Deti raja

Krásný příběh, který vychází ze skutečných událostí a oslavuje postavu Jeana Gasparda Debureau nebo Jana Kašpara Debrio, chcete-li. Je to ale oslava divadla a herectví obecně, což se projevuje v úchvatných hereckých výkonech. Nevěřil jsem tomu, že tříhodinový snímek z roku 1945, navíc francouzský a s podobným tématem, udrží pozornost celou dobu, ale "Dětem ráje" se to skutečně povedlo. (23.09.2014)

Je asi troufalé dát takové klasice a ,,jednomu z nejlepších filmů všech dob" průměrné hodnocení, ale nemůžu si pomoct. Prostředí je velmi zajímavé, jakožto milovníka divadla mě bavilo sledovat, v jakých podmínkách žili legendární Debureau či Lemaitre. Tři hodiny mě to vcelku bavilo a napínalo - až to nakonec vyšumělo do prázdna. Čekal jsem, že po tak dlouhém filmu se dostaví silná katarze, ale bohužel se tak nestalo. Spíš než o silný příběh tu totiž jde o takové hezké obrázky z dějin. Je to film s dobrými herci a inteligentně vtipným scénářem, ale zapůsobil na mě tak nějak unaveně, archaicky. Něco jako dílo Aloise Jiráska. Je to pěkné, ale kdo to má dnes číst? (05.08.2013)

Prokletá láska čtyř rozdílných mužů k jedné ženě v okázalém a hříšném světě, kde poezie, maškaráda i zločin hnízdí v těsném sousedství. Ve všech směrech brilantní a dechberoucí film. Jeho délka je neoprávněným strašákem, protože každý záběr má své nezaměnitelné kouzlo a postará se o exkluzivní zážitek všech zažraných cinefilů. Ti se totiž přistihnou, že Les enfants du paradis sledují hlavně srdcem a ty tři hodiny jim uběhly neuvěřitelně rychle. (18.10.2011)

FILM by mal v prvom rade rozprávať vizuálne. Vedeli to už bratia Lumièrovci. Potom by sa mal dostaviť účinok dobre prepracovaného scenára a hereckých výkonov. Tento epos, to spĺňa iba z jednej strany. A to tým, že dokonalo evokuje dobu tamojšú, v celej svojej kráse. Avšak samotný príbeh nám neprináša nič, iba akúsi švédsku trojku ( štvorku, päťku ), ktorá sa zmieta sem a tam a zasa naspäť, aby mohla vyplniť obrazne nekonečnú minutáž. (17.05.2015)

Byl by z toho dobrý seriál. Obrovská stopáž přidává rozhodnutím postav na osudovosti, na druhou stranu stačí sto minut a mé znalosti jejich charakterů již nelze rozšířit. Marcel Carné je každopádně velice citlivý a uvědomělý autor, u něhož paralely divadla a filmu, pantomimy a divadla, herectví němého a mluveného a herectví a života bez opony, nelze brát lehkovážně. (01.04.2013)