Na lane

Kdyby The Walk natočil Zemeckis jako Stone The Doors, bylo by to o nakažlivé vášni, díky níž máte chuť se zvednout a aspoň něco krásně rozbít. Zemeckisovu poklonu deklasuje nejen moderování od Sochy svobody, nejde z toho správná sexy energie a už teď se mi to scvrkává na modré oči výstavního králíka a monumentální Dvojčata, která už tu nejsou. (08.01.2016)

Muže na laně jsem dosti odkládal a pustil si jej až ve chvíli, kdy - dalo by se říci - došla bída na chudáky a já neměl v hledáčku jiný snímek. A dojmy? Nelitoval jsem. Sice v některých pasážích je film nudnější a odvést svoji pozornost od sledování není právě složité, avšak jako ukázka cesty za svým snem a touze po překonávání sama sebe, je Zemeckisův počin vskutku povedený. Jakožto pocta "zesnulým" dvojčatům je Muž na laně jedinečný. Ocenit je třeba nejen herecký výkon Josepha Gordon-Levitta, ale též zdařilé triky. (26.08.2016)

110 pater nad zemí procházející se mladík, se kterým není něco evidentně v pořádku. Silvestriho monumentární soundtrack dává tušit, že žabožrout, ladně se procházející po ocelovém laně, je ze svého skutku unešený a umně se ten samý pocit daří prodat divákům. Pro někoho může být Návrat do Budoucnosti Spielbergova zásluha, Forrest Gump souhrou všech možných i nemožných náhod a Polární expres novátorskou báchorkou, pouze co se týče technologické stránky. The Walk je však úplně někde jinde. Je živoucím důkazem přizpůsobibosti a vznešenosti herectví Josepha Gordona-Levitta, poctou a pochopením Filippa Petita a v neposlední řadě režijním koncertem Roberta Zemeckise, který dokázal v podstatě z komorního námětu vytvořit film s přesahem, který díky jeho smyslnému pojetí a kajícnosti dosahující hranic podrobení magičnem, dokáže zaujmout širokou věkovou kategorii. Bohužel zájem veřejnosti není natolik velký, jak by si Robertův umělecký comeback zasloužil, nic to však nemění na skutečnosti, že podobně strhující feel good film jsme od něj od Forrestových dob neviděli. Shrnuto a tučně podtrženo, velice by mě zajímalo, jak by vypadal dnešní Návrat do budoucnosti, jelikož co se týče trikařského hlediska, člověk ve 3D musí naprosto hltat atmosféru dvou již neexistujících budov a mít k nim respekt. Pár logických zádrhelů se jako vždy najde, ale to jsou víceméně jen drobnosti...97% (07.10.2015)

Celkom inšpiratívny príbeh a v pár momentoch i dosť napínavý. Navyše to bolo i dobre zahrané. Hlavná kostra príbehu však bola dosť stereotypná, čo po čase začalo trochu nudiť - to bolo len lano a zase len lano. Neviem, možno v 3D kine by to bol lepší zážitok. Na slabší nadpriemer to ale stačí. 70/100 (10.04.2018)

Jsem odzbrojen. Neskutečná řežba. Po pravdě moc jsem od toho nečekal a nebejt CSFD projekce, tak bych na to asi nevlezl a ejhle on se z toho vyklubal jeden z pocitově nejlepších kino zážitků jakej jsem v tomhle roce dostal. Chvilku to sice trvá než se to rozjede, ale ani ta úvodní polovina mě nenudila. Vtáhla mě do příběhu hlavně tím milým příjemným a až nakažlivě pozitivním pojetím, kdy sen hlavního hrdiny který si mě okamžitě získal se stal i mým snem. Dal bych 4*, ale za tu finální dvacetiminutovku kdy jsem se nejednou orosil potem a zmohl se jenom na čumění z otevřenou hubou tomu musím prostě napálit plnej kotel. Ano jistě může tu zaznít argument, že celej ten film je jenom taková líbivá 3D atrakce a bůh i ďábel vědí, že já nejsem zrovna příznivcem této technologie, ale tohle je jeden z těch filmů kde to fakt vynikne a není to jenom o tom. ten film má velký srdíčko, aby dojal i cynika mýho kalibru jehož první myšlenka po skončení byla : no jo teď už tenhle výkon nikdo nezopakuje, když Usáma a spol WTC zrušili, ale už dost slov. Sejmulo mě to. Mocně.95% (07.10.2015)