Cililing a Zver-Nezver

Výborný příběh se silným závěrem (ten před patetickým dojákem, to už nepočítám). Šablona je sice ohraná, ale napasovaná na víly a takového podivného tvora/netvora (před jeho zplozením to byl asi hodně dobrý mejdan) působí originálně a zejména děti si užijí napětí až strachu. Zvonilka opět funguje jako obchodní značka, v příběhu nemá skoro žádný význam, jen před koncem se tak trochu připlete do děje. (19.11.2017)

Spoilery***Po zatím asi nejslabším díle Zvonilka a piráti se příběh vrací zpět k základům, do Hvězdné roklinky. Hlavní postavou je tentokrát Fauna, přesto se zde objevují i nové víly-skautky. Zde nastává první problém - z mírumilovných křehkých víl se najednou stávají emancipované a sebevědomé lovkyně všeho masožravého, co by víly mohlo ohrozit. Přestože tým pěti skautek tvoří samé víly, je zde klučičí element jasný a hmatatelný. Hlavním "záporákem" je pak vlastně celou dobu víla-skautka s neustále zachmuřeným výrazem alal Michelle Rodriguez, která jen dělá svoji práci a řídí se rozumem, ne srdcem. Příběh Rafa je pak předvídatelný - tvor netvor vypadá jako monstrum, ale nakonec se ukáže, že takový není. Potenciál, který to mělo, se využil jen z části, možná až zbytečně se dává důraz na efekt, megalomanskou katastrofickou apokalypsu. Zbytečně. A ty dojáky na závěr, ano - fungovalo to, ale proč končit pohádku až takto bez happyendu? Loučení s Rafem mohlo být mnohem veselejší, převládl však melancholický tón, jakoby se dětem chtělo vysvětlit, co je to smrt - jen to ale tvůrci nechali na rodiče po představení... ***Konec spoileru Celkově hodnotím kladně, o fous lepší jak Zvonilka a piráti, projekci jsme prožili extrémně silně, protože to bylo zároveň první kino naší dcery v životě, tak jsme se drželi za ruce a pulzovalo to námi všemi. I proto hodnotím ve finále slabšími čtyřmi hvězdami... Ale to vyznění do prázdna, doprovázené písní o tom, jak je každý sám... Bylo to nutné? (14.02.2015)

Punica malus je zpravidla kulovitá malvice, jež může v některých případech přírodní deformace dosáhnout tvaru zploštělého, respektive vejčitého, což ovšem nemá žádný vliv na bohatou přítomnost vitamínů, pektinů a vlákniny. Plody lze konzervovat pomocí nejrůznějších druhů úprav; od sušení, přes lisování, až po kvašení. Naproti tomu Pirus sativa se odspodu nahoru tvarově výrazně zužuje, stejně tak její obsah vitamínu C je u typicky vyšlechtěných odrůd zásadně nižší. Vedle oskeruší a kdoulí je hojně využívána k výrobě pracharandy, tradiční práškovité přísady do nejrůznějších pokrmů... Víte, co se to právě teď stalo? Já vám to povím. Srovnal jsem jablka s hruškami! Takže snad už mi nikdo nebude tvrdit, kurva, že to nemůžu dělat! Protože můžu a jde mi to docela dobře. A v rámci těchto okolností bych tedy chtěl srovnat vílu Faunu, o níž vypráví tento příběh, s Robertem Picktonem, kanadským sériovým vrahem, a povědět vám pět důvodů, proč je mi Robík mnohem sympatičtější! Takže; 1) Pickton zavraždil pouhých 49 žen, zatímco Fauna nasrala nespočetně víc rodičů, kteří museli jít se svými ratolestmi do kina a tam hodinu a čtvrt snášet zkurveně pisklavej hlásek těch poletujicích štětek. 2) Pickton u sebe na prasečí farmě popravoval jateční pistolí výhradně prostitutky a narkomanky, tedy naprosto uvědoměle čistil společnost od degutantní špíny a nebezpečného plebsu, za což měl dostat plaketu Čestného pionýra, nikoliv doživotí. Naproti tomu víla Fauna zadržuje ve své kouzelné kolonii zákonem chráněné bobry a králíčky, což je skutečně na blití. 3) Než na Picktona přišli, trvalo to neuvěřitelných deset let, což zcela jasně svědčí o jeho vysoké inteligenci a schopnosti zachovat si chladnou hlavu i v sebevypjatějších situacích, zatímco víla Fauna je volnomyšlenkářská bulimička bez smyslu pro zodpovědnost, která si do kolonie jak ta největší kravka dotáhne nebezpečnou sovu, což samozřejmě skončí naprostým fiaskem. 4) Ve výpovědi Picktona stojí, že s mrtvými těly po stažení z kůže dlouhodobě kopuloval, takže to znamená, že svými mírně netradičními sexuálními choutkami zbytečně a velkoryse neobtěžoval živé lidi. Fauna svojí přítomností a marnou snahou v ochočení tvora Netvora samozřejmě nasere kompletně celý les, poněvadž je to sobecká egoistická mrdka, které jsou pocity druhých naprosto u prdele. 5) Z policejní zprávy také vyplývá, že v některých případech Pickton naporcované maso svých obětí rozemlel do jitrnic a klobás, které na své prasečí farmě běžně připravoval, a ty následně prodával svým přátelům a známým, za což mu patří pochvala minimálně v oblasti kreativní gastronomie. Naopak Fauna ve své nekonečné samolibosti zkurví na co sáhne a nějaké přidané hodnoty jí vůbec nic neříkají! No, tak to bychom měli. Snad jsem vám své pocity z této sluníčkovité pohádky přiblížil co nejlépe to šlo. A kromě toho jste se dozvěděli, že srovnávat jablka s hruškami je vlastně i docela legrace! (15.03.2015)

Jednoho dne jsem dlouze nasál několik doušků dobře vychlazeného lahvového piva a pronesl směrem k paní Generové: Zítra vezmu dítě do biografu. Dávají Spongeboba. Kalhoťáka. Ať můžeš naklidit, navařit, vyprat cejchy a vycídit vidličky a nože. Druhý den ráno mě vzbudilo tiché cupitání dětských nožek: Táto, já bych raději šla na tu Zvonilku. Tady jsou dvě možnosti. Buď odmítnout a vystavit se těm nepříjemným akustickým projevům dětí, jako je vzlykání, pištění a pláč, nebo svěsit ramena a ustoupit. O šest hodin později kupuji v kině Hutník dva lupeny na Zvonilku a taky cukrkandl, pišingry a nějaké ty cocy coly. Vestibul je plný lidí a trochu mě překvapuje, že většina lidí nemá víc jak metr třicet. Vcházíme do sálu, odklízím zbytky popcornu ze sedačky po svém předchůdci a pohodlně usedáme. Za chvíli celý sál zhasne a ze tmy se jen ozývají tenké hlásky: Mamííí, já se bojím! V té chvíli si uvědomuju, že jsem asi jediný tatííí ze všech větších či menších přítomných. No potěš. Film začíná. Roztomilé víly, ptáčkové, motýlci, zajíčkové, přesně jak jsem očekával. Někdo někoho zachraňuje. Někdo se chce s někým skamarádit. Tvor netvor je hodný ňouma a jmenuje se Raf. Nudím se. Dozvídáme se o temném proroctví a katastrofě, kterou Raf způsobí. Nějak to souvisí se smrtí a armagedonem. Narostou mu křídla a rohy. Vida, vypadá jako křeček Antona La Veye. Konečně něco zajímavého. Závěr epický jako od Emmericha a dopadne to celkem špatně, žádný happy end. Výborně. Za tři. (17.02.2015)

Docela hezký, byť prostoduchý (a místy dost slaboduchý) příběh s několika blonďatými hláškami: „Ten pohled znám, já ho totiž vynalezla!“ „Ještě teď mě bolí sedínka...“ . Opravdu pěkná disneyovská atmosféra, ale nic víc - možná pro dětského diváka, ale dospělý se u toho moc neováže. Ale na druhou stranu se nebude nudit, což se taky počítá. Závěrečný „doják“ byl sice trochu moc sladkobolný, ale jo, šlo to... 3hvězdičky - 70%. (20.03.2016)