Nábrežie hmiel

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Vizuálně je film perfektní, ponuré mlhy v okolí přístavu Le Havre jsou v souladu s názvem filmu, náladou i duševním stavem hrdinů. Gabin byl už ve svých 34 letech velkým hercem. Oceňovaná klasika přes výbornou atmosféru mne však tentokrát spíše zklamala, především absencí výrazného děje, ale třeba to bude napodruhé lepší. Trailer: http://www.dailymotion.com/video/x9du9s_quai-des-brumes-trailer-gabin-morga_shortfilms (20.11.2009)

Osobitá adaptace dobrodružného městského románu, cíleně redukující jeho děj ve prospěch líčení atmosféry. Příběh se tak mění v citlivou komunikaci osamocených bytostí s městem, nořícím se do mlhy gest, slov a obrazů, které znečitelňují tvary věcí a význam činů a postojů, jež by měly výmluvně reprezentovat. Téměř samostatně působící epizody, do nichž se filmové vyprávění rozpadá, se tak podobají drobným básním, obrazným a emotivním, které nepřestávají vyjevovat trpkou atmosféru přístavu, místa, na němž se i návrat přespříliš podobá odjezdu, aby se z něj mohl někdo těšit. (01.02.2014)

Klasické francouzské melodrama s prvky žánru noir o vojenském zběhovi, který se na své pouti setká s osudovou láskou a několika muži z okraje společnosti. Jejich střetnutí má pro něj fatální následky. Kvalitní kamera, špičkový Jean Gabin, který si už v té době vytvářel prostor pro to, aby se stal největší francouzskou mužskou hereckou hvězdou. Po dějové stránce ale poměrně nevýrazné. Michel Simon si střihl roli padoucha jako ze špatných antisemitských filmů, tedy odpovídá typu lakomého chlípného Žida. Celkový dojem: 65 %. (24.04.2010)

Tak už jsem začal doufat, že se mi od Carného něco bude líbit, protože začátek je fajn, dobře prokreslené postavy, tajemná mlha, putyka na okraji města pro místní zoufalce, tajemná kráska... Jenže celé je to nedotažené a u některých postav špatně pojaté. Třeba u obchodníka Zabela jsem až ve druhé polovině filmu pochopil jako že má být ošklivý a trpí tím. On totiž hned od vodní scény působí jako sympaťák - nebojí se místnímu mafiánkovi říct do očí svoje, má správně cynické průpovídky, nadsazuje umění a krásu nad zlo - a pak najednou je představen jako zrůda. Sorry, ale nefungovalo to, spíš jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Ostatně jsem nepochopil, proč mafiánek nejednal už při prvním profackování, protože pak to nedávalo smysl. Vůbec mi to přišlo, jako kdyby první polovinu filmu psal někdo jiný, než tu druhou polovinu. Protože psychologie postav se někam vytratí, cynické průpovídky zmizí, a stane se z toho jen ubrečené melodrama o jedné velké, ale nenaplněné lásce. Ó, jak nečekané! Zvláště u Carného a Préverta. Jako je to lepší než Brány noci, ale podobně neuvěřitelně podané, vlastně depresivní, nihilistické a co mne nejvíc vždy u těchto dvou zaráží, bez jakékoliv poetiky. A málem bych zapomněl, s knihou to v podstatě nemá nic společného, jak jinými postavami, tak zcela jiným zaměřením na určitou poetiku života na okraji. (15.10.2023)

Postava Jeana ( Jean Gabin ) je výborným spôsobom stvárnená drobnokresba pesimizmu. Vojenský zbeh je konfrontovaný so svojráznymi postavičkami nábrežia, hlavne mladou dievčinou, do ktorej sa zamiluje. Divák by očakával, že opätovaná láska bude na príťaž jeho plánom, opak je pravdou. Marcel Carné mnohokrát dostával svoje postavy pred neriešiteľné problémy a ak už aj mali pocit, že ich vyriešili, napokon bolo všetko inak. (09.04.2010)