Zahradník z Argenteuil

Vše klape a je v pořádku v příjemné uvolněné atmosféře až zhruba do poloviny filmu. Pak se odjede na riviéru začne to být celé takové podivné(obzvláště scéna na lodi je vskutku šílená). Gabin je jako obvykle výborný, Serge Gainsbourg sympatický a jeho hudba přesně padnoucí, ztřeštěná Liselotte Pulver nijak neruší, ale vzhledem k oné druhé polovině nemohu dát více než 3*. (07.12.2010)

Milá, příjemná, oddechová záležitost se skvělým Jeanem Gabinem, netuším, zda tu hrál/ztvárnil sám sebe, ale já mu to beze zbytku uvěřila.. Našla jsem pochopení pro jeho rozhodnutí žít v klidu, sám, stranou lidí, věnovat se zahradničení a malování obrazů, no a to padělání peněz bych mu stejně na konec odpustila.. K tomu tedy já mám tulipány ráda.. (21.04.2020)

Někde jsem četla, že v tomto filmu hrál Jean Gabin v podstatě sám sebe. Pokud je to pravda, mám ho ještě raději než doposud. Nenápadný příběh samotářského bručouna, který si spokojeně žije ve svém malém světě, pěstuje zeleninu, padělá peníze a maluje, nevzbudil ani v době vzniku velkou pozornost, ale v té hromadě napínavých kriminálek, tíživých dramat a bláznivých komedií, působí klidně a přívětivě – asi jako když konečně vypnete televizi a vyjdete před dům na zahradu, zalitou odpoledním sluncem. (27.02.2012)

Řeč bude o penězích … K životu jsou nezbytně nutné, o tom není pochyb - a lze si je opatřit nejrůznějšími způsoby. Leč je dobré nepřekročit přitom míru - protože jenom tak mohou přinášet malé radosti, nikoli velké starosti ... Nepříliš komplikované, lehounce úsměvné vyprávění je sice vkusné, ale ke škodě věci nadmíru únavné - takže jedna z mála skutečností, která potěší (kromě přítomnosti Jeana Gabina), je poměrně krátká stopáž … 2,5* (08.12.2010)

Jean Gabin nafasoval nejen velký množství hereckého talentu, ale i ohromnou lidskou noblesu, která je dokonale využita v tomto filmu. Příběh zajel nejkratší cestou přímo do mýho srdce. U některých scén mně bylo neskutečně krásně, třeba když Jean Gabin jel po silnici s povozem taženýho koněm, byl to jen záběr kamery, nic víc, ale mělo to v sobě takový kouzlo starých dobrých časů nebo jak nad ránem šel Tulipán malovat na pobřeží záliv. V tu chvíli jsem si nepřál nic jinýho než abych stál vedle něj, slyšel šplouchat moře, cítil poryv větru a všechno ostatní by mně bylo u prdele. Už dlouho mně nebylo u televize tak hezky, jako včera, když jsem sledoval Zahradníka z Argenteuil. (08.12.2010)