Réžia:
René ClairKamera:
Armand ThirardHudba:
Georges Van ParysHrajú:
Gérard Philipe, Martine Carol, Gina Lollobrigida, Raymond Bussières, Raymond Cordy, Paolo Stoppa, Marilyn Buferd, Bernard Dhéran, Jean Daurand (viac)Obsahy(1)
Francouzská veselohra známého režiséra René Claira o podivuhodných osudech mladého učitele hudby Clauda, který z nesnází svého života utíká do snů, v nichž lehce získává slávu i lásku krásných žen. Nakonec se však i ve snech dostane do takových nesnází, že si znovu zamiluje život, obzvlášť když získá srdce skutečné Zuzany i umělecký úspěch jako skladatel opery. (Filmový přehled)
(viac)Videá (1)
Recenzie (25)
G. Phillipe jako nepříliš úspěšný učitel hudby je v reálném životě terčem otravných žertíků svých sousedů i žáků a navíc je trápen hluky automobilové dílny v domě, v kterém bydlí, které mu nedovolují komponovat. Ve svých snech je však úspěšným hudebníkem a hrdinou různých epoch, kterému krásky padají samy do náruče. Leč i sny se nakonec spiknou proti němu a ve všech na něho čekají žárliví manželé a milenci, rozhořčení otcové a dokonce i revolucionáři s gilotinou. Závěrečný úprk ze snů je taškařicí, která je mocně inspirována bláznivými honičkami němých grotesek. Prolínání snů a reality je vtipné a velmi připomíná obdobné scény z mnohem mladšího filmu Muž z Acapulca (tato podobnost asi nebude náhodná). Moc pěkný filmeček, který ani po tolika letech neztratil schopnost pobavit. ()
Veľmi záleží na prístupe, k akému sa prikloníte pri sledovaní Krásiek noci. Ak si uvedomujeme, že Clair točí akúsi muzikálnu naivnú frašku a využíva veľmi povrchné postavy, môžeme si ich poriadne užiť. Pokiaľ vás však nepresvedčí a nezískate nad filmom nadhľad, môže vám pripadať niekedy až trápny a z dnešného pohľadu už veľmi nemoderný. I keď v dnešnej hipsterskej dobe je svojim spôsobom asi in. Sympatická svižná jednohubka s krásnymi ženami, ktoré ho v jeho snoch všetky chcú a veľmi neprekvapivo zistíme, že láska sa dá nájsť aj v realite. Pokiaľ rovnako ako Claude snívate s otvorenými očami, Krásky noci je film presne pre vás. Na mňa je však trochu príliš rozšafný. Tri hviezdy skoro nikto neudelil, tak aj to ma presvedčilo o hodnotení. ()
Inu, v 50. letech měl ten film všechny předpoklady k výraznému komerčnímu úspěchu. Komediální žánr, krásné ženy a hvězdný Gérard Philipe k tomu. Nepíše se ale počátek 50. let a co stačilo tehdy, už dnes neobstojí. Zejména operetní vstupy v současnosti působí obstarožně. S podobnou "surreální" formou pracoval o dvě dekády později Muž z Acapulca a ten dodnes působí svěžím moderním dojmem. Krásky noci sice neurazí, ale nadchnout už nemají čím. Celkový dojem: 55 %. ()
„Sen má čarovnou moc, uvidíš mne každou noc.“ Klavírista Claude a jeho tajný život. Život mimo realitu, kde neexistuje hluk světa, který ho ubíjí, marnost učitelského (místo uměleckého) povolání, které ho neuživí ani nebaví, kamarádi od karet a jejich hrubozrnné vtipkování na účet narkoleptického snílka, dluhy, kvůli nimž může přijít o milované piano a skutečné ženy, které mají s božskými vílami okupujícími jeho fantazii pramálo společného. Není tedy divu, že Claude utíká, kdykoli může, a vlastně i když nemůže. Jenže časem se ukáže, že ani paralelní existence uvnitř vlastní hlavy není ideální a že skutečný svět není tak strašný, jako noční můra… Hořkosladká zpěvohra s chvílemi rozcuchaným (!) Gérardem Philipem, zástupem naštěstí více než méně komických i půvabných postav a spoustou bohužel méně dobrých popěvků. ()
Galéria (15)
Fotka © Gaumont
„Krásky noci" jsou třetím filmem francouzského režiséra René Claira po jeho návratu z Hollywoodu, kde působil po dobu druhé světové války. Po filmu „Mlčeti zlato" z doby začátku kinematografie, vyslovil René Clair důrazný protest proti myšlence na nové vraždění lidstva, na novou světovou válku, parafrází klasického faustovského námětu ve filmu „Ďáblova krása". V „Kráskách noci" se Clair vrací k prostým francouzským lidem, jejichž životní strastí i radostí dokázal již nejednou zobrazit ve svých filmech z třicátých let, a to se svérázným, jemným humorem, jemuž nechybí lehce ironický pohled, ostrý satirický šleh, ani bezprostřední srdečnost. Nejinak je tomu i v tomto filmu, k němuž si René Clair podle vlastního námětu napsal i sám scénář. Dílko si ovšem neklade k vyřešení tak závažný problém jako předcházející „Ďáblova krása", zřetelně však vyslovuje zdravou myšlenku, že náš současný život je lepší už proto, že je i v našich silách ho užitečně prožít. Clair si k doložení této myšlenky důmyslně vykonstruoval příběh, proplétající skutečnost sny a naopak konfrontující romantické sny s reálnou přítomností, jíž dává nakonec autor i hudebník Claude přednost. Dokázal přitom znovu, že je skutečným virtuosem v splétání komických situací, že jeho úsporný dialog hýří vtipem a je opravdovým mistrem režie, vtiskující celému dílu svérázný charakter své tvůrčí osobnosti. V rámcovém ději se mu pak podařilo vyjádřit svůj srdečný vztah k prostým pracujícím lidem, zachytit věrně prostředí provinčního francouzského městečka a postihnout jednotlivé charaktery postav v dokonalé filmové zkratce. — Postavu hudebníka Clauda hraje oblíbený Gérard Philipe, který hraje opět titulní roli v právě natáčeném filmu režiséra Claira „Velké manévry". ... ... René CLAIR. — Málokterý režisér může svým dílem prokázat tak stálou a vyhraněnou vývojovou linii jako René Clair, tento Pařížan rodem i srdcem, který má v historii filmu své místo vedle největších geniů Pudovkina, Ejzenštejna a Chaplina. René Clair se narodil 11. listopadu 1898. Záhy začal projevovat živý zájem o film a jeho herecký talent mu dopomohl v roce 1921 k prvním filmovým rolím. Jeho umělecká dráha se začíná ovšem plně rozvíjet až po nástupu zvukového filmu, kdy v roce 1930 vytvořil film, který ho rázem proslavil doma i za hranicemi, „Pod střechami Paříže". V „Milionu" vytvořil v roce 1931 jednu z klasických situačních komedií historie filmového uměni. Z tónů ironických přešel v témže roce k pokusu o sociální satiru na zotročení člověka strojem ve filmu „Ať žije svoboda!" a v roce 1933 se pak vrátil ve „Čtrnáctém červenci" ke své staré lásce Paříži a jejímu lidu. V roce 1934 vytvořil pak svůj poslední francouzský film z předválečné éry — satiru „Poslední miliardář". V Anglii vytvořil v roce 1936 velmi duchaplnou satiru na mentalitu amerických zbohatlíků „Strašidlo na prodej". Před obsazením Francie nacisty odjel Clair do Ameriky, kde měl již z dřívějších let několik pozvání k natáčení filmů. V Hollywoodu vytvořil v letech válečných celkem pět filmů, z nichž se žádný nevyrovnal jeho pařížským pracím. Hned po skončení války a po likvidaci svých hollywoodských závazků se vrátil René Clair v roce 1946 do Francie, kde navázal na své dřívější obrázky ze života pařížského lidu a natočil film z dob začátků kinematografu „Mlčeti zlato" (1947) s Mauricem Chevalierem v hlavní roli. Jako další dílo vytvořil ve společně francouzsko-italské produkci film „Ďáblova krása" (1949). Clair je nejenom vynikající filmový tvůrce, ale i theoretík a publicista, v čemž se odrážejí jeho dlouho potlačované novinářské zájmy z mládí. Napsal několik knížek o filmu (vedle dvou románů), řadu podnětných časopiseckých úvah a nikdy se netajil tím, že jeho sympatie patří především drobným lidem. Filmový přehled 27/1955 () (menej) (viac)