Daj si pozor, La Tour!

Už druhý "historický" francúzsky film z 50tych rokov tento týždeň a zhodou okolností zase Jean Marais. Musím iba zopakovať, že vznik novej vlny je iba logickým vyústením vzbury proti podobnej kinematografii a ja sa vôbec pri jej schematickosti a plochosti nečudujem. Že to bolo určené francúzskym ženám vtedajšej doby je v poriadku, dnes mi bohužiaľ väčšina týchto nenáročných filmíkov pripadá značne archaická. A Marais mi je nesympatický. (15.12.2013)

Dobrodružný kočkopes 1)  nabízí místy dost ujetý děj, podobně laděné dialogy, občasné historické (např. Marie Terezie) i logické (např. prokázání totožnosti Filipovy dcery) nesmysly a celkově (zvláště ve druhé trochu akčnější polovině) slabší, pravda, nicméně ucházející zábavu._____ 2)  44letý Jean Marais měl pěkně udělaný hrudník, ale to z něho mého oblíbeného herce neudělá. Prostě mě eroticky neoslovuje. Ne každý gay se mi musí líbit._____ 3)  Zato 13letý doslova okouzlující Jean-Pierre Léaud (kluk Pierot) ve své filmové prvotině ukázal nejen herecký talent, ale i šarm a jiskru, tak typické pro jeho další hereckou kariéru._____ 4)  Věk protagonistů uvádím k roku natáčení - 1957._____ 5)  Natáčelo se v Jugoslávii ve spolupráci s jugoslávskou armádou. Dvě italské továrny ušily na 10 000 kostýmů. (20.05.2023)

Po delší době jsem si oživil tenhle film a tentokrát mě zaujalo, jak úsměvně je v daném žánru dokazování identity osob, kdy jeden druhému řekne, že třetí se jmenuje XY a bez fotek a dokladů nutno spoléhat pouze na "čestné slovo" - viz například rozhovor: "Filipova dcera je vězněna tady dole v kobce." - "Tomu nemohu uvěřit." - "Pojďte se mnou a uvidíte", no co je toto za průkazní materiál?:-) Úsměvná je i vsuvka s Marií Terezií, o níž je známo, že se šestnácti dětma byla dvacet let permanentně těhotná ve Vídni, zatímco tady z ní udělali šviháckou vojandu v polním ležení. Nicméně, přes tyto a další výhrady (ech, do Maraise se zamiluje dívenka o třicet let mladší?... pedofil jeden!) se mi tohle prostě líbí, má to spád. (07.12.2011)

Jeden z těch dobrých francouzských dobrodružně historických filmů. Hodně, ale opravdu hodně, mi to připomínalo Hrbáče rovněž s Maraisem. A to nejen dějem, ale i atmosférou. Pravda, je tu pár nedokonalostí, ke kterým patří i trošku odbytý konec a po nějaké době jednotvárnější děj, ale to se s Maraisovým charismatem dá snadno odpustit. Výprava je, jako v té době u většiny francouzských historických snímků, nejednotvárná a docela pěkná. Film sice spěje k rychlému a předvídatelnému konci rychlou a předvídatelnou způsobou, ale přesto je to zábavné. A i těch několik lidských figurek (policajt, měšťani) je dobře propracováno a očividně zahráno s gustem. (15.12.2006)

Laciná kostýmní podívaná, která byla vyšumělá už v době svého vzniku: výprava chudičká, Jan Marais obstarožní a vtip nebo esprit bys z toho nevydoloval, ani kdybys do toho píchl kordem. Celé je to hrozně naivní a hloupoučké, ze služky se stane bohatá vévodkyně jen tím, že někdo někde zaslechl, že je snad možná levobočkem právě zesnulého vévody – a všichni tomu hned věří. To musela být úžasně důvěřivá doba. La Toure a jeho divadelní skvadra předvádějí na jevišti nejnudnější nepochopitelnou pantomimu, která má být vtipná, ale místo toho je předlouhá. A závěrečné padnutí dívky do La Tourovy náruče se dá zdůvodnit jen tím, že utrpěla těžký psychický šok. SHRNUTÍ: Omšelý trubadůr už nezabrnká ani na rozvrzanou mandolínu. (15.05.2023)