Captain America: Občianska vojna

Film by se klidně mohl jmenovat Avengers 3 (pokud oželíte Hulka a Thora). Zavádějící název je nicméně jeho nejmenší problém. K zemi táhne Občanskou válku kvantum postav, mezi nimiž bratři nedovedou vyvolat a udržet stejné jiskření jako Joss Whedon. U mnohých aktérů je příliš zjevné, že jsou zde jen proto, aby mohli sehrát větší roli v některém z příštích marvelovských filmů (stěží půlminutové WTF cameo Marisy Tomei, Martin Freeman, William Hurt). Nejnosnější antagonismus, přiživovaný při každém jejich filmovém setkání, tedy nevraživost Starka a Rogerse, je pak naplno rozehrán až v závěru, byť dost šikovně, abyste přinejmenším chvíli váhali, kdo držet pěsti. Poslední akt, kdy se různorodé vyprávěcí vzorce (týmová akce, whodunit, špionážně-politický thriller) spojí do poměrně ústrojného celku, výsledný dojem hodně vylepšuje i přes nezanedbatelnou idiocii padouchova uvažování (anebo proč dělat věci jednoduše, když svůj plán můžete založit na předpokladu, že se určitá postava po odhalení určité informace zachová určitým způsobem). Mnohem jistější než ve vztazích mezi superhrdiny jsou bratři v akčních scénách, uspokojivě rozmanitých a přehledných, a v promyšleném zatajování a odhalování informací (takže budete i se znalostí zbytečně moc prozrazujícího traileru až do konce něčím překvapováni). Akce na druhou stranu vždy trvá déle než je třeba a nejepičtější scéna je do filmu vsazena vyloženě jako odměna pro fanoušky, kdo zhlédli všechny dosavadní tituly z marvelovského univerza. Po chvíli se z ní stává únavně dlouhý superhrdinský showrell (co všechno umí, předvádějí hlavně Ant-Man a nový Spider-Man), který ani jeho aktéři neberou příliš vážně a za každou větší ránu se svému soupeři pro jistotu omluví (jen chudák Rhodes dopadne trochu hůř, než by odpovídalo celkovému pojetí scény). Hlavně, že při ní neumírají nevinní civilisté, jejichž existenci Avengers konečně vzali na vědomí. Po předchozích filmech tento záchvěv humanismu působí jako neupřímná snaha vyhovět poptávce proměňující se podle nálady společnosti. Občanská válka ani ničím víc než poctivou snahou vyhovět poptávce není. Kromě vyšších nároků na diváka, který se tentokrát musí orientovat v motivacích a cílech opravdu VELKÉHO množství postav, marvelovský vesmír obohacuje zejména o další postavy, méně již o neotřelé inspirační zdroje (a stylistické volby) a nečekanou organizaci vyprávění (jako Návrat prvního Avengera). 80% (05.05.2016)

Zdá se mi, že v záplavě superhrdinských filmů už jaksi není, jak vymýšlet kvalitní zápletky. Proto, byť se to tvůrci snaží maskovat sebevíc, zasekáváme se u zemřelých maminek, bezhlavých pomst, obnovování těch samých problémů v odlišných variacích atd. Nicméně na Občanské válce byl odveden kousek poctivé tvůrčí práce, scénář staví na předešlých marvelovských filmech (takže jsem určitě nepochopil všechny detaily), objasňuje motivace obou stran a hlavně vše směřuje k atraktivním soubojům. Je v tom jistá samoúčelnost, ale nedá se říct, že by příběh urazil. Akční scény jsou zde to hlavní a musím říct, že se dost povedly. Ačkoli střih byl stále docela rychlý, smekám klobouk před kamerou. Ta dokázala vést divácké oko tak, aby se vždy zorientovalo a aby záběry působily energicky a chytlavě. 8/10 (06.05.2016)

Tolik motivů a podzápletek, že bych se vůbec nedivil, kdyby šlo o tři filmy sestříhané do jednoho. Přesto ani taková záplava informací a zvratů není na škodu a dělá z Občanské války hutnou půltřetí hodinku. Až závratně blažený pocit mám pak z toho, že to budou právě Russo brothers, kdo se bude ochomýtat kolem Infinity War. Tady si totiž dává sraz tolik postav, že i takový Age of Ultron působí téměř komorně. Já ale příběhy Steva Rogerse miluju právě proto, že jsou... No zkrátka o Stevu Rogersovi. Povýšit účast Iron Mana na druhou hlavní postavu je perfektní nápad, protože Downey snad ještě nikdy nehrál takhle úžasně, ale třeba odbočka ke Spider-Manovi, byť dokonale funkční a lákavá, je až příliš očividným backdoor restartem na to, aby nevytrhávala z tempa. Něco takového by báječně sedělo do Avengers, teoreticky i do Iron Mana, ale tady jsem cítil drobné rozmrzení, že právě tenhle výlet bere prostor věcem důležitějším. Naštěstí zbytek nováčků (Zemo, Black Panther nebo konečně i větší role pro Sharon) i povědomých tváří v čele s dokonalým Ant-Manem padne do příběhů báječně a zapracování Wandy nebo Hawkeye do děje mi dělá obrovskou radost. Vzhledem k hodnocení se mi chce napsat, že se jedná o Capovu nejslabší sólovku, ale vzhledem k tomu, jak dobře jsem se bavil, a faktu, že to i při největší snáze sólovka prostě není, to ani není potřeba. Jen se tentokrát do žánrových mantinelů vstupuje snad až moc zeširoka. (10.05.2016)

Tři dlouhodobé problémy marvelovek (vynecháme-li tu uniformní bezpohlavnost bijáku pro všechny, se kterou se u Disneyho tak nějak počítá) je absence pořádných respektu hodných záporáků s jasnou motivací, co nehází jen krhavé pohledy, odosobněná generická zaměnitelná CGI akce a žádné následky, důsledky ani osobní oběti postav. Vždycky platilo, že marvelovkám to sedne v komorní škorpící rovině spíše než blockbusterově akční. Bratři na režisérských seslích se to v rámci možností pokusili změnit již u Zimního vojáka a ke cti jim slouží, že to zkoušejí i zde. Ve dvou případech úspěšně (ochcávka v podobě nepotřeby záporáka, jakkoli ten zdejší potenciál má, a fyzická na kaskadérech stavící akce) a v jednom krutě neúspěšně, protože jestli někdy neochota Marvelu přinést skutečné oběti ze strany hrdinů bila hulkovskými pěstmi do očí, tak je to právě zde. Každopádně režisérské duo tentokrát zaslouží spíše slova uznání, protože ukočírovat tolik postav, aby byly jasné i pochopitelné motivace, aby noví hráči byli řádně představeni a nepůsobili jako páté kolo u vozu, aby pnutí bylo hmatatelné (bohužel až v samotném finále), zároveň si to navzdory vyhrocenosti (byť ta je více scénářem chtěná než z filmu opravdu vyplývající) i názorové ambivalenci obou stran zachovalo punc odlehčené nadsázky a ještě k tomu všemu navrch, aby každý měl vesměs solidní „tu svou chvilku, kdy tahá pilku", tak v tom (by) neuspěli i jinačí kabrňáci. Naopak neukočírovali délku. Sice se to netáhne, ale poklesů tempa to má více než by bylo záhodno. Jejich dalšími vroubky jsou epileptická kamera v akčních scénách a že celý ten žabomyší konflikt připomíná více hospodskou rvačku několika jednotlivců než-li válku, natož občanskou. (05.05.2016)

Dalšího velkého spojení tolika komiksových postav jsem se bál, ještě do dneška mi totiž nabíhá kopřivka při vzpomínce na druhé Avengers. Tentokrát je to jinak. Třetí Kapitán Amerika má zase o něco temnější tón: superhrdinové musejí odpovídat za své činy, když při jejich mačo manévrech umře víc nevinných, než těch vinných - podobně jako tomu je u Batmana se Supermanem. No a celkem překvapivě se jakžtakž povedlo ono vyvážení mezi hlavními a především vedlejšími postavami, mezi nimiž nejvíc zazáří Ant-man s novým Spidermanem. I možná proto ta závěrečná (ač solidně vyhrocená) férovka mezi Stevem a Tonym působí komorněji a né úplně finálově, oproti velkolepé a sakra zábavné patnáctiminutovce, v níž - POZOR, ZMĚNA! - na opuštěném letišti si dávají všichni hrdinové vzájemně do držky. Jojo, nejlepší moment. (05.05.2016)