V zajatí démonov 2

Tak jako každý úspěšný film si žádá pokračování, tak se dočkal i Conjurning. Po skvělé jedničce, přichází ještě lepší dvojka. Pustil jsem si film hezky večer. Ležel jsem a ani nedýchal, jak hutná byla ta atmosféra. Někdo na mě z pod postele v tu chvíli máknout, tak jsem se zaručeně posral. James Wan je novým Mistrem děsu. Opět totiž ukazuje, že umí. A když se vydařil první díl, proč ne druhý. A když je druhý lepší než první, stává se to velmi mocným. Za pár let to bude legendární počin, stejně jako mnoho snímků předtím. Kde pokračování, bylo lepší než původní film. Je to mysteriozní, je to brutální, je to děsivé, je to nervy drásající a tak temné. A vlastně naprosto dokonalé. (05.07.2016)

V zajetí mainstreamu. Úplně to samé jako jednička, takže v řemeslně takřka bezchybném hávu zabalené duchařské klišé, kde se nestane nic opravdu zajímavého. Žádné pnutí, žádný nečekaný zvrat, ani žádná extra zajímavá lekačka (lekačky tam jsou, a funkční, ale je to taková ta klasika, nic hravého). Zblízka navíc duchové vypadají dost chabě, nejstrašidelnější mi přišla ta jeptiščina malba. Trvá to zcela zbytečně přes dvě hodiny, což vzhledem k prostotě toho všeho je úplně neadekvátní. Snaha o budování divákova strachu o postavu Eda Warrena přichází vniveč, protože po zkušenosti z minula, kdy se ve výsledku nikomu nic nestalo, je jasné, že se nikomu nestane nic ani tentokrát. Zkrátka takový bezpečný hororový přístav, což je přesně to, co by horor být neměl. Lidem neschopným docenit horory nezávislé, umělecky cennější, hororově ostřejší a divácky náročnější (ťuk, ťuk, ťuk) lze ale bez váhání doporučit, studiový horor bohužel v současnu nic lepšího nenabízí. Napoprvý by mě to bavilo hodně, ale tohle je už, počítám-li Insidiousy, Wanova čtvrtá zastávka v duchařském baráku, a to je prostě moc. Propříště zachovat žánr, ale obměnit subžánr, prosím. (09.06.2016)

Wan jede po tisící stejnou notu, ale struny umí napnout pořád famózně, i když k tomu používá stále stejný skřipec a vlastně je vám trochu stydno, že mu to pořád žerete („My home!“). Což platí o první polovině. Ta druhá je trochu zmatený scénáristický bordel, kde nadvládu nadpozemského dětského castingu ukončí hrátky s triky a vypravěčská nerozvážnost. První díl je dramaturgicky sevřenější, byť vypraví vlastně o tom samém. (09.06.2016)

Když si na začátku všeho uříznete půlku čerstvě grilovanýho kuřete s tím, že ho v průběhu budete udlabovat a v závěru zjistíte, že je pořád celý! Ano, James Wan vrací horor tam, kde byl před třiceti čtyřiceti lety - do dob Poltergeista, Věci, Osvícení nebo Přichází satan. To, že jeho filmům chybí originalita a že využívá stále stejný postupy a klišé, dokáže dokonale kompenzovat formou a prací s napětím, kamerou, herci, hudbou a světlem, přičemž tady je evidentní i slušnej scénář (právě tak tomu bylo i kdysi). I kdyby mělo pod jeho vedením vzniknout dalších deset dílů, budu mu to pořád žrát! (04.09.2016)

No ty krávo... Honza Wan mi dluží trenky, protože tohle už nikdo nevypere. Nechci nikomu kecat do života, ale dva dny před projekcí stojí za to hlídat si jídelníček a manikůru klidně přeložte na další měsíc. Rozdíl mezi hororem a hororem od Wana není ten, že by do nich Wan dával něco suprnovýho, on prostě jen ví, jak se to dělá. A já už naštěstí taky, takže příští jeho film budu sedět na kýblu. (10.09.2017)