Iron Fist

Má očekávání byla vysoká a z většiny byla i naplněna. Iron Fist sice nemá a Daredevila, ale je lepší než Jessica Jones (na rozdíl od ní je tu maximálně jedna hluchá epizoda) a rozhodně lepší než Luke Cage (nemusíte čekat 45 minut, než se v posledních 10 začne něco dít). Seriál funguje od začátku do konce a je zábavná akční jízda, chvilkami malinko hapruje logika, ale to jsem ochoten přehlédnout. Někdo může mít problém s Finnem Jonesem. A ano, asi není 100%, ale pořád to funguje, byť ta naivita byla občas trochu přehnaná. Seriál ale nabízí dvě o dost zajímavější postavy, a to Colleeen Wingovou a Warda Meachuma. Colleen si člověk prostě musí oblíbit, ale Ward mě překvapil, vzhledem k tomu, jak jsem ho ze začátku nesnášel. Akční scény jsou dost povedené, ale je škoda, že tu není nic tak kulervoucího jako scény na jeden závěr v Daredevilovi. Trochu slabší je to se záporáky. Madame Gao je skvělá a podle mě se může směle rovnat Fiskovi i Kilgraveovi, ale Meachum a ten další (nechci spoilerovat), za ní zaostávají. 90 % (29.03.2017)

// Počtvrté a zase jinak, tohle se Marvelu s Netflixem fakt daří. Nicméně ani tentokrát nemůžu říct, že bych skákal do stropu nadšením. Zaprvé, ten seriál je strašně blbej. Logika dostává tak strašně na zadek, až to fakt není hezký. Zadruhé, dialogy v první polovině série (hlavně tedy první a druhý díl) jsou vyloženě na pěst. Rozsvícenou. No ale největší problém jsou postavy - nejen, že jich je zbytečně moc, zároveň se ale konstantně střídá jejich nevyužitost, takže pokaždé když se vrátí do hry, rozbijí předchozí sled událostí. Atmosféra díky tomu vůbec nedrží pohromadě a s výjimkou závěrečných dvou epizod, jsem byl při sledování neustále vytrháván z děje. O náhodném střídání motivací u poloviny z nich pak už raději ani nemluvím. Plus, mohli bychom přestat dělat to, že v devátém díle vždycky hodíme zpátečku a na dva díly se to pauzne, všichni se někam zašijou a prakticky nic se nestane? Je to už hrozně průhledný, což je jinak škoda, protože příběh jako takovej nebyl vůbec marnej. Ubrat na twistech a přidat flashbacky z tréninku, byl by možná ještě lepší. Plus postava Colleen Wing je hned po Elektře a Punisherovi zatím nejlepším vedlejším charakterem tohohle rozpínajícího se miniverza. Kolem a kolem je to prostě "jenom" fajn žánrovka s povedenou akční stránkou, zato ale mizerně obsazeným hlavním hrdinou, který ještě navíc polovinu seriálu ani moc netáhne. Jako rozšíření světa nakousnutého v Daredevilovi je to OK, před Defenders asi i povinnost, řekl bych, přistoupit k tomu ale jako k samostatnému seriálu - hodnotil bych ještě o pár stupňů níž. Iron Fist - 7/10 (19.03.2017)

1. série - 90% - Kritiky odmítaný, diváky až překvapivě vysmívaný, pro mě ale téměř spásný. Zatímco takový Daredevil drží rovnováhu mezi akcí a dramatem a sahá tak na hranici, kam až seriózní komiks může dosáhnout, jeho následovníci Jessica a Luke byli mnohem více těžkým osobním (respektive ve druhém případě sociálním) dramatem a byť se u obou jednalo o skvělé počiny, začínal jsem pomalu cítit, že potřebuji oddych a změnu nálady, abych potřetí za sebou nemusel zase sahat až na dno sil. Možná právě proto teď za Dannyho oroduji všude, kam se jen vrtnu. Svoje vnitřní démony totiž chlapík s železnou pěstí má, ale nezapomíná u toho klukovsky blbnout, překvapovat a bavit přesně tak, jak si jen můžu od podobného konceptu přát. V kombinaci s fyzickým Tomem Pelphreym jako nevyzpytatelným Wardem, s životní kreací Davida Wenhama v kůži vševědoucího Harolda a hlavně s půvabnou Jessicou Henwick jako neodolatelnou Colleen jsem nevěřil, proč se právě na tuhle po všech stránkách vydařenou jízdu sneslo tolik špíny. Po pár negativních ohlasech se najednou hromada diváků pasovala na hodnotitele toho, zda je akce dostatečně špičková či uvěřitelná, což v případě těch komentujících, kteří o akční film nezakopnou, jak je rok dlouhý, působí více než směšně. Pro mě je ale akční stránka věci onou třešničkou na dortu, protože přináší víc rvaček, než předvedli předchozí dva Defenders dohromady a třeba zúčtování v dešti v předposlední epizodě je tak napínavou a osudově podanou etudou, že ve mně ono ticho rezonuje doteď. Iron Fist se stává nedílnou součástí budovaného příběhu a právě on může být tím vítaným kořením, které z budoucí týmovky udělá vrchol celého univerza. 2. série - 75% - Trochu dýchavičná snaha navázat na úplně všechny motivy z první série je sympatická, ale smutně nevychází v důležité oblasti hlavního záporáka. Davos, jeho zatvrzelý výraz a de facto jediný záměr a cíl toho budiž důkazem. Oproti tomu jsem až nadšený z toho, že zdánlivě nevděčný úkol pokračovat v životních strastech Warda a Joy zůstává snad i nejzajímavější linkou. Colleen totiž většinu času slouží jako morální kompas pro titulního hrdinu či pro celou čtvrť a na to navazující trable s gangy nemají šťávu a značí tak nepochopitelný příklon k nátuře typu Luke Cage. A to nechápu, protože mysteriózní fantastično bylo právě tím, co oddělovalo Dannyho od zbytku vesmíru a jeho minimalizace (či racionalizace, viz rituály) tak degraduje původní tvář seriálu. Přes to všechno je mi ale věčný blonďatý otloukánek pořád sympatický a držel jsem mu palce až do samého parádního konce. Ten sice s přimhouřením všeho, co mám, dokážu brát jako povšechný happyend, ale pomyšlení, že by další sezóna vypadala tak, jak naznačuje posledních pět minut, je při nepřekvapivém zrušení hodně hořkou pilulkou. (01.05.2017)

Po hodně civilním Lukeu Cageovi přišel Iron Fist se značně mysteriózním nádechem. K mému překvapení mě hodně potešil a nebýt toho lehkého propadu ve druhé polovině série, neměla bych si nač stěžovat. K dokonalosti tomu zkrátka chyběl větší tah na branku a občas až otravná naivita hlavního hrdiny. 1. série - 80% (18.08.2017)

Už jste někdy dostali železnou pěstí přímo do spánku? Ještě ne? Tak to buďte rádi a rozhodně se vyvarujte seriálu Iron Fist. Jakožto zdejší hororový expert pochopitelně vyhledávám snímky a seriály té nejvyšší kvality, takže prostoduchou marvelovskou tvorbou logicky naprosto opovrhuji. Nyní jsem však udělal výjimku a na tento nový počin z produkce Netflixu zaměřil svou odbornou pozornost. Již několik let totiž úspěšně pronikám do tajů šaolinského kung-fu, a tak mě seriál oslovil svým námětem. Osudová chyba. Místo inteligentního sci-fi, které vzdává hold asijským bojovým systémům a východnímu mysticismu, jsem se dočkal nechtěné parodie na akční komedie Jackieho Chana. Bojové scény a různá akrobatická čísla zde působí vyloženě směšně. Připočteme-li plytký děj, ledabyle vykreslené postavy či infantilní dialogy, nelze ohodnotit jinak než odpadem. (18.03.2017)