Železná maska

Sebeparodický dobrodružný historický film, který nevím jak tenkrát, ale dnes už potřebuje vstřícně naladěného diváka, protože těch scénářem připravených náhod, aby se mohlo nějak aspoň trochu smysluplně hrát dál, je tu přece jen příliš. Kdo má rád vážněji pojaté Maraisovy role v podobných filmech, bude poněkud vyveden z míry. Ale dá se to přijmout. (14.03.2012)

Velmi vtipné zpracování mnohokrát (více či méně úspěšně) opakovaného příběhu. Navíc je tam takřka americký happy-end, ke kterému se dojde skrze francouzskou logiku. D´Artagnana si sice nepředstavuji jako Jeana Maraise, ale nikterak mi nevadil a jeho svádění Mme de Chaulnes působilo vskutku komicky. Z televize doslova vystupovaly syté barvy francouzských filmů ze šedesátých let a já obdivovala nejeden nádherný kostým. Nakonec jsem zůstala spokojená, protože jsem za dobu strávenou u celkem zábavného filmu spatřila několik přenádherných úsměvů Jeana Rocheforta, a to mi ke štěstí úplně stačí :). (17.02.2008)

Jako správný a po dobrodružství lačný kluk, jsem i já přelouskal několik Dumasových literárních výtvorů. Napětí a romantika galantního dobrodružství jsou předností těch mnoha jeho knih. A půvab neschází ani této filmové adaptaci. Adaptace je pečlivá ve svém způsobu podání a přiblížení tehdejšího společenského prostředí. Je to hravé, je to odhodlané, je to odlehčené, je to impulsivní. Nechybí napětí a majestátní gesta lásky a cti, ty správné ingredience romantického dobrodružství. A historická legenda, s nekompromisní mocenskou zákulisní hrou, ožívá v jedné ze svých mnoha zpracovaných podob. Stěžejní dvojroli lehkomyslného i státnicky zodpovědného francouzského krále Louise XIV a jeho po svobodě dychtícího bratra Henriho příjemně sehrál Jean-François Poron. V prvním případě si užívá života, v tom druhém po prostých krásách života především touží. Ale ani výměna rolí není tím nejlepším řešením zapeklitých životních osudů. Hvězdou filmu je kapitán králových mušketýrů Charles d'Artagnan (sympatický Jean Marais), svědomitý vykonavatel důležitých státnických úkolů a neúnavný sexuální loudil. Nesnáší odpor a přerušování svých namlouvacích her. Horlivě padá k nohám krásných žen a chápe se meče při pocitu potírání nespravedlností. Výraznou postavou je bezstarostný a rozverný zloděj Lastreaumont (dobrý Jean Rochefort), ochotný pomocník Henriho s nejlepším konečným řešením pro všechny zúčastněné strany. Další výraznou složkou filmu jsou spanilé ženy v osudech mužských dějin. Je zde lehkonohá, rozšafná a veselá Lastreaumontova oddaná ctitelka Marion (půvabná Sylva Koscina). Je zde romantická idealistka, dcera velitele ostrovního vězení s tajemstvím a Henriho obdivovatelka Isabelle de Saint-Mars (neméně půvabná Claudine Auger). A také aristokratka se slabostí pro d'Artagnanovské lichotky paní de Chaulmes (šarmantní Giselle Pascal). Z dalších rolí: tvrdý zákulisní hráč a elegantní loutkář v mocenské hře markýz De Vaudreuil (Philippe Lemaire), nešťastný a přeložený velitel ostrovního vězení a baron de Saint-Mars (Noël Roquevert), ctihodná francouzská královna a matka královských dvojčat Anna Rakouská (Germaine Montero), francouzský kardinál a úspěšný státnický zákulisní vyjednávač Mazarin (zajímavý Enrico Maria Salerno), francouzský vojevůdce a tvůrce monumentálních bitev maršál de Turenne (hravý Jean Davy), či neschopný a podlézavý Isabellin ctitel pan Renaud de Lourmes (Jean Lara). Francouzská kinematografie vyprodukovalo mnoho hravých historických komedií. A i tato je zárukou příjemné zábavy, byť není jedinečným dílem. Ale ta lehká hravost, vtipný nadhled i konečné vyústění všech snah přeci jen dokáží ve výsledku okouzlit čistým dobrodružstvím pravých mužů do té správně potřebné míry. (17.08.2016)

Muž se železnou maskou stokrát jinak ... Správně fanfarónská i správně lehkovážná parodie s galantním d'Artagnanem v podání charismatického Jeana Maraise, který roztomile (a řekla bych, že i s potěšením) zesměšňuje sám sebe. Jen míra naivity místy zlehka překračuje únosnou mez a děj v těch okamžicích ztrácí jistotu a s ní i jiskru a eleganci, ale i tak se jedná o nadprůměrně zábavnou hříčku ze staré dobré Francie ... 3,5* (14.03.2012)

Takto podobně vypadala většina románů Alexandra Dumase, Paula Févala či Eugena Sue. Logika utekla na konec světa a žezlo přejal barvitý děj s náhodou jako hlavním hybatelem děje. Marais prokazuje, že zahraje i fanfaronského gaskoňce v letech - chraplavě kleje a neustále kecá a kecá (je to přece šlechtic ze zapadákova). Škoda, že občas souboje připomínají Spencera s Hillem - hlavně ta ke konci na starém zámku. Ale Maraisovo závěrečné vyznání při souboji je neodolatelné. A pokud si mám vybrat mezi českou lidovostí reprezentovanou Troškovými filmy a francouzským šermířským dobrodružstvím pro lid, Francie vyhrává na plné čáře. (18.12.2009)