Baraka: Odysea Zeme

Tento dokument mě přikoval k obrazovce už od první minuty. Pro mě jeden z nejlepších a nejsilnějších dokumentů, co jsem viděl. Tady je vidět, že opravdu k vyjádření pocitů není třeba říci ani jedno slovo. Až tady na ČSFD jsem si uvědomil, že je to natočeno v roce 1992 a po vizuální stránce to je nádhera! 9/10 (21.12.2012)

Zdrcující vítězství formy nad obsahem? Ale kdepak, ba právě naopak. Jasná a aktuální výpověď o planetě Zemi ve formě audiovizuální poetiky beze slov. Koncepčně perfektně poskládaný slet nádherných obrazů podbarvených skvělou hudební složkou. Dějiny, portréty, krutost, krása, příroda a mnohem více. Je zde vše a přeci to nepůsobí přeplácaně. Snímků podobného ražení je sice více, ovšem Baraka rozhodně nepatří mezi ty horší. (12.02.2007)

Geniální. Velkolepé. Strhující. Iniciační záležitost. Slova jsou nedostačující. Dokonalá kombinace obrazů a hudby, dokonale poskládaná, vyvolávající bezpočet silných dojmů a myšlenkových asociací. Připravený člověk si u tohohle opusu uvědomí spoustu souvislostí. Baraku jsem viděl už ca třicetkrát a pokaždé mě znovu dostane. Poprvé zhlédnuta v kině Atlas v Praze na Florenci ca v roce 1994. Bylo to pro mě úplné zjevení, tak krásné a s tak velkou výpovědní hodnotou... Cestou domů jsem se pak díval na noční oblohu a cítil víc než kdy jindy, že vše je spolu propojeno a celý svět je ve své rozmanitosti, složitosti a velikosti vlastně v podstatě hrozně jednoduchý a malý... Je jasné, že kolik lidí tolik cest, že spousta lidí se určitě "jen" pokochá krásnými obrazy a hudbou a o nějakých širších souvislostech je vůbec nenapadne přemýšlet. Na mě má ale Baraka pokaždé jakýsi sedativně-meditativní účinek... I když si o životě (o samé fyzické podstatě života) na téhle planetě nemyslím nic dobrého, při tomhle filmu vždycky silně pociťuju že "všechno je jak má být", uvědomím si pomíjivost všeho na Zemi, pomíjivost nejen lidí, ale i všeho živého i neživého, pomíjivost celé Země, i Slunce, i celého vesmíru... No a to mě vždycky přivede do stavu příjemného duševního klidu. (25.02.2013)

Kdybych šel na pěknejch pár let sedět a mohl si vzít do vězení přehrávač a jen tři filmy, byla by Baraka mezi nimi. Dále bych si, ze zdravotních důvodů, vzal Bože, jak hluboko jsem klesla, a pochopitelně Motýlka. Víme proč. No a tu Baraku samozřejmě proto, abych si mohl připomínat, jak je tam venku krásně a měl motivaci pořádně hrabat a pilovat :-) (12.01.2013)

Co mě na těchto filmech fascinuje, to je propojení všech aspektů života na naší Zemi. Jsou zde krásné scenérie, které vytvořila příroda, scenérie, které jsou výsledkem lidské činnosti, jsou zde lidé a jejich činnosti, zvířata, rostliny, prostě všechno. Tématem filmů je hudba a svět a podle toho také vypadají. Jen těžko se zde hledá nějaká jednotná linie, pokud zde vůbec nějaká je. Filmy se pak navzájem neskutečně podobají, ale rozhodně to nejsou kopie. Záběry v obou filmech jsou naprosto jedinečné, i když podobná témata se zde hledají poměrně snadno. Člověk a jeho vliv na přírodu je rozhodně jedním z nich. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/baraka-odysea-zeme-1992-70.html (21.03.2013)