Krajina búrok

Zádumčivá tragédie ze soudobého chudého maďarského venkova, která přesně ilustruje popularitu tamních pravičáků a že si matka před vyzrazením synovy orientace měla uvědomit, že tohle v kombinaci s křesťanskou výchovou nepovede k tomu, že zmíněného syna jen zavrhnou, ale i zmlátí, znásilní, popálí a pochčijou. A nechci obviňovat oběť ani omlouvat pachatele, ale závěr se mi zdál i logický – byl to způsob, jak se zbavit své "slabosti" a znovu získat aspoň náznak respektu okolí. // 75% (01.10.2021)

Závěr tak nečekaný, až z toho mrazí... Jinak kvalitní snímek o "trojici", hlavní hrdina ví, že je gay, ale neví koho chce, Němec ví že je gay a koho chce a Maďar pro změnu neví zda je gay a neví koho chce... Nečekejte přestřelku dialogů, ale za to krásné záběry na maďarský venkov. A že je ještě dnes Maďarsko tak pruderní země pro gaye jsem nevěděl.... (23.03.2014)

Mladý fotbalista se vrací po neúspěšném zápase z Německa na rodný maďarský venkov. Venkov pro gaye většinou nebývá idylický a platí to i tady. Tři mladí gayové si potřebují ujasnit, kdo koho miluje, kdo s kým chce zůstat. (Jeden si potřebuje ujasnit i sám sebe.) Kamera a minimum dialogů umocňují atmosféru filmu. Příběh pozvolna plyne ke svému zdánlivému happyendu. Avšak venkovská komunita má široce otevřené oči, rodí a modifikuje své členy – gaye (i ty nepřiznané) nevyjímaje. Dramatický konec filmu jakoby se nehodil k jeho předešlému pomalému a lehce unylému příjemnému tempu. Zde však podle mě přesně zapadá. Neřešitelný konflikt – tenze, kterou jeden z hlavních hrdinů má, se může zmírnit jen jediným způsobem a to tak, že zmatek, bezvýchodnost situace, zlobu (na sebe i okolí) nasměruje dovnitř proti sobě anebo ji nechá vytrysknout vně. Konec filmu si tak v ničem nezadá s konci antických tragédií. 90 %. (19.10.2015)

Film, který je svým tématem hodně těžký, ale velice zajímavý. Nebyl to první film s gay tématikou, který jsem viděl, ale rozhodně to byl film, který mě svým rychlým a rázným koncem dokázal vyšokovat tak, že jsem celé závěrečné titulky strávil před televizní obrazovkou jen s otevřenou pusou a nevěřícným výrazem v obličeji. Přitom většina filmu vypadala tak nějak idylicky a skoro ospale. Mladý fotbalista, který se rozhodl pověsit kopačky na hřebík, přijíždí na maďarský venkov na statek zděděný po svém dědovi, za pomoci místního mladíka ho začíná renovovat a vzniká mezi nimi milenecký vztah. Záběry kamery přitom napovídají, že statek stojí na samotě, je zde klid a vlastně se tu nic zajímavého neděje. Ale konfrontace hlavního hrdiny s místními obyvateli poté, co se dozvědí o jeho orientaci, je více než výmluvná a nenechává diváka na pochybách, že tohle se může ještě vyvinout všelijak. Film nabízí příjemné a sympatické herce, zajímavý děj, i když, pravda, občas s delšími pauzami bez dialogů, pohodové záběry z venkova, ale i drama s hořkým koncem. Já jsem s tím, co jsem viděl, po divácké stránce spokojen, po lidské stránce znepokojen. Ale asi jsou místa, kde to opravdu takto ještě stále chodí. Uděluji čtyři hvězdy. (11.10.2015)

Země bouří mi v mnohém připomínala Zkrocenou horu - divák je svědkem postupně vznikajícího vztahu, jenž ale rozkvétá v době a prostředí, jež mu nejsou nakloněny, ať už jde o všudypřítomný vztyčený ukazováček ze strany církve, nebo nepřející venkovany, kteří nemají a nechtějí mít pro podobné vztahy pochopení. Jistý potenciál zde byl, nicméně i tak mi snímek přišel dialogově poněkud plochý, což je škoda. Samotné vyvrcholení bylo překvapivé a šokující, ale nedokázalo vytáhnout celý příběh z vod všednosti, v nichž se po většinu děje pohyboval. (12.04.2020)