Svätý rok

Poměrně příjemná hořkosladká balada o zločincích starého ražení, kteří měli výborné plány a nebyli tak agresivní a nebezpeční jako zločinci nové generace. Vězňové Max Lambert (poslední role skvělého Jeana Gabina) a Pierre Bizet (Jean-Claude Brialy) uprchnou z vězení, aby si mohli užívat bohatství, které ukryl Max nedaleko Říma. A protože je zrovna vyhlášen Svatý rok, nejjednoduší řešením je vydávat se za duchovní. Plán je perfektní, ale nastává problém, když je letadlo, se kterým míří z Paříže do Říma uneseno kvůli výkupnému. A dochází ke střetu nové a staré generace zločinců. Pochopitelně stará garda vítězí, ale únos způsobí, že je odhalena jejich identita. Ale i z toho se dostanou, když s komisařem Barbierem (Henri Virlojeux) vymění peníze uzmuté nové generaci lupičů za jejich imunitu. Jen jedné věci se jim nedostává: bohatství. Zásahem osudu spadlo bohatství do rukou církve a docházíme ke zjištění, že celé dobrodružství bylo k ničemu. Zřejmě platí pořekadlo, lehce nabyl, lehce pozbyl a že se zločin nevyplácí. Velmi příjemné akčnější odreagování. (17.11.2009)

Nahlíženo dnešníma očima, nic extra to není, i když pár pěkných momentů se najde. Ale nutno přiznat, že málokterému velkému herci se podařilo uzavřít filmovou kariéru takto důstojně jako Jeanu Gabinovi. Jeho poslední věta ve filmu: "Dej mi pokoj, já už jsem přispěl," dostává symbolicky více významů. (16.06.2012)

,,Dejte mi pokoj, já už přispěl." Svatému roku musím dát vysoké hodnocení už jenom proto, že jde o poslední film Jeana Gabina, který na nabídku režiséra Giraulta ještě dodatočně kývl po cca 2 letech ukončení své kariéry a krásně se tak rozloučil se svými diváky. Ale ono je to ještě ke všemu i stále svižná a skvěle propracovaná komedie, kde není nouze o invenci a originální pointy. Na začátku ještě před titulky dokumentární vstup z televizních zpráv o pápežských oslavách Svatého roku 1975, na to se pak postupně rozvíjí absurdní příběh o úteku z vězení a nečakaném střetu dvou zcela odlišných gangů (skupina teroristů a dva utečenci z vězenci) v jedném letadlu, na konci máte spolu s hlavními hrdinmi pocit, že ta boží vůle v tom "svatém roku" opravdu zafungovala a to hned několikrát. Každopádně jsem rád, že zafungovala, protože v tomto filmu sice s vážným kriminálním tématem, ale v odlehčené náladě, jsem si optimistický konec snad od samého začátku přál. Film splnil svůj záměr dokonale, pobavil, ale zároveň mne též nečekaně přivedl k zamýšlení nad ukázkou jakési nespravedlnosti, jakožto si "věčný vězeň" z drobných zločinů mohl pozitívně vykoupiť svou minulost a vykonat významný dobrý skutek pouze díky dalším a daleko odvážnějším zločinům. ---------- ,,Ať mi Bůh i kamarád odpustí. Pán Bůh určitě, ale ten kamarád...!" :-) 90% (04.06.2019)

"Jsme v prdeli, monsignore." Takhle se vyjadřují kněží? Normálně asi ne, ale Max s Pierrem strávili za mřížemi moc času, tak jim odpusťte jejich mluvu a vyzpovídejte se ze svých hříchů. Hlavně těch sexuálně peprných. Já se přiznám, že jsem Svatý rok jsem viděl mnohokrát a pokaždé jsem se u týhle skvěle namíchaný směsi napětí, humoru a neslýchanejch duchovních vulgarit výborně pobavil. To zkrátka bývaly časy, kdy k útěku z vězení stačila kombinace štěnice - pilník - kanál a k únosu letadla otevřít dveře do pilotní kabiny. (11.04.2018)

Svatý rok rozhodně není pro příznivce akčních komedií. Pro takové může působit trošku rozvlekle. Ale kdo má rád dostatek prostoru pro vychutnání velkého množství vtipných scén s dramatickou zápletkou, tak si přijde na své a zažije 91 minut inteligentní zábavy bez jediného hluchého místa. Doslova umělecký zážitek podtrhují skvěle obsazené a vykreslené vedlejší role. (06.08.2010)