Cililing a Zver-Nezver

Výborný příběh se silným závěrem (ten před patetickým dojákem, to už nepočítám). Šablona je sice ohraná, ale napasovaná na víly a takového podivného tvora/netvora (před jeho zplozením to byl asi hodně dobrý mejdan) působí originálně a zejména děti si užijí napětí až strachu. Zvonilka opět funguje jako obchodní značka, v příběhu nemá skoro žádný význam, jen před koncem se tak trochu připlete do děje. (19.11.2017)

Docela hezký, byť prostoduchý (a místy dost slaboduchý) příběh s několika blonďatými hláškami: „Ten pohled znám, já ho totiž vynalezla!“ „Ještě teď mě bolí sedínka...“ . Opravdu pěkná disneyovská atmosféra, ale nic víc - možná pro dětského diváka, ale dospělý se u toho moc neováže. Ale na druhou stranu se nebude nudit, což se taky počítá. Závěrečný „doják“ byl sice trochu moc sladkobolný, ale jo, šlo to... 3hvězdičky - 70%. (20.03.2016)

Zvonilka a spol zažívají krušné chvíle. Je na čase vzít nohy na ramena nebo se postavit za Roklinku? Ano, dětsky hravá poetika se nám trochu změnila, potemněla, ale s mládím kapitána Hooka jsem měla větší problém. Tady je minimálně hezky využité ponaučení z Tajemství křídel. (23.06.2020)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $27,057,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $7,493,380║ Tržby za predaj DVD v USA $10,191,674 ║ som už ani moc nečakal že by ma to až tak chytilo, veď už ide v poradí o šieste dobrodružstvo s vílami ale opäť to bavilo, je to roztomilé, hravé, zas také mierne bláznivé dobrodružstvo sadlo a opäť podarené doprovodné pesničky, dokonca žiariví rozlúčkoví záver dojal, Slovenský dabing na výbornú, veľká spokojnosť, príjemná oddychovka /videl v kine: 75%/ (22.03.2015)

Jednoho dne jsem dlouze nasál několik doušků dobře vychlazeného lahvového piva a pronesl směrem k paní Generové: Zítra vezmu dítě do biografu. Dávají Spongeboba. Kalhoťáka. Ať můžeš naklidit, navařit, vyprat cejchy a vycídit vidličky a nože. Druhý den ráno mě vzbudilo tiché cupitání dětských nožek: Táto, já bych raději šla na tu Zvonilku. Tady jsou dvě možnosti. Buď odmítnout a vystavit se těm nepříjemným akustickým projevům dětí, jako je vzlykání, pištění a pláč, nebo svěsit ramena a ustoupit. O šest hodin později kupuji v kině Hutník dva lupeny na Zvonilku a taky cukrkandl, pišingry a nějaké ty cocy coly. Vestibul je plný lidí a trochu mě překvapuje, že většina lidí nemá víc jak metr třicet. Vcházíme do sálu, odklízím zbytky popcornu ze sedačky po svém předchůdci a pohodlně usedáme. Za chvíli celý sál zhasne a ze tmy se jen ozývají tenké hlásky: Mamííí, já se bojím! V té chvíli si uvědomuju, že jsem asi jediný tatííí ze všech větších či menších přítomných. No potěš. Film začíná. Roztomilé víly, ptáčkové, motýlci, zajíčkové, přesně jak jsem očekával. Někdo někoho zachraňuje. Někdo se chce s někým skamarádit. Tvor netvor je hodný ňouma a jmenuje se Raf. Nudím se. Dozvídáme se o temném proroctví a katastrofě, kterou Raf způsobí. Nějak to souvisí se smrtí a armagedonem. Narostou mu křídla a rohy. Vida, vypadá jako křeček Antona La Veye. Konečně něco zajímavého. Závěr epický jako od Emmericha a dopadne to celkem špatně, žádný happy end. Výborně. Za tři. (17.02.2015)