Diablova krása

Tenhle film je podle mě sladkou prohrou. Je elegantní, s výbornou hudbou a kamerou, herci jsou okouzlující - ano, samozřejmě, v čele s Gérardem Philipem, ale ani ostatní nezapadnou. Herecky až ohromující je Gérard Philip a jeho stařecké pohyby v mladém těle, stejně jako starý, nemocný a unavený Michel Simon a jeho proměna ve vitálního chlapíka s ďábelskou jiskrou. Převyprávění faustovského příběhu je křišťálově jednoduché, ale proč ne, je to pohádka a takové můžou být i naivní. Jenomže je to příliš upovídané, příliš polopatistické. Navíc postava Fausta se hlavně ke konci, kterým vše graduje, ztrácí a hlavní hrdinkou se tak stává Markétka. Faust je v tomhle podání nehrdinská postava, která se nechá spíš Ďáblem vláčet, než by se mu výrazněji vzpouzela. /12. 9. 13./ (12.09.2013)

Variace na Fausta, v níž zůstává filozofický duch (problém zneužití vědy i peněz, vítězství lásky nad vším ostatním, rozpor mládí a zkušenosti etc.), podaný s klasickou clairovskou lehkostí, která dokáže pendlovat mezi zámeckou noblesou, cikánskými kočovníky i bohémskou hospodou (Gerard Philipe je tu nádherně villonovský). Druhý suverén filmu - Michel Simon - musel hodně dát Janu Werichovi, nevěřím, že jeho práci neznal (při sledování dabingu z konce 60. let mě jen mrzí, že ho místo Jiřího Brudera, slušného však, nedaboval Jan Pivec). (15.11.2010)

Přiznávám, že tento pozoruhodný film jsem viděl kdysi opravdu dávno v polozapomenutém cyklu z historie světového filmu, který sám je dnes historií. Konferoval ho filmový historik Alexander Goldscheider pod názvem - za protokolární přesnost neručím - MALÁ SVĚTOVÁ HISTORIE (Malá historie světového filmu). ĎÁBLOVA KRÁSA byla uváděna k připomenutí osobnosti René Claira a nejvíce mě z ní fascinovala elegance provedení, stylem spadající - a současně i přesahující - čtyřicátá léta a s tím i fascinující herec mého dětství a mládí - tragický Gérarde Philipe. Faustovský problém tu byl pojednán s francouzskou noblesou a jemností, i ďábel byl vlastně uhlazený. A Faustovo vítězství - ne tragédie, vítězství kritického myšlení, které dokázalo neztratit kontakt se skutečností a lidstvím, to vlastně bylo vítězství nad temnotou, kterou tehdy zosobňoval nacismus a nacismem prosáklé němectví, které během sedmdesáti let dokázalo v Evropě rozpoutat tři - nebo i čtyři - krvavé války. To, co uvádím, samozřejmě není zcela přesné, ale i dnes zůstávají tyto reminiscence stále živé a zřejmě jsou živější víc, než by si naše současnost byla ochotna připustit. Clairova ĎÁBLOVA KRÁSA dokázala tu dobu a jejího ducha v sobě soustředit v pozoruhodném tvaru, v krystalu, který si i po sebepedantnějších výbrusech zachovává lesk a kvalitu původního tvaru. Bylo by dobré mít opakovaně možnost si tuto zkušenost připomínat i po desetiletích. (02.03.2008)

Je libo hrozny mládí okusit, jeho svěžestí se nasytit? Mít měšce zlaťáků, bohatství, sklízet u dvora přízeň nejvyšší? Záludný hlas, našeptávač, vrátí do sladkých časů i příběh váš. Mefistofeles – pekla vyslanec, služebníček, komorník, vše ráčí zařídit. Inu, ten čtverák podšitý, bere na svá bedra podobu iluze vaší duše. Svůdné jiskry létají do dáli, pokouší se zmást všechny strany. Nechť shoří úpis ten, který byl ďáblem vystaven, vlastní krví zpečetěn. Pokušení řečnický háv, biřiců, vzbouřenců dav. ti zlomí vaz. Sám pekelník propadl rdousícímu peklu na zemi. (26.01.2016)

----- "A jestli odmítnu ?" ----- "Pak se připrav, že budeš trpět. Pravé peklo je totiž zde na Zemi - ať je to bída, opuštěnost nebo lidská zloba." ----- O tom, co dokáže jediný podpis ... psaný vlastní krví - jak jinak. Pozoruhodný - a hluboce lidský příběh profesora Fausta je inovovaný s lehkostí a vizionářstvím, které bych zrovna tady nehledala. S neobyčejnou jistotou a samozřejmostí kráčí po sotva znatelné linii, která by měla oddělovat ideál štěstí, který nosí v srdci člověk ... od toho, který nabízí Ďábel. Přitom s maličko provokativním, leč nikoli přehnaně zlomyslným úsměškem připomíná starou známou pravdu, že člověk a Ďábel mnohdy jedno jsou - ba co víc, že "samo peklo není tak kruté jako ulice". Dalo by se říct, že zápletka má pochopení ... pro člověka - a dost možná i pro Ďábla, který vždycky bude stát po jeho boku a nikdy se nepřestane snažit ovlivnit každé jeho rozhodnutí. (01.05.2015)