V zajatí démonov 2

Conjuring 2 aneb Espresso lungo taky chutná pokaždé stejně. Marilyn Manson si nasadil klerikální hábit a vyrazil bez Mikuláše a anděla nadělovat uhlí. A docela ho nasírá, když známe jeho skutečné jméno a ne jen pseudonym. Starobylá filmařina triumfuje a mě by zajímalo, kolik jsem spálil kalorií. A proč ten hábit? A proč byl Marilyn tak zlej? Možná proto, že mu nezahráli jeho písničky, ale Elvise a Bee Gees. Wanův styl se prostě neokouká, bude-li mít silný příběh. (27.12.2016)

Škoda, že si Wan tak strašně ulehčuje práci zbytečnými „baf-lekačkami“ a „strach“ je v divákovi vyvoláván pouze extrémně hlasitými akustickými efekty, namísto toho, aby si tvůrci pohráli s jeho fantazií (já vím, to píšu vždycky). Zamrzí to zvlášť, když je jasně patrné, že režisér umí hutnou atmosféru budovat i jinak, ale bohužel tomu nedává průchod. Každopádně musím ocenit pěkný výběr exteriérů a důraz na detail. Škoda zbytečně dlouhé stopáže. Očekávání byla víceméně naplněna, třetí hvězda čistě za kino (obávám se, že doma by to ani zdaleka tak nefungovalo). PS: zatím budu čekat na seriál, který mi pěkně naservíruje příběhy všech těch věciček ze skladu Warrenových. (08.08.2016)

Big bloody mouse or big bloody hoax? Ani jedno, vy skeptici! Kde je Spookie Wan, tam poctivě straší.. Pravda ty postupy nejsou nějak extra originální (asi jako když slyšíte ve filmu The Clash jako londýnské intro), ale když on všechny ty špatně namazané panty, dětské chichotání, sami se pohybující hračky i všemožné jump scare aktivity (ač zkušení vědí, že když se kamera za pár sekund vrací na místo, kde před chvílí nic gatě do hněda zabarvujícího nebylo, tak tam nyní něco takového bude) zvládá způsobem, který hororoví fandové, hledající děs jinde než v lázních krvavé explicity, chtě nechtě musí ocenit. Akorát nevím, jestli byla překvapivější na žánr poněkud nestandardní délka a nebo to, že jednou z nejsilnějších scén v hororovém filmu je písnička od Elvise.. Škoda jen a teď trochu vyzrazuji, že o Warrenovi, kteří nemohli dlouho přijít na jméno démona a přitom ho měli v Americe všude po domě poskládané z písmen, se informovaný divák nemůže vůbec bát a nasraná řádová sestra se vrací do pekla za patnáct sekund včetně zabalení zubního kartáčku a pyžama.. I přes tu chválu mám však pocit, že haunted house je už pro Wana terminologií našich nepřizpůsobivých spoluobčanů „vybydlený“ a měl by popřemýšlet o změně původu a podstaty děsu ve svých filmech. Jen tu změnu nedělat nějak rychle a zběsile.. (20.06.2016)

V zajetí mainstreamu. Úplně to samé jako jednička, takže v řemeslně takřka bezchybném hávu zabalené duchařské klišé, kde se nestane nic opravdu zajímavého. Žádné pnutí, žádný nečekaný zvrat, ani žádná extra zajímavá lekačka (lekačky tam jsou, a funkční, ale je to taková ta klasika, nic hravého). Zblízka navíc duchové vypadají dost chabě, nejstrašidelnější mi přišla ta jeptiščina malba. Trvá to zcela zbytečně přes dvě hodiny, což vzhledem k prostotě toho všeho je úplně neadekvátní. Snaha o budování divákova strachu o postavu Eda Warrena přichází vniveč, protože po zkušenosti z minula, kdy se ve výsledku nikomu nic nestalo, je jasné, že se nikomu nestane nic ani tentokrát. Zkrátka takový bezpečný hororový přístav, což je přesně to, co by horor být neměl. Lidem neschopným docenit horory nezávislé, umělecky cennější, hororově ostřejší a divácky náročnější (ťuk, ťuk, ťuk) lze ale bez váhání doporučit, studiový horor bohužel v současnu nic lepšího nenabízí. Napoprvý by mě to bavilo hodně, ale tohle je už, počítám-li Insidiousy, Wanova čtvrtá zastávka v duchařském baráku, a to je prostě moc. Propříště zachovat žánr, ale obměnit subžánr, prosím. (09.06.2016)

Mistr recyklace Wan mě svou hororovou derniérou neskutečně překvapil a musím konstatovat, že se bezpochyby jedná o jeho nejlepší horor od doby Insidious. Na V zajetí démonů 2 sice znovu aplikoval svou rigidní hororovou šablonu, podle které jsou všechny jeho kousky jako přes kopírák natáčeny, ale tentokrát je celkové vyznění nečekaně úplně jiné, mnohem hororovější. Přestože se Wan místy opět neubránil zcela nepatřičným humorným odlehčením daných situací a jeho, pro mě již zcela předvídatelné, lekačky na mě zkrátka neučinkovaly, tak se ve výsledku jednalo o řemeslně skvěle zvládnutý horor, na kterém oceňuji zejména opravdu vynikající atmosféru, která o třídu převýšila tu z Insidious 2 i V zajetí démonů. Jakožto hororový expert tedy uděluji silné 4 hvězdy a tleskám této Wanově důstojné hororové rozlučce. (11.06.2016)