V zajatí démonov 2

Do teď jsem s wanovinama neměl problém, tedy žádná velká vášeň (hlavně mě fascinuje, jak mi všechny splývají a po pár dnech si z nich už prakticky nic nevybavím), ale slušnej řemeslnej standard, co rozhodně neurazí. Ale tohle mě od začátku do konce nesnesitelně nudilo, prostě x-tá wanovská várka nejokoukanějších duchařských klišé s řiďounkým příběhem (pod filmem jsou podepsaní čtyři (!) scénáristi) a přepálenou stopáží. Strašících scén tam sice bylo požehnaně, ale jedna jako druhá, žádné překvapení, ani lekačky na mě nefungovaly (což beru spíš jako plus, protože je nesnáším) a bylo utrpení vidět moje oblíbené herce, jak zoufale nemají co hrát. Nejlepší scéna - hraní Elvise na kytaru - paradoxně není hororová. (01.09.2016)

Zhruba stejně dobrý jako jednička. V prvním díle mi sice byla asi o trochu sympatičtější ta šikanovaná rodina, ale duo Patrick Wilson / Vera Farmiga si stejně krade film pro sebe. Atmosféra funguje, líbí se mi Wanovo použití dobový hudby v daný době a lekačky fungujou (akorát jsem čekal větší finále s Valakem). Kvalitni horor. (03.07.2016)

Druhý diel mi prišiel o niečo lepšie zvládnutý ako predchádzajúci, možno je to dané ale aj tým, že zasadením do Anglicka a spočiatku dvoma dejovými líniami sa snaží aj od toho prvého odlíšiť. Odlišuje sa aj dramaturgiou, Warrenovci sa do hry zapájajú až v polovici filmu a my tušíme, že obe dejové línie sa pretnú aj napriek tomu, že tomu pre postavy nič nenasvedčuje. Ak sa nad tým zamyslíme, tak prvá hodina by sa z hľadiska informácií bez problémov vtlačila aj do klasickej expozície, avšak je pôsobivejšia. Samozrejme preto, že vidíme iba náznaky, tempo je pomalé a napätie sa stupňuje a scéna častokrát neskončí ani ľakačkou. Druhú polovicu nech radšej vynechajú diváci, ktorí zastávajú názor, že čo nevidíme, toho sa aj najviac bojíme. Akoby film točili dvaja režiséri. (30.07.2024)

Wan jede po tisící stejnou notu, ale struny umí napnout pořád famózně, i když k tomu používá stále stejný skřipec a vlastně je vám trochu stydno, že mu to pořád žerete („My home!“). Což platí o první polovině. Ta druhá je trochu zmatený scénáristický bordel, kde nadvládu nadpozemského dětského castingu ukončí hrátky s triky a vypravěčská nerozvážnost. První díl je dramaturgicky sevřenější, byť vypraví vlastně o tom samém. (09.06.2016)

Sto třiceti minutové rutinní žánrové přešlapování na místě, navíc na místě již důkladně udusaném tisícem a jedním filmem o tomtéž (a to doslova; Enfield není zpracován poprvé) i v témže stylu a lépe (a také hůře, to zase ne že ne). Wan má sice řemeslo v paži, ale přesto se nevyvaruje přílišného avizování lekaček (což je jeho již letitý a opakující se problém) čili namísto malé dušičky máte zdvižené obočí "jak si sakra myslí, že mu na to ještě někdo skočí". Navíc olbřímí stopáž uměle vycpává dalším svým zlozvykem; a to sice nevhodnou přeplácaností "jedno přes druhé", kdy chybělo snad již jen, aby na scénu krom démona, strašáka z dětské říkanky, posedlého děcka a poltergeista dorazili i klaun, Ash s motorovkou či Lovci duchů. Na druhou stranu to krom výtečné řemeslné stránky má solidní tempo a několik skvostných pasáží, které to přeci jen drží nad vodou čili ve výsledku Wanův standard, jenom tentokrát o poznání delší a upřímně, kdy naposledy bylo v kinech pokračování horroru, které přes veškerá svá ale je kvalitním filmem? (09.06.2016)