Captain America: Občianska vojna

#TeamCap Určitě ty nejlepší Avengers. Dvojice na režisérské sesli dokazuje, že i pásová výroba Walta Disneyho dokáže zplodit smysluplný film pro dospělé publikum, kde příběh má pořádný říz a i jeho hrdinové jsou na konci cesty stále pouhými lidmi, kteří chybují (až na Visiona). Vynikající akční sekvence každých pár minut a dobré rozdělení prostoru pro všechny postavy. Držet se komornějšího pojetí ála Winter Soldier, tak je tam za mě vyšší palba. Na bitvu o Kameny nekonečna se ale díky téhle šarvátce konečně začínám těšit. (04.05.2016)

Russoovi drží standard. Poctivě odvedená comicsová týmovka, která v ačkních scénách hýři nápady a geekovskou vynalézavostí, poctivě a přesvědčivě utahuje šrouby příběhu, aby vyvrcholila v opravdu osudově vyhroceném finále. Některé postavy jsou nadbytečné (Scarlet Witch, Vision) a zejména tempo první hodiny kvůli tomu drhne, potěší ale parádní uvedení Spideyho a Black Panthera a celkově řemeslně sebevědomý přívažek marvelovskému vesmíru. Sólovky mě ale baví víc než Avengers. (17.05.2016)

"To je za ten barák, cos mi hodil do ksichtu." Avengeři tentokrát nastoupili v lehce pozměněné sestavě a na trávníku to bylo hned znát. Zejména proto, že místo soupeře se dostavil pouze rozhodčí a tak se musel jindy spojenecký tým rozdělit na dvě mužstva. Aby se lépe rozeznali, tak se mazaně rozdělili na Pestrobarevné a Pestrobarevné, takže zápas mohl začít. Koukat se na něj celkem dalo, zejména první půle byla ve slovním provokování solidní, ale pak došlo na nepotrestaná porušení pravidel. Třeba nepovolená výstroj nechala evidentně podjatého sudího Helmuta naprosto v klidu, ale nepískal ani úder křídlem, podražení vláknem či házení víkem od popelnice. V jednu chvíli jsem si dokonce myslel, že to snad ani nebyl fotbal, ale tak nějak mě nenapadá, co by to vlastně mohlo být jiného. Takže nejlepšími hráči svých mužstev vyhlašuju Ant-mana a Spidermana, kteří vyhrávají pobyt v celách s výhledem na všechny světové strany. (02.02.2017)

Film by se klidně mohl jmenovat Avengers 3 (pokud oželíte Hulka a Thora). Zavádějící název je nicméně jeho nejmenší problém. K zemi táhne Občanskou válku kvantum postav, mezi nimiž bratři nedovedou vyvolat a udržet stejné jiskření jako Joss Whedon. U mnohých aktérů je příliš zjevné, že jsou zde jen proto, aby mohli sehrát větší roli v některém z příštích marvelovských filmů (stěží půlminutové WTF cameo Marisy Tomei, Martin Freeman, William Hurt). Nejnosnější antagonismus, přiživovaný při každém jejich filmovém setkání, tedy nevraživost Starka a Rogerse, je pak naplno rozehrán až v závěru, byť dost šikovně, abyste přinejmenším chvíli váhali, kdo držet pěsti. Poslední akt, kdy se různorodé vyprávěcí vzorce (týmová akce, whodunit, špionážně-politický thriller) spojí do poměrně ústrojného celku, výsledný dojem hodně vylepšuje i přes nezanedbatelnou idiocii padouchova uvažování (anebo proč dělat věci jednoduše, když svůj plán můžete založit na předpokladu, že se určitá postava po odhalení určité informace zachová určitým způsobem). Mnohem jistější než ve vztazích mezi superhrdiny jsou bratři v akčních scénách, uspokojivě rozmanitých a přehledných, a v promyšleném zatajování a odhalování informací (takže budete i se znalostí zbytečně moc prozrazujícího traileru až do konce něčím překvapováni). Akce na druhou stranu vždy trvá déle než je třeba a nejepičtější scéna je do filmu vsazena vyloženě jako odměna pro fanoušky, kdo zhlédli všechny dosavadní tituly z marvelovského univerza. Po chvíli se z ní stává únavně dlouhý superhrdinský showrell (co všechno umí, předvádějí hlavně Ant-Man a nový Spider-Man), který ani jeho aktéři neberou příliš vážně a za každou větší ránu se svému soupeři pro jistotu omluví (jen chudák Rhodes dopadne trochu hůř, než by odpovídalo celkovému pojetí scény). Hlavně, že při ní neumírají nevinní civilisté, jejichž existenci Avengers konečně vzali na vědomí. Po předchozích filmech tento záchvěv humanismu působí jako neupřímná snaha vyhovět poptávce proměňující se podle nálady společnosti. Občanská válka ani ničím víc než poctivou snahou vyhovět poptávce není. Kromě vyšších nároků na diváka, který se tentokrát musí orientovat v motivacích a cílech opravdu VELKÉHO množství postav, marvelovský vesmír obohacuje zejména o další postavy, méně již o neotřelé inspirační zdroje (a stylistické volby) a nečekanou organizaci vyprávění (jako Návrat prvního Avengera). 80% (05.05.2016)

Zručně natočená, finančně nákladná bezpohlavnost generující zisk. Ano, zase.. Tentokráte složená ze 40 % energické, ale přitom rutinní akce, 40 % rádoby emocí a přes koleno lámané tragiky a 19 % lehce infantilní zábavy s hrdiny z říše hmyzu. Pokud to někomu matematicky nesedí, 1 % patří napnutým bicepsům capa s odmontovaným satelitním talířem.. Jako haranti se chovající Avengers řeší otázku mandátu a pokud třeba jen na vteřinu zapřemýšlíte nad podáním jejich motivace, musíte si na čelo ťukat mjollnirem ploché bezradnosti. Ultron pod kytičkami pro mě měla být konečná, červená na semaforu té uniformní megalomanie, co myslí na další díly víc než na sebe sama, ale já hlupák se nechal zlákat.. Tímto prosím studio Marvel, aby se po implementaci Punishera a Ghost Ridera do Starkovy party světových fízlů domluvilo i s časopisem Mladý Hlasatel a správci Foglarovy pozůstalosti na právech ohledně Dlouhého Bidla, Bohouše a Štětináče. Po komerčním neúspěchu Avengers vs. Brotherhood of Cat Paw by to všechno mohlo definitivně skončit.. (12.05.2016)