Pořád jsem to já

„KÉŽ BYCH MĚLA RAKOVINU"… /// Od samého úvodu můžeme sledovat, jak se padesátiletý profesorce lingvistiky Alici, postupně mění život. Nastupující demence nezasahuje pouze ji, ale je testem pro veškerý rodinný vazby. Připravte se na smutnej příběh, kterej nutí k zamyšlení, co by bylo, kdybych já… Je poznat, že Richard Glazer uplatnil svoji zkušenost s onemocněním mozku. Ovšem filmu vládne Julliane Moore. Minimálně nominaci na Oscara by měla mít v kapse. Až pak je tu příběh, a jako třetí v pořadí stojí za zmínku Kirsten Stewart, jejíž hereckou kariéru obdivuju stále víc a víc. To jsou tři důvody, které dělají film lepším a kvůli kterým stojí film vidět. Rozhodně si připravte kapesníky. Minimálně kvůli jednomu z nejdojemnějších filmových proslovů. Tohle se nemusí prožít, tohle stačí jenom vidět, /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Ještě jsem to já“, kterou napsala Lisa Genova v roce 2007, neznám. 2.) Stará se přestala vymlouvat na bolest hlavy, ale na to, že zapomněla. 3.) Thx za titule ,,jakubik.v“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.01.2015)

Amerika začíná objevovat Alzheimera, viz taky tohle čerstvý video. Malinko tendenční scénář vykrejvá Julianne Moore, jež neumí zklamat a Still Alice tak patří do dlouhé řady těch filmů, které svým výkonem pozvedá o level výš. Zde ji v tom ovšem hodně (a pro mě nečekaně) pomáhá i dokonalá Kristen Stewart. (23.12.2014)

Já nemam tyhle filmy o nejrůznějších chorobách a zdravotních problémech moc rád. Julianne Moore sice tradičně zahrála výborně, takže jsem jí věřil, že toho alzehimera fakt má, ale tohle prostě neni téma, který by mě zrovna přikovalo k obrazovce. Jinak se zdálo, že film bude mít docela zajímavý rozuzlení, ale najednou střih a Julianne Moore si někde v cukrárně objednává zmrzlinu. Pak následuje dalších asi 5 minut nějakýho rádoby filozofickýho blábolení a končí to jaksi bez pointy. 50% (22.01.2015)

Když jsem si přečetla pár slůvek o Richardu Glatzerovi a následně viděla boj úspěšné ženy Alice s diagnózou, kterou bych nikomu nepřála, tak mě zasáhl hlouběji, než bych předpokládala. Jaké to musí být, když se člověk dozví, že trpí něčím tak strašným? Jaké to je, pozorovat zpočátku všechny ty symtomy, které k této diagnóze patří? Jullianne zahrála Alici neskutečně přesvědčivě. Znala jsem jednu ženu, která touto nemocí trpěla a sledovala s odstupem času postupný rozklad takové osoby. Je to skutečně strašné a myslím, že je chvályhodné, že tady to utnuli tvůrci v pravý čas. Tady jsem se o dceři, která se o ní ke konci starala, tolik nedozvěděla, neměla jsem možnost vidět jí do mysli a jak to působí i na její fyzickou stránku osobnosti, když pominu jen ten obrovský psychický tlak. Já osobně obdivuji dceru, která se o svojí maminku starala až do její smrti, protože film zdaleka neobsahoval vše, co tato nemoc obnáší. Ano, takových lidí s touto nemocí je mezi námi víc a je to mimo jiné, tak trochu apelace na naši empatii a obdiv té neskutečně velké trpělivosti těch, kteří se o takové lidi starají a nebo s takovými lidmi přicházejí byť jen na chvíli do styku. Za Jullianne a Richarda jdu určitě nahoru. (10.12.2014)

Typické Alzheimer drámo se sympatickou a uvěřitelnou Julianne Moore v hlavní roli, kde jde o názorný a kvalitně vykreslený obraz rozkládajícího se nemocného člověka v přímém přenosu. Potěší pár silnějších scén a pravdivé vědecko/doktorské mluvení kolem celé této nemoci, ale jinak jde "jen" o další dramatický doják, který ničím nevybočuje a ničím neohromí. Fajn jednorázovka, ale ti, kteří tento žánr nemusí, mohou film s klidem vynechat a o nic nepřijdou... (22.12.2022)