Creepshow: Plíživý děs

Původní Creepshow si v lecčem zadal s geniálními Tales From the Crypt a bavil, kdežto jeho pokračování se jen neohrabaně vleče, osekané o veškeré gore, humor a bez romerovského šarmu. Nebýt povídky The Raft a několika zábavných cameí, nebylo by na něm zajímavé prakticky nic. To už raději někde vyhrabu svoje staré Eerie přečtu si je aspoň třikrát. (30.05.2009)

Film som prvýkrát videl na VHS, ešte niekedy v 97-om (?), ako mladé ucho. Prvá poviedka o indiánovi bola vtedy pre mňa kvalitné postrašenie a nikdy som nič podobného nevidel (v dnešných časoch to viac-menej pokračuje - živé vraždiace sochy - no uznajte, s tým sa moc nestretávame...) a preto by som jej už v tej dobe dal solídnych 80%. Následne ma v druhej poviedke na rafte šokovala tá "ropná" mäsožravá škvrna, ktorú som tam nečakal a dodnes si vždy na ňu spomeniem, keď som niekde pri jazere - 90%. Tretia o zrazenom cestárovi mala v tom čase - vzhľadom k môjmu veku - na mňa už príliš silné gore a dosť nerád som na ňu spomínal - čiže z rešpektu detto 80%. Dnes po rokoch som si to opäť pozrel na DVD a každej by poviedke by som ubral 10-15% a smelo zostal na 4*, ale keďže prvý-dojem z detských čias bol taký, aký bol, zaokrúhľujem hore. (03.06.2022)

Jinak ten nejzajímavější příběh vyšel i u nás pod názvem Prám 2x, ve sbírkách Hodina děsu(1992)a Mlha (2007). Povídka je samozřejmě ještě o něco lepší a s tou skrvrnou si mohli aspoň trochu víc pohrát aby nevypadala jako kus igelitu v rybářský síti. V samotné povídce své oběti dokáže dokonce přitahovat nějakými hypnotickými duhovými barvami.Další dvě povídky jsou ale podprůměrné jak námětem, tak zpracováním.... škoda. (18.06.2006)

Ani spojení takových jmen jako Stephen King a George A. Romero nedokázalo tyto tři povídky povznést na něco výjimečného. Mezi jednotlivými povídkami nás provází chlapec Billy a jakýsi rozvozce novin (částečně animovaní, částečně hraní). Povídky Náčelník dřevěná hlava a Stopař bohužel neznám. :-( První povídka o oživlém dřevěném indiánovi se neuvěřitelně vleče a když už se konečně začne něco dít, tak zjistíte, že je konec. Druhá povídka Vor se vcelku drží literární předlohy Prám (Mlha), ale konec je trochu jiný (na to už jsme u zpracování Kingovek ale zvyklí). Jen škoda, že se režisér nevyřádil podobně jako King v umírání svalocha Dekea… Mě se osobně nejvíc líbila třetí povídka, ve které si vystřihl malou roličku řidiče náklaďáku samotný mistr King a za postelí na poličce leží dokonce i jeho IT. I když tento povídkový film moc hrůzy nenahání, poslední povídka je alespoň trochu morbidní a zábavná…vždycky, když si vzpomenu na Plíživý děs, vybaví se mi „Díky za svezení, dámo“ (23.02.2010)

Na Plíživém děsu je nejhodnotnější literární nápad Stephena Kinga, tzn. záplatka resp. pointa jednotlivých povídek. Romerův scénář Kingovy povídky více méně mechanicky převádí do filmové podoby a nic podstatného nepřidává, no a tuctová režie Michaela Gornicka je ten prvek, který film znehodnocuje, protože je jednoduše nenápaditá a nabídnutou šanci nedokáže zpracovat. Chybí tady skutečná hororová atmosféra, práce s detailem, se zvukem a kamerou. Tři hvězdičky nakonec zachraňuje nadhled, který je obsažený především v ironicky laděných animovaných pasážích, které spojují jednotlivé povídky a tvoří i jejich apendix. Mohla by to být nakonec kvalitní hororová komedie, kdyby tvůrci jednotlivé povídky odlehčili větším množstvím takových momentů, jako bylo odkrknutí na konci druhé povídky s názvem Prám. Ve srovnání s Kingem je vidět, jak je film ošizený. Tam, kde si King dokáže na celé jedné stránce textu pohrát se smrtí jednoho ze svých hrdinů, tam uspěchaní tvůrci Plíživého děsu jeho konec odbydou třísekundovým záběrem. Celkový dojem: 50 %. (28.05.2009)