Střihač

„Weird. Really weird..“ Screamplay subžánru giallo překypující vizuálním fetišem, nadhledem i láskou k látce. Mučte si mě, bijte si mě, trapte si mě chlebovou polívkou, ale jednu (břitvou na vyvinuté poprsí vyřezanou) hvězdu přidávám za syntezátorovou hudbu - pro někoho nesnesitelnou a úchylnou, pro jiného zase krajně atmosférickou. Není to kousek pro každého, ale čtyři hořlavé prsty si bez diskuze zaslouží.. (13.01.2016)

Festival otrlého diváka. A vpravdě úžasná záležitost, po jejímž konci jsem chvíli přemýšlel, zda to bylo tak ujeté, anebo geniální - a nakonec se přikláním k tomu, že asi obojí. Děj vytaženej z filmového pekla a snad každé filmové klišé, které si lze představit + skvělá hra se starými známými scénami z jiných filmů (pochytal jsem jich dost, ale asi zdaleka ne všechny) vytvořila z této bizarní podívané neobyčejně neobyčejný zážitek. Nebýt party ožralých idiotů pár řad přede mnou, nebojím se to označit za nejlepší kinozážitek letošního roku. Neuvěřitelné postavy (v čele s "donaldosutherlandovským" inspektorem Porfirym - kdykoli na chviličku zmizel z plátna, neskutečně jsem se těšil, až se tam zase vrátí), spousta krásných holek, ujeté vraždy, šílené dialogy, zápletky, scény, odkazy a především kvanta, neskutečná kvanta vtipů (zdaleka nejen filmových). Víc takových filmů. Mnohem víc. (01.11.2014)

Na moje prekvapenie, veľmi podarená pocta Talianskym Giallo filmom sedemdesiatych rokov. Aj napriek tomu že sa snímka nebrala absolútne vážne, by som sa priklonil k názoru, že išlo o takú svojráznu paródiu, a to je niečo, čo vo filmovom priemysle priamo nenávidím, ma nesmierne bavila. Editor je vo svojom jadre veľmi poctivé giallo, s toľkými detailami daného žánru, že ich dokáže plne oceniť iba skalopevný fanúšik tohoto okrajového žánru, ostatným určité vsuvky budú určite prekážať. Je tam toľko takých, tých, jednoduchých, malých vsuviek, ktoré ma, ako fanúšika dráždili, že aj keď si to robilo zo seba celý čas srandu a nebralo sa to vážne, bolo vidieť, že materiál mali uchopení pevne a keby chceli, tak by spravili aj smrteľne vážny film. Z nejakého pre mňa záhadného dôvodu to tak nespravili. Za to srandy popri natáčaní si mohli užiť kopec Príbeh je zasadení asi do polovičky 70´s rokov, podľa kostýmov, automobilov a makeuopu a všetkého okolo to tak dedukujem, a rozprával o jednom strihačovi filmu, ktorý má už svoju všetku slávu dávno za sebou, starne a momentálne už strihá iba brakové horrory a giallo filmy. Raz mu nervy natoľko praskli, že si náhodu odsekol prsty na pravej ruke, so strojom na strihanie filmového materiálu a tak si svoju prácu ešte viac skomplikoval. Pri natáčaní a strihaní nového braku sa vo filmovom štúdiu začnú diať záhadné veci. Postupne niekto likviduje protagonistov filmu a odsekáva im prsty rovnako ako strihačovi. Najprv je podozriví on, ale prípad sa tak zapletie ako v poctivom giallu, že až do posledného momentu neviete kto je vrahom. Nechýbajú tu surrealistické flashe, 70´s outfity, šteklivé erotické scénky, cigarety v každých ústach, nádherný pestrofarebný vizuál, dlhé zábery široko-uhlov kamerou, vrah v kožených rukaviciach, vynikajúci soundtrack Proste, to má všetko čo má poctivé giallo obsahovať. Iba že na rozdiel od tých ostatných, tento sa berie z nadhľadom a nieje to film Taliansky ale Kanadský. (18.10.2015)

Sice lepší, než Father's Day, ale pocitu zklamání jsem se stejně neubránil. Střihač je totiž až nečekaně bizarní úlet, navíc silně podpořen podivnou gay atmosférou - a to i přes vydatnou porci koz a bobrů. Absenci štědřejšího rozpočtu nezapře, snímek však tvořili fandové pro fandy, a je to na něm sakra znát. Nechybí téměř nic z propriet "žlutých" detektivek (barvičkama to jen svítí, hudba je v několika případech vyloženě lahůdková, gore zas purpurově šťavnaté), ale divák tu občas (schválně?) tápe, co je ještě film a co už realita, a to mně moc nevonělo. Z čeho jsem ale měl vyloženě radost, tak z doslovných citací některých giallo klasik. Třeba úvodní ochrnutí pomocí pavoučího jedu evokuje snímek Black Belly of the Tarantula, kniha Three Mothers jasně cituje Argentovu Suspiriu, pes nalézající lidskou ruku zase Fulciho Rozparovače z New Yorku, a třeba ostří sekery vs. hlava za dveřmi dává vzpomenout i na jeho Dům u hřbitova. Takže jak vidno, Střihač je hlavně pro milovníky téhle staré Itálie, ti ostatní to zřejmě nepoberou. A v podstatě se jim nelze ani divit. (09.09.2015)

Až mě mrzí, jak nízko film hodnotím. Ale bohužel po celém jeho shlédnutí to nejde jinak. Ten záměr je super. Celý ten nápad je dobrý a Brooks s Kennedym by určitě měli tvořit dát a věřím, že časem udělají něco opravdu velkého. Nicméně po naprosto parádním začátku začínal děj trochu uvadat až nakonec totálně zvadl. Příjemná je malá účast Udo Kiera a naprosto famózní Paz de la Huerta, která zářila. Je to chvilkama opravdu vtipné, ale nedokáže si to držet žádný solidní standart. A právě ta neskutečně kolísavá kvalita sebrala tomuto filmu kouzlo, které sem tam dokázal vytvořit. (18.04.2019)