Iron Fist

1. série - 90% - Kritiky odmítaný, diváky až překvapivě vysmívaný, pro mě ale téměř spásný. Zatímco takový Daredevil drží rovnováhu mezi akcí a dramatem a sahá tak na hranici, kam až seriózní komiks může dosáhnout, jeho následovníci Jessica a Luke byli mnohem více těžkým osobním (respektive ve druhém případě sociálním) dramatem a byť se u obou jednalo o skvělé počiny, začínal jsem pomalu cítit, že potřebuji oddych a změnu nálady, abych potřetí za sebou nemusel zase sahat až na dno sil. Možná právě proto teď za Dannyho oroduji všude, kam se jen vrtnu. Svoje vnitřní démony totiž chlapík s železnou pěstí má, ale nezapomíná u toho klukovsky blbnout, překvapovat a bavit přesně tak, jak si jen můžu od podobného konceptu přát. V kombinaci s fyzickým Tomem Pelphreym jako nevyzpytatelným Wardem, s životní kreací Davida Wenhama v kůži vševědoucího Harolda a hlavně s půvabnou Jessicou Henwick jako neodolatelnou Colleen jsem nevěřil, proč se právě na tuhle po všech stránkách vydařenou jízdu sneslo tolik špíny. Po pár negativních ohlasech se najednou hromada diváků pasovala na hodnotitele toho, zda je akce dostatečně špičková či uvěřitelná, což v případě těch komentujících, kteří o akční film nezakopnou, jak je rok dlouhý, působí více než směšně. Pro mě je ale akční stránka věci onou třešničkou na dortu, protože přináší víc rvaček, než předvedli předchozí dva Defenders dohromady a třeba zúčtování v dešti v předposlední epizodě je tak napínavou a osudově podanou etudou, že ve mně ono ticho rezonuje doteď. Iron Fist se stává nedílnou součástí budovaného příběhu a právě on může být tím vítaným kořením, které z budoucí týmovky udělá vrchol celého univerza. 2. série - 75% - Trochu dýchavičná snaha navázat na úplně všechny motivy z první série je sympatická, ale smutně nevychází v důležité oblasti hlavního záporáka. Davos, jeho zatvrzelý výraz a de facto jediný záměr a cíl toho budiž důkazem. Oproti tomu jsem až nadšený z toho, že zdánlivě nevděčný úkol pokračovat v životních strastech Warda a Joy zůstává snad i nejzajímavější linkou. Colleen totiž většinu času slouží jako morální kompas pro titulního hrdinu či pro celou čtvrť a na to navazující trable s gangy nemají šťávu a značí tak nepochopitelný příklon k nátuře typu Luke Cage. A to nechápu, protože mysteriózní fantastično bylo právě tím, co oddělovalo Dannyho od zbytku vesmíru a jeho minimalizace (či racionalizace, viz rituály) tak degraduje původní tvář seriálu. Přes to všechno je mi ale věčný blonďatý otloukánek pořád sympatický a držel jsem mu palce až do samého parádního konce. Ten sice s přimhouřením všeho, co mám, dokážu brát jako povšechný happyend, ale pomyšlení, že by další sezóna vypadala tak, jak naznačuje posledních pět minut, je při nepřekvapivém zrušení hodně hořkou pilulkou. (01.05.2017)

Naivní pohledný blboun, kterého vychovali mniši kdesi v Himalájích, se chce pomstít za smrt rodičů, porazit Ruku a přinášet světu mír a lásku prostřednictvím zděděné splečnosti. Iron Fist je tak jednou z nejnudnějších marveláckcýh postav, s jakou jsem se dosud setkal. Pokulhává i houpačkové a špatně spasované zpracování, které se tvůrci snažili zamotat do nějaké sofistikované zápletky, ale příliš se jim to nedaří, čímž vznikají logické lapsy. Akce, která to mohla trochu zachránit, byla na můj vkus příliš pomalá a navíc mi připadalo, že se zodpovědní lidé nemohli rozhodnout, jestli tomu dát erkový rating nebo ne. Kočkopes tak vznikl i v tomto ohledu. A tak jediné, co se docela vydařilo, byl casting se serem Lorasem, Písečným hadem, Kurtem Bunkerem a dalšími, ale i přesto je Iron Fist zklamáním. 40% (29.03.2017)

Jako poslední přichází na řadu Iron Fist, mistr bojových umění z K'un Lun. Bylo mi jasné, že po hutném a až příliš nezajímavém Luku Cageovi bude příběh Dannyho Randa trochu osvěžujícím. A nemýlil sem se. Hned od prvních minut mě seriál chytnul a byl pro mě jako jasné světlo z nebes (taky sem ho zvládnul i s prací za 3 dny). První díly o odhalování Dannyho identity světu byly zajímavé, nenatahované, měli spád. Pak už se do příběhu vložila Ruka, ze které nám vzešel hlavní záporák a věci se začaly točit jiným směrem. Prostředek seriálu začal působit lehce unaveně, další a další zvraty a věci se začali navalovat a příběh působil lehce zmateně. Naštěstí nás poslední epizody dovedly už k jasnému cíli, bez natahování, s rychlým koncem. Co se týče detailů, přišlo mi, že Claire Temple je do příběhu tak trochu vtažená nuceně. Tom Pelphrey moc dobrý casting, jako úlisný zmrd. Faramir charismatický a postupem času odpornější a odpornější postava. Colleen sexy. Jsem ovšem zvědavý, jak z tohoto bodu naváže na Defenders. Nicméně si tímto seriálem vylepšili Defenders pověst po nicneříkajícím Luku Cageovi a už se těším na boj proti ruce v podání všech čtyřech "hrdinů". (10.04.2017)

Oproti předchozím "Defenders" seriálům neskutečný guláš. Nevadil mi Finn Jones, ani ne tolik přehledné souboje, ale ten scénáristický maglajz. Chápu, že bylo potřeba toho stihnout hodně - představit postavu, dát jí nějaký příběh a hlavně udělat základy pro Defenders. Jenže kvůli všem těmto úkolům se seriál rozplizl do podivných, často epizodovitých linek, které nedávali funkční celek. 49% (04.09.2018)

S1 4/5 Mytologie kolem Dannyho funguje, Meachumovci správně šáhlí a nevyzpytatelní, Colleen nádherná a tajemná Ruka dost zajímavá. Když Iron Fist vyšel, tak jsem četl hodně kritiky na slaboučké souboje..no myslím, že to je to poslední, co by mi tady vadilo. Snad jen ten soundtrack mi mnohem víc sedl u Luka Cage. S2 4/5 Z těch pokračování Marvel Netflix sérií mě tohle bavilo asi nejvíc. Dost tomu pomohl ten seskok z 13 dílů na 10, a ikdyž mám docela výhrady k Davosovi (chápu jeho pohnutky, ale ten chlap to odehrál s jedním nasraným výrazem a to je v konkurenci Bushmastera, Cottonmouthe a Kingpina sakra málo), tak ty vedlejší postavy to v pohodě vyrovnávají. (01.12.2017)