Den začíná

Kdysi jsem viděl americký remake tohoto snímku, Long Night z roku 1947 s Henry Fondou v hlavní roli. Sice se mi líbil, ale originál je samozřejmě originál. Francouzi jsou v mnohých věcech otevřenější než Američani. Gabin je v hlavní roli samozřejmě fantiastický, délka je tak akorát, atmosféra taky super. (17.07.2013)

Gabin miluje dívku, na níž má negativní vliv charismatický lhář a podvodník, a v hádce tohoto muže Gabin zabije. Po oné vraždě se zabarikáduje ve svém bytě a divák se ve flashbacích dozvídá, co oné tragédii předcházelo.Sledovat mladého Jeana Gabina v roli chlapáckého , čestného dělňase je pro našince nevšední zážitek, vždyť filmy z jeho rané tvorby se u nás vůbec nevysílají. Scenář je dílem známého fr. básníka j. Prevérta, dialogy jsou mnohdy vtipné a Gabin okouzlující. (24.08.2003)

To, že Gabinovi zrovna tyhle role sedí je asi celkem jasné. Má na to obličej, má na to schopnosti a diváci mu prostě věří. Ten příběh je dobře vystavěný, ale nějak se mi nezamlouvalo tempo, ani to, kam příběh směřoval. Rozhodně mu nechybí kvality, o tom se nedá přít, ale na druhou stranu, když mě film nezaujme, tak mě prostě tolik nezaujme. (27.08.2014)

Mě to zase tak úžasné nepřišlo. Carné se tentokrát až moc drží hranic poetického realismu a v poměrně plochém scénáři nepředvádí tak kvalitní práci jako například u vynikajícího Nábřeží mlh. Pozitivem přesto zůstává narušování lineárnosti. Otázkou je, zda je v tomto případě na místě, když divák zná od začátku konec a atmosféra i pŕes to že graduje, nemá ve finále čím překvapit (i tím, že se stále navrací do "reality" a přerušuje budouvanou atmosféru) Každopádně Jean Gabin je opět hodně silný a snímek stojí a padá hlavně na jeho přítomnosti. Tři hvězdy, uvidíme příště. You're the type women fall in love with . . . I'm the type that interests them. (15.04.2010)

Ak mi mal Le Jour se lève ukázať Carného cit pre vizuálnu stránku, pomocou cvičeného oka kameramana, čistého záberovania, klesajúcich poschodí a práce so svetlom a tieňom sa mu to podarilo. Ak mi mal ukázať typický príklad poetického realizmu, vďaka ťažkopádne vyrozprávanému, už tak banálnemu (resp. banálne podanému) melodramatickému príbehu, dojem z neho je jedným slovom unavený. Na thriller s prvkami neskoršieho žánru dokudrámy (perspektíva policajtov obkolesujúcich budovu, výpovede svedkov, zvolávanie posíl a rozháňanie davu) príliš dlhé a rozvláčne, na psychologický film, ktorý skúma príčiny v hrdinovom chovaní príliš málo prenikajúce do zákutí jeho mysle a pozadia osobnosti. Švihák Gabin to však našťastie utiahne z väčšej časti sám. 65% (11.02.2015)