Creepshow: Plíživý děs

Na Plíživém děsu je nejhodnotnější literární nápad Stephena Kinga, tzn. záplatka resp. pointa jednotlivých povídek. Romerův scénář Kingovy povídky více méně mechanicky převádí do filmové podoby a nic podstatného nepřidává, no a tuctová režie Michaela Gornicka je ten prvek, který film znehodnocuje, protože je jednoduše nenápaditá a nabídnutou šanci nedokáže zpracovat. Chybí tady skutečná hororová atmosféra, práce s detailem, se zvukem a kamerou. Tři hvězdičky nakonec zachraňuje nadhled, který je obsažený především v ironicky laděných animovaných pasážích, které spojují jednotlivé povídky a tvoří i jejich apendix. Mohla by to být nakonec kvalitní hororová komedie, kdyby tvůrci jednotlivé povídky odlehčili větším množstvím takových momentů, jako bylo odkrknutí na konci druhé povídky s názvem Prám. Ve srovnání s Kingem je vidět, jak je film ošizený. Tam, kde si King dokáže na celé jedné stránce textu pohrát se smrtí jednoho ze svých hrdinů, tam uspěchaní tvůrci Plíživého děsu jeho konec odbydou třísekundovým záběrem. Celkový dojem: 50 %. (28.05.2009)

Ani spojení takových jmen jako Stephen King a George A. Romero nedokázalo tyto tři povídky povznést na něco výjimečného. Mezi jednotlivými povídkami nás provází chlapec Billy a jakýsi rozvozce novin (částečně animovaní, částečně hraní). Povídky Náčelník dřevěná hlava a Stopař bohužel neznám. :-( První povídka o oživlém dřevěném indiánovi se neuvěřitelně vleče a když už se konečně začne něco dít, tak zjistíte, že je konec. Druhá povídka Vor se vcelku drží literární předlohy Prám (Mlha), ale konec je trochu jiný (na to už jsme u zpracování Kingovek ale zvyklí). Jen škoda, že se režisér nevyřádil podobně jako King v umírání svalocha Dekea… Mě se osobně nejvíc líbila třetí povídka, ve které si vystřihl malou roličku řidiče náklaďáku samotný mistr King a za postelí na poličce leží dokonce i jeho IT. I když tento povídkový film moc hrůzy nenahání, poslední povídka je alespoň trochu morbidní a zábavná…vždycky, když si vzpomenu na Plíživý děs, vybaví se mi „Díky za svezení, dámo“ (23.02.2010)

Tohle dílo je opravdu velice špatné. O nějaké kvalitě se nedá vůbec mluvit. Creepshow 2 připomíná spíše epizody ze seriálu Věřte nevěřte, než film, na který bychom se měli běžně dívat. Na horor to není ani trochu strašidelné, ba co hůře, zde se nedá mluvit ani o nějakém napětí. Příběh o partě dospívajících (samozřejmě ztvárněna neherci), která narazí při koupaní na plavající igelit, který je začne jednoho po druhém požírat postrádá snad vše, co by měl dobrý horor mít, i když ten závěr je naprosto dokonalý, povedl se a docela dokázal i pobavit. Povídka o dřevěném indiánovi, který se rozhodně povraždit zločince není o moc lepší a ještě k tomu jí schází vtipnost. Jediné co bych tak trochu dokázal ocenit jsou animované pasáže spojující všechny příběhy a zejména samotný začátek, maska toho muže mě opravdu rozesmála. 30% (02.05.2006)

Největší problém tkví v rozdílné kvalitě jednotlivých povídek. První povídka o pomstě dřevěné indiánské sochy je hodně mdlá, dost se vleče a vše je v ní očekávané. Druhá povídka o jezeru, v němž je, kdoví proč, koupání zakázáno, je nejzdařilejší a třetí povídka o neodbytném pasažérovi, který pronáší stále jednu větu "Dík za svezení, paní", je tak mile pitomá, až má něco do sebe. Film sice netvoří kompaktní celek, ale v jednotlivostech zaujme. 60% (29.10.2009)

Jo, tohle si ještě živě pamatuju ze základky, kdy jsme na to často koukali kvůli nahým prsům v prostřední povídce. Opět spolupráce Kinga (podle jeho povídek) a Romera (scénář). Oproti první Creepshow, jsou tu povídky jen tři, což umožnilo jejich větší propracovanost. První povídka o dřevěném indiánovi je taková nic moc (i když smrt šípy je docela lahůdka), na rozjezd to i ujde. Zato druhá (Raft - o nějakém svinstvu požírajícím plavce) a třetí (Stopař - o stopaři, kterej chce mermomocí poděkovat za svezení a nezabrání mu v tom ani dvojité přejetí autem) povídka jsou horory jak mají být, obzvláště ta poslední je místy docela nechutná. Samozřejmě Stephen King v roli řidiče kamionu nesmí chybět. (25.01.2009)