Creepshow: Plíživý děs

Krapet horší než jednička, první dva příběhy celkem průměrné, i když nápad to byl dobrý. Asi jsem tu jediný, komu se líbila, aspoň ze začátku poslední povídka, stopař. Její největší chybou byl závěr, kdy našel manžel ženskou v garáži a měla u sebe ceduli toho stopaře. Do té doby to mohlo působit pouze psychologicky, tj. že ženu nepronásledoval sražený stopař, ale pouze výčitka svědomí. A rozhodně si troufám tvrdit, že se chovala celkem uvěřitelně. Díky této poslední si film polepšil na 50%. (30.05.2008)

Jo, tohle si ještě živě pamatuju ze základky, kdy jsme na to často koukali kvůli nahým prsům v prostřední povídce. Opět spolupráce Kinga (podle jeho povídek) a Romera (scénář). Oproti první Creepshow, jsou tu povídky jen tři, což umožnilo jejich větší propracovanost. První povídka o dřevěném indiánovi je taková nic moc (i když smrt šípy je docela lahůdka), na rozjezd to i ujde. Zato druhá (Raft - o nějakém svinstvu požírajícím plavce) a třetí (Stopař - o stopaři, kterej chce mermomocí poděkovat za svezení a nezabrání mu v tom ani dvojité přejetí autem) povídka jsou horory jak mají být, obzvláště ta poslední je místy docela nechutná. Samozřejmě Stephen King v roli řidiče kamionu nesmí chybět. (25.01.2009)

Nevím co to tu všichni plácají, první povídka byla hrozná, až trapná, naprosto předvídatelná a jen ty nakečupovaný smrti na konci nestály za starou bačkoru. Druhá povídka byla zas nečekaně pitomá, ale nápadité a zábavné plovoucí bahno mě konečně trošku přesvědčilo o škodlivosti člověka na životní prostředí:)) No a třetí byla naprostá bomba, smáli jsme se snad bez přestání od té ošidné nehody, a asi navždycky si budu pamatovat nejneodbytnějšího a neméně nadšeného stopaře s jeho památně neodbytnou větou: Díííky za svezení dáámo, díííky, díííky :D :D :D (19.12.2013)

Tentokrát jen tři příběhy značně béčkovitého rázu na motivy Kingových povídek. První o mstící se oživlé soše indiána je celkem nudná. Zato zbylé dvě mají grády a opravdový punc béčka jakse patří. Jejich společným kladem je samozřejmě že se neberou vážně a také skvělé masky. Druhá vypráví o vraždící skvrně na jezeře. Samozřejmě tam zavítá parta pubertáků, kteří si jdou zaplavat a poté, co odpočívají na opuštěnem voru uprostřed jezera, jde skvrna na věc. Třetí story popisuje co by se Vám mohlo stát, když zajedete stopaře a ujedete z místa činu. A není to hezké vyprávění. Celkově pořád velice dobrá oddechovka, která ale na svého staršího bratříčka ani zdaleka nemá. (20.09.2006)

Na Plíživém děsu je nejhodnotnější literární nápad Stephena Kinga, tzn. záplatka resp. pointa jednotlivých povídek. Romerův scénář Kingovy povídky více méně mechanicky převádí do filmové podoby a nic podstatného nepřidává, no a tuctová režie Michaela Gornicka je ten prvek, který film znehodnocuje, protože je jednoduše nenápaditá a nabídnutou šanci nedokáže zpracovat. Chybí tady skutečná hororová atmosféra, práce s detailem, se zvukem a kamerou. Tři hvězdičky nakonec zachraňuje nadhled, který je obsažený především v ironicky laděných animovaných pasážích, které spojují jednotlivé povídky a tvoří i jejich apendix. Mohla by to být nakonec kvalitní hororová komedie, kdyby tvůrci jednotlivé povídky odlehčili větším množstvím takových momentů, jako bylo odkrknutí na konci druhé povídky s názvem Prám. Ve srovnání s Kingem je vidět, jak je film ošizený. Tam, kde si King dokáže na celé jedné stránce textu pohrát se smrtí jednoho ze svých hrdinů, tam uspěchaní tvůrci Plíživého děsu jeho konec odbydou třísekundovým záběrem. Celkový dojem: 50 %. (28.05.2009)