. (11.06.2006)

Zrcadlení Klause Manna, syna Thomase Manna, na téma Gustafa Gründgense (1899-1963). V románu a posléze ve filmu je formováno jako vzestup Hendrika Höfgena skrze provinční koketování s levicí v Hamburku, zlomené ovšem záhy společně s růstem kariéry v Berlíně a proměněné v poklonkování pravici. Klaus Maria Brandauer tradičně prožívá naplno všechny vrcholy své postavy. Jako ambiciózní herec zabředává do divadelní předválečné atmosféry, do toho neopakovatelného světa, který byl tak surově zničen. Tato zkáza pak ruku v ruce způsobí vzestup a pád mnoha takových Hendriků, kteří si ani během těch pár let nevšimli, že budoucnost pro ně může být už jenom horší. Co je ale zdaleka nejzajímavější, je zachycení ve vedlejší linii příběhu německé černošky, což skutečně ve filmech z meziválečné doby nebývá zvykem. (05.01.2012)

Tuším, že Hendrik (Klaus Maria Brandauer) měl jasno ve třech věcech, předně se oženil s divadlem a nehodlal se své práce vzdát, pak chtěl přežít, ono s kulkou v hlavě se poměrně dost obtížně zkouší nové představení, no a věděl, že nechce opustit svou rodnou hroudu a mateřský jazyk... Co netuším, je, má-li to kloudné řešení bez znalosti událostí a dalšího vývoje, mně se totiž z pohodlí mého gauče v obýváku a utrpěným dějepisným vzděláním nechce ani za mák soudit... (08.11.2020)

Přiznávám, že mi nedělá radost, když je mrtvolné scénické schéma zatahováno i do filmu (neplatí pro Kurosawu a drobné výjimky), protože právě on je jediným médiem, jehož dynamickým výrazivem jsem schopen divadlo akceptovat a dokonce si ho i užít. Jistě proto nepřekvapí, že mé hodnocení neodráží formální aspekt snímku, kterému by vpravdě neuškodilo, kdyby se Szabó častěji zřekl své prkenné masky Rozvláčnosti a rozproudil pozvolna tuhnoucí krev v žilách divákových (tak jako s hravou sekvencí "převleků" nebo s geniálním zakončením do mrtvolky na betonově odosobněném a pustém stadionu), ale odměňuje zejména fantastickou procházku zákoutími duše, košatou látku na nerušené přemýšlení a herecký koncert Herr Brandauera, jehož výrazový rejstřík je stejně nevyzpytatelný jako měňavá podoba chameleona. Poznámka na okraj: Poněmčení dabingem nevyšlo tvůrcům zcela ideálně a vytrhává z dění. 4,5* (14.11.2008)

Herec, milujúci hranie. Bez masky, s maskou. S prekvapením. Raz pochybujúci, inokedy presvedčený o talente, ktorý by mal rozdávať na podstatne vyššej úrovni, než v provinčnom divadle prístavného Hamburgu. Už tu začína prejavovať svoj nestabilný charakter. Typickým je preň túžba po lepšom živote a všeobecnom uznaní. Spaľujúca vášeň znamenať čosi vo svete umenia dokáže prelomiť to lepšie v jeho vzťahovom živote. Napriek výrazne ľavicovému mysleniu, prejavuje znaky nezdravej ambicióznosti. V zhode s tým, napriek vášnivej a slovne kruto úprimnej láske s černošskou učiteľkou gymnastiky a tanca, neváha odrazu uzavrieť manželstvo s finančne dobre zabezpečenou paničkou. S postupným ovládaním politiky nacistami, postupuje aj rozklad hercových dovtedajších politických a hereckých ideálov v prospech vládnucej ideológie. Výmenou za názorový obrat je ponuka možnosti riadiť procesy v divadle. Nejde o jednorozmernú postavu, na to je film zrobený príliš chytro. Až tak, že napriek urputnému herectvu vyznieva celý koncept trochu hóch akademicky, a tým aj neživotne. Len v znamení téz o úlohe umelca v súkolí doby, ktorú ovplyvňuje a do značnej miery určuje politická situácia. (19.01.2021)